Petr Sokol: Britské volby se zápletkou

25. března 2010
25 Bře
www.reflex.cz
25.03.2010

Britské volby měly mít jasného vítěze - vůdce konzervativců Davida Camerona. Dnes je všechno jinak a poprvé v historii této ostrovní země nemusí mít vítěz voleb parlamentní většinu, a dokonce ani sestavovat vládu.

Náskok konzervativců se v posledním roce pohyboval mezi patnácti a dvaceti procenty. Více než polovina Britů v průzkumech veřejného mínění uváděla, že kdokoli bude lepším nájemníkem domu číslo deset na londýnské Downing Street než současný levicový premiér Gordon Brown.

MODERNIZÁTOR

Brown nejdříve vystřídal v červnu 2007 v křesle premiéra svého spolustraníka Tonyho Blaira. Jednu chvíli pak přemýšlel o rychlém vypsání voleb na začátku roku 2008, ale od tohoto záměru nakonec ustoupil.
Následoval totiž prudký pád popularity a historicky vysoká prohra labouristů v lokálních a evropských volbách v minulém roce.
Brown musel proto čelit několika vážným pokusům o odvolání z čela strany, a tím i vlády. Ty přestál, přestože jeho popularita klesla na historicky minimální mez. Nepomohla mu samozřejmě ani ekonomická krize.
Brown je v rámci své strany považován spíše za tradičního socialistu a za politika, který oproti Blairovi stojí více nalevo. Zato konzervativce vede do voleb muž s pověstí modernizátora. Je jím David Cameron, jehož do čela strany zvolili její členové v prosinci 2005 s jediným úkolem - přerušit sérii porážek v parlamentních volbách.
Cameronovi nebylo v době, kdy se ujal vedení opozice, ani celých čtyřicet let, a i proto se jevil jako ten, kdo může nejlépe změnit tvář konzervativců poškozenou třemi volebními prohrami a častým střídáním lídrů.
Cameron vzal obměnu strany, které se historicky říká toryové, od základu a ze starého thatcherismu mnoho nezbylo. Konzervativci se pod jeho vedením posunuli blíže ke středu, objevili politiku životního prostředí, bojují proti klimatickým změnám a podporují větší zapojení žen nebo menšin do politiky. Navíc slovy stínového ministra financí George Osborna (39) v ekonomice opustili "neoliberální absolutismus" a domnívají se, že trh není účelem, ale nástrojem k prosazování hodnot.

ANTIREKLAMA

Až do začátku roku se zdálo, že konzervativci nezadržitelně míří k moci, ale pak se jejich náskok začal zmenšovat. V únoru dokonce některé výzkumy signalizovaly, že Cameronova strana vede jen o dvě procenta. O hlavní zápletku se postaral britský většinový volební systém. Co z něj vyplývá? Pokud chce mít Cameron se svými konzervativci v parlamentu absolutní většinu poslanců, jak je to pro vítěznou stranu v Británii obvyklé, musí mít oproti labouristům náskok přibližně sedm procent. Pokud zvítězí o čtyři až sedm procent, získají konzervativci pozici nejsilnější strany, ale nebudou mít sami absolutní většinu křesel. A konečně rozdíl o méně než čtyři procenta by znamenalo, že nejsilnější poslanecký klub ve sněmovně budou mít labouristé, i když ani oni nebudou disponovat absolutní většinou. Na britské poměry zjevný pat.

DAŇ ZA MRTVÉ

Konzervativcům se v letošním kalendářním roce přestala dařit předvolební kampaň. Nejvýrazněji to bylo vidět na dvojici plakátů, kterými chtěla strana zaujmout své znejistěné voliče.
Na prvním konzervativci velmi expresívně kritizovali "daň ze smrti", již údajně chtěla zavést Brownova strana. Občanovi, který by zemřel, by stát strhl z dědictví až 20 tisíc liber a použil je na sociální systém. Opravdu zvláštní nápad. Jenže když konzervativci reagovali expresívním plakátem s náhrobkem a heslem "Gordon chce teď tvých 20 tisíc", vykroutili se labouristé prohlášením, že tento postup nenavrhují.
Podobně neslavný osud měl plakát s tváří Davida Camerona a heslem "Takhle to už dál nejde. Omezím defi cit, nikoli zdravotnický systém".
Premiér Brown totiž kontroval při interpelacích poznámkou, že Cameron si na plakátu nechal upravit tvář. A hned se vyrojily spekulace, že lídr konzervativců si na plakátu nechal zmenšit nos a upravit rty. Jeden škodolibý novinový komentář dodal, že za rty na plakátu by se sice nemusela stydět ani fi lmová hvězda Keira Knightleyová, ale že určitě nejsou lídra opozice. A Cameronova reakce? Nepřesvědčivě odpověděl něco ve smyslu, že věří, že jeho tvář nebyla na plakátu upravena, ale že ho sám nevyráběl.

CHROMÝ PARLAMENT

Jenže to ještě nebylo zdaleka všechno, co v posledních týdnech zmenšovalo náskok konzervativců. Na povrch opět vyplavala aféra, kdy konzervativci v minulosti žádali členství ve Sněmovně lordů pro lorda Ashcrofta - milionáře usazeného v Belize a neplatícího daně v zemi, kde chtěl být jmenovaným členem parlamentu. Ashcroft slíbil, že přesídlí do Británie, ale zapomněl se přihlásit k placení daní. Následně se stal jedním z největších sponzorů Konzervativní strany.
Labouristé navíc začali používat typickou socialistickou taktiku a strašit voliče, že se Cameron chystá omezit veřejné zdravotnictví a že jím navržené snížení daní a rozpočtové škrty zničí startující ekonomické oživení. Konzervativci v této situaci začali váhat s plánem na zavedení společného zdanění manželů i další daňové úlevy. Aktuální výzkumy připouštějí variantu volebního patu, kdy žádná strana nebude mít ve sněmovně většinu poslanců. Tento stav se v Británii označuje jako "ochromený parlament" (hung parliament) a je snovým scénářem zejména pro "třetího vzadu" - britské liberální demokraty. Středoleví liberální demokraté dlouhodobě doplácejí na většinový systém a volební pat jim může po dlouhé době pomoci z izolace. Co by se dělo, kdyby opravdu nastala varianta "ochromeného parlamentu"?

HLASY, NEBO POSLANCI?

Před čtvrt stoletím se tato situace v Británii vyřešila opakováním voleb po několika měsících. Letos se skloňuje možnost vzniku první vládní koalice v tomto století v mírových časech. Koaliční vládu totiž Británie dosud poznala jen v časech obou světových válek.
Liberálním demokratům, kteří by mohli být jazýčkem na vahách, se snaží vetřít do přízně obě velké strany. Programově mají k liberálním demokratům určitě blíže labouristé. Vůdce liberálních demokratů ale prohlásil, že by v rámci britské tradice měl vládnout ten, kdo volby vyhraje. Jen neupřesnil, zda jde o vítězství na voličské hlasy, nebo poslance.
Liberální demokraté by si určitě chtěli nechat účast ve vládě "zaplatit" zrušením jiné britské tradice - jednokolového většinového systému. Naplňování tohoto požadavku by ale koalici mohlo brzo rozbít a vyvolat předčasné volby. Kartami chtějí zamíchat i další strany. Skotští nacionalisté, kteří menšinově vládnou ve Skotsku a chtějí na podzim prosadit referendum o skotské nezávislosti, sní o dvaceti mandátech a pozici, jež by z nich udělala jazýček na vahách, který by mohl převzít roli, na niž si brousí zuby liberální demokraté. Volebním výsledkem chce také zatřást euroskeptická a v Evropském parlamentu zastoupená Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP), jejíž neformální lídr Nigel Farage chce být prvním zástupcem strany zvoleným do Westminsteru. Už samotnou kandidaturou ale Farage prolomil další tradici. Až do letošních voleb platilo, že proti úřadujícímu předsedovi sněmovny se v jeho obvodě nekandiduje. Jenže když se současný předseda sněmovny John Bercow rozhodl nenosit dále tradiční oděv předsedy připomínající soudcovský talár a k němu náležející paruku, vlastně si řekl o porušení zvyku, že proti němu nikdo nemá kandidovat. Vůbec platí, že celá britská politika může letos zažít i další převratné změny.

Vyšlo v Reflexu 12/2010