Petr Sokol: Politická revoluce v Británii

10. Června 2010
10 Čer
www.reflex.cz
10.06.2010

Britská povolební politika se nyní jen hemží biblickými jmény. V čele vlády stojí David (rozuměj Cameron), který se však nechystá na Goliáše, ale čeká, kdo se mu postaví z dvojice Abel a Kain.

Příběh obou bratrů je vůbec velmi pikantní záležitostí, protože oba patří k odlišným křídlům své strany. David (44), jenž v poslední Brownově vládě vykonával post ministra zahraničí, patří ke křídlu stranických modernizátorů, kteří vzhlížejí k odkazu Tonyho Blaira. Již při Blairově odchodu do politického důchodu se čekalo, že se David Miliband postaví Gordonu Brownovi v souboji o vedení strany a ponese prapor blairismu. David se ovšem tehdy nároku na šéfovskou roli vzdal a loajálně vstoupil do Brownovy vlády. Později ho Brownovi odpůrci opakovaně vyzývali k revoltě proti premiérovi, což ale on vždycky odmítl a zavdal tím příčinu k pochybám o své rozhodnosti. I přesto zůstává nejmladší ministr zahraničí za posledních třicet let hlavním favoritem na post šéfa labouristů.

NEUTRÁLNÍ MATKA

Naproti tomu mladší Ed (40) - na naší kresbě vpravo - byl dlouhodobým poradcem a spojencem Gordona Browna, jehož pojetí labouristické politiky je mnohem více tradicionalistické a odvolávající se na labouristické kořeny, které tkví zejména ve velmi úzké spolupráci s odbory. Eda Milibanda, bývalého ministra energetiky, proto v nadcházejícím střetu podpoří zejména vnitrostranická levice. Edovy šance ovšem oslabuje fakt, že na levici budou i další kandidáti: bývalý ministr školství a další Brownův tradicionalista Ed Balls, exministr zdravotnictví Andy Burn ham, řadový poslanec John McDonnell nebo první černošská poslankyně Parlamentu Diane Abbottová.
Média se již pídila po tom, koho podpoří matka obou bratrů. Podle prohlášení Davida Milibanda prý zůstane v souboji neutrální Výsledky volby budou známy v září. O předsedovi budou odděleně hlasovat poslanci strany v národním i Evropském parlamentu, členové strany a členové přidružených stranických organizací. Výsledek v každé z těchto tří skupin bude tvořit třetinu celkového počtu hlasů. Navíc každý kandidát potřebuje ke vstupu do samotné volby podporu alespoň 33 poslanců. Zatím ji mají pouze bratři Milibandové.

NOVÁ VLÁDA

Vedle souboje o vedení labouristů hýbe britskou politikou nová koalice konzervativců a liberálních demokratů a její vládní program. Obě strany totiž chtějí opravdu zásadně změnit ostrovní politický systém. Vládní strany v koaliční smlouvě například určily, že budou vládnout celých pět let. Velmi pravděpodobně tak chtějí dospět k volbám až několik let potom, co nyní provedou poměrně drastické škrty ve státním rozpočtu, což se může dotknout jejich popularity u voličů. Za pět let ale už může být úplně jiná ekonomická situace a na nepopulární kroky může být zapomenuto. A právě proto berou premiérovi tradiční právo vypsat volby, kdy se mu to hodí.
Koaliční smlouva rovněž obsahuje hlavní požadavek liberálních demokratů: změnu volebního systému do Parlamentu. Liberální demokraté, kteří dlouhodobě pořád doplácejí jako třetí strana na aktuálně platný jednokolový většinový systém v jednomandátových obvodech, tradičně prosazují zavedení pro ně "spravedlivějšího" systému poměrného zastoupení.
Pro letošní volby do programu zahrnuli poměrné zastoupení v ostrovní či irské podobě, které je známé jako jednojmenné přenosné hlasování (STV).
Labouristé se v kampani snažili liberálním demokratům vyjít vstříc a slibovali zavedení systému tzv. alternativního hlasování (AV), které je známé také jako australský volební systém. Naproti tomu konzervativci trvali na uchování jednokolového většinového hlasování. V povolebním přetahování o hlasy liberálních demokratů ale konzervativci kývli na plán uspořádat referendum o zavedení systému alternativního hlasování. Vládní program zavazuje obě strany podpořit vypsání referenda, ve kterém nebude potřeba nadpoloviční účast voličů. Každá z vládních stran bude moci agitovat pro i proti návrhu, ale obě strany budou následně akceptovat výsledek a případně podpoří návrh zákona o změně volebního systému.

DALŠÍ ZMĚNA

Liberální demokraté si ale vymohli i další změny politického systému. Z kontinentálního úhlu pohledu je velmi netradiční tzv. recall, možnost odvolávat poslance. Vládní prohlášení stanoví, že doplňovací volby se v obvodě uskuteční před ukončením mandátu, pokud se úřadující poslanec dopustí "závažných pochybení" a pokud o to v petici požádá desetina voličů v jeho volebním obvodě.
A to ještě není všechno. Občané by měli napříště nově také přímo volit dvanáct starostů největších anglických měst. Horní komora Parlamentu by měla být nově celá nebo z většinové části volena. Vláda rovněž fi nančně podpoří uspořádání primárních voleb v obvodech, kde se příliš nemění poslanci. A prvky přímé demokracie zavádí i návrh, aby petice, kterou podpoří alespoň sto tisíc občanů podpisem, musela být projednána Parlamentem.
V evropských záležitostech si zase více prosadili konzervativci. Vládní prohlášení počítá s tím, že země po dobu pětiletého funkčního období této vlády nevstoupí do eurozóny a ani se na to nebude připravovat. Jakýkoli přenos pravomocí na evropskou úroveň má navíc schválit celonárodní referendum. Zajímavostí je, že vláda chce také prosazovat jediné, a to bruselské sídlo Evropského parlamentu.

---

CO JE ALTERNATIVNÍ HLASOVÁNÍ?

Tento způsob hlasování známý i jako australský volební systém patří mezi většinové volební systémy. Odehrává se v jednomandátových obvodech. Voliči mají právo očíslovat všechny kandidáty způsobem, kdy dají svému hlavnímu favoritovi jedničku, dalšímu v pořadí jejich obliby dvojku a tak dále.
Při sčítání hlasů se nejprve sečtou jedničky a určí se, zda některý kandidát získal přes 50 procent jedniček. Pokud se tak stalo, je kandidát zvolen. Pokud nikdo nadpoloviční většinu nezískal, vezmou se hlasy nejslabšího kandidáta a přidělí se ostatním podle toho, který kandidát "dostal" na volebním lístku dvojku. Po tomto přerozdělení hlasů se opět určí, zda někdo nemá nad 50 procent hlasů. Tak se postupuje až do okamžiku, kdy je někdo z kandidátů nakonec zvolen.
Výhodou systému je, že voliči jdou k urnám jen jednou, ale určí i další preference pro další kola sčítání.
Tímto způsobem se volí například dolní komora Australského parlamentu nebo irský prezident. U nás navrhoval tento systém někdejší předseda lidovců Josef Lux pro volby do Senátu a opět se o něm v posledních letech diskutuje v souvislosti s klesající volební účastí v druhém kole senátních voleb.

Reflex, 23/2010