Petr Sokol: Vlámové proti Valonům

08. července 2010
08 Červ
www.reflex.cz
01.07.2010

Parlamentní volby v Belgii vynesly NA POLITICKÝ VRCHOL dva muže odlišných politických směrů: šéfa vlámských zastánců konfederace a pravicové politiky Barta de Wevera a lídra valonských socialistů Ellia di Rupa.

Výsledky potvrdily hluboké rozdělení země, když v každé z jazykových částí vyhrál úplně jiný politický proud. Odlišnost politických preferencí nejlépe demonstrují životní příběhy obou úspěšných politiků. Liší se snad úplně ve všem. Poznáte je už na první pohled: Jeden nosí červený motýlek (E. di Rupo) a druhý nejraději rozhalenku (B. de Wever).

PENĚZOVOD NA JIH

Francouzskojazyčné Valonsko, které tvoří jih země, je tradičně socialistickým regionem. Potvrdilo se to i nyní, kdy v celé Evropě vyhrávají ve volbách pravicové strany prosazující větší šetření. Jinak tomu ale je ve Valonsku, kde socialisté letos jasně obhájili první místo, a ještě získali větší počet hlasů než v minulých volbách.
Nebylo to způsobeno tím, že by pod di Rupovým vedením zaveleli k úsporné politice. Naopak socialistický lídr zavelel k dalšímu utrácení. Navíc navrhl třeba cenovou regulaci u 200 základních výrobků, mezi něž patřil například chleba. Důležité je si v této souvislosti uvědomit, že sliby tohoto typu mohou být ale ve Valonsku financovány jen díky penězovodu, jenž jako nástroj společné sociální politiky přivádí každý rok miliardy eur ze severního Vlámska. To ale di Rupovi nikdy nevadilo a i letos volal po udržení vnitrobelgické solidarity, jak Valoni tento penězovod nazývají.

ITAL RUPO

Di Rupo je svázán se svým regionem a jeho většinovým smýšlením o politice, k čemuž ho předurčuje i jeho životní příběh. Už jeho jméno napovídá, že pochází z italské rodiny. Tisíce Italů mířily v poválečné době z chudého jihu Evropy za prací do blahobytné Belgie. Mezi nimi byli i Eliovi rodiče.
Jeho otec ovšem zahynul při autonehodě, když Eliovi byl pouhý rok, a jeho matka se sama musela postarat o sedm sirotků.
Její nejmladší syn se ovšem nesmírnou snahou vypracoval až na vrchol politické sféry. Vystudovaný doktor chemie brzo vstoupil do socialistické strany a sbíral v jejím dresu politické funkce. Byl poslancem, starostou Monsu, předsedou strany i valonským premiérem. Valoni si ho brzo ztotožnili s hlavním ochráncem jejich hlavně sociálních práv ve společném státě.

COMING OUT

Osobně ho nejvíce zasáhl okamžik, kdy ho v atmosféře rozvířené pedofilní aférou Dutroux šestnáctiletý homosexuální prostitut Olivier Trusgnach obvinil, že byl jedním z jeho klientů. Di Rupova politická kariéra se zdála na konci, ale valonský politik se houževnatě bránil u soudu, až dosáhl rozsudku Nejvyššího soudu, který konstatoval, že obvinění bylo smyšlené. Zůstaly ovšem určité otazníky kolem di Rupova osobního života, a to i když veřejně potvrdil svou homosexuální orientaci.
Nyní má šanci být prvním francouzskojazyčným belgickým premiérem od roku 1974, k čemuž mu pomáhá skutečnost, že socialistické strany v obou částech země dohromady jsou nyní největší silou v belgickém parlamentu. Dosažení premiérského křesla však Elio di Rupo nebude mít vůbec lehké, protože se bude muset domluvit se svým politickým protipólem - Bartem de Weverem.

VLÁMSKÁ PRÁVA

Lídr Nové vlámské aliance (NVA), jež propaguje rozvolnění federální Belgie, které by vyvrcholilo v budoucnu úplným rozdělením země, je politickým miláčkem vlámského severu.
Jako historik se dlouhodobě zabýval historií "vlámského hnutí" - proudu, jenž vždy bojoval za rovnoprávnost Vlámů v původně jednojazyčné a frankofonní Belgii. Už ve 34 letech se stal předsedou své strany a začal ji posouvat z přívěšku vlámských křesťanských demokratů ke straně, kterou letos volila třetina Vlámů. Muži s lehkou nadváhou na této cestě pomohl vývoj situace v Belgii i jeho osobní styl. Neváhal třeba vystupovat ve vlámské obdobě naší soutěže "Chcete být milionářem?". Někteří mu ale vyčítají koketování s pravicovým populismem.
Má to potvrzovat i jedna jeho společná fotka s J.-M. Le Penem nebo výrok o osudu antverpských židů za druhé světové války. Jeho praktická politika ovšem pravicový radikalismus neobsahuje, pokud za ni tedy nepovažujeme tezi, že imigranti do Vlámska se musí naučit vlámštinu.
Ekonomický program si de Wever vypůjčil od pravicových liberálů a navrhuje rozsáhlé šetření. Jeho začátek pochopitelně vidí v omezení penězovodu na jih, jehož obyvatele občas označuje za osoby většinově závislé na sociálních dávkách. Ve Valonsku ho mají média skoro za ďábla, což se projevilo i několika výhrůžkami zabitím, jež dostal.
Nyní ho ovšem král jmenoval tzv. informatérem, který má připravit sestavení vlády. V ní by se ale asi musel spojit s Eliem di Rupem. Půjde to, nebo jsme na začátku konce Belgie?

Reflex 26/2010