Petr Sokol: Cameron: kousek od čísla 10

22. května 2010
22 Kvě
www.reflex.cz
13.05.2010

Po čtvrtečních parlamentních volbách ve Velké Británii není paradoxně úplně jasné, kdo vyhrál a kdo prohrál. Konzervativce podpořilo v celé zemi 36 procent voličů a labouristy jen 29 procent. Nejsou však vítězové poraženými?

Sedmiprocentní rozdíl ale vyústil díky většinovému systému a podobě obvodů v tzv. hung parliament, v němž žádná strana nemá sama většinu. Je lídr pravicových konzervativců David Cameron v této situaci opravdovým vítězem voleb?

"TOPOL" CAMERON

Bezpochyby Cameron dosáhl prvního vytčeného cíle, když se konzervativci poprvé od roku 1997 stali nejsilnější politickou stranou, co se týče získaných voličských hlasů. Cameron dosáhl i na druhou metu, když jeho strana bude po volbách nejsilnější také v počtu poslanců, jež vyšle do Dolní sněmovny. Od triumfu, který v britském systému znamená pouze sestavení jednobarevné, většinové vlády, ovšem zůstal Cameron s 306 poslanci vzdálený dvacet křesel. Vzhledem k tomu, že "bývalí" severoirští teroristé ze strany Sinn Féin nepřijímají poslanecké mandáty, protože by museli přísahat královně, stačilo by mu k faktické většině dokonce jen 323 křesel. Ale ani ta nezískal.
Navíc se mu rozplynula i záložní možnost, kdy by vládl s pravicovými, probritskými stranami ze Severního Irska. Ti totiž stejně jako před pěti lety vyšlou do Westminsteru devět poslanců. Dalšího ideologicky spřízněného souputníka už toryové v parlamentu mít nebudou, a tak jim se spojenci k reálné většině chybí "pouhých" osm křesel.
Cameron má nyní jedinou možnost, jak se dostat k vládě: dohodu s liberálními demokraty. A ta ho bude díky liberálnímu požadavku na volební reformu bolet. Což naznačuje, že i když se spojenectví uzavře, nebude asi trvat celých pět let.

NEPROHRA?

V britském parlamentu nyní existuje teoretická "pokroková" většina složená z levicových stran a regionalistů. Základ "pokrokové" aliance tvoří labouristé a liberální demokraté se svými spojenci ze Severního Irska. Takový blok by měl po doplnění o historicky první poslankyni za Zelené ve Westminsteru 320 křesel. Dalších devět křesel by mohli dodat skotští a velšští separatisté, jimiž vytvořená "Keltská aliance" již nabídla podporu. Jenže do takto složité duhové koalice by museli chtít vstoupit liberální demokraté, což se zatím nezdá.
Labouristický premiér Gordon Brown má nejblíže k hlavnímu poraženému.
Pád z pozice jediné vládní strany doplněný krachem plánu B, za který labouristé považovali povolební koalici s liberálními demokraty, znamená jeho výraznou porážku. I pokud by později vznikla "pokroková aliance" pod heslem všichni proti Cameronovi, Brown u toho asi již nebude, protože si jen obtížně udrží post lídra labouristů. Útěchu mohou Brownovi přinést jen dvě věci. Labouristé uspěli v řadě klíčových obvodů (marginals), kde jejich kampaň dokázala zabránit celostátním trendům. Těchto "váhavých" obvodů udrželi dost, aby zabránili konzervativcům dosáhnout na parlamentní většinu.
Druhým trumfem labouristů se stal výsledek ze Skotska. Ukazuje se, že Brownovi krajané v nejsevernější části Spojeného království opravdu rozumějí. Zatímco napříč zemí labouristé ztráceli, v Brownově rodném Skotsku naopak oproti roku 2005 posílili.
Paradoxem zůstává, že hlavní odpůrci potenciální skotské samostatnosti - konzervativci - mají ve zbytku země většinu, a právě Skotsko způsobilo, že nebudou moci vládnout sami.

ZKLAMANÝ KINGMAKER

Nejzklamanějším mužem čtvrteční noci byl v Británii určitě lídr liberálních demokratů Nick Clegg. Po první televizní debatě jeho strana poprvé po sedmdesáti letech vedla v oblibě u voličů, ale u samotných volebních uren se naplnilo varování, že Clegg je sice televizní hvězda, ale na politický průlom mu to nestačí. Jeho liberální demokraté dopadli po sečtení výsledků tvrdě na zem, protože dokonce přišli o pět mandátů. Od návratu do "předdebatních" kolejí jim nepomohl ani fakt, že od roku 2005 posílili o jedno procento hlasů. Clegg alespoň ihned po volbách obratně využil své pozice jazýčku na vahách a vrátil se rychle do středu mediální pozornosti. Otázkou zůstává, komu pomůže do Downing Street číslo 10.

Reflex 19/2010