Liberálně konzervativní akademie - Cevro

První kolo ukrajinských prezidentských voleb dopadlo tak, jak věštily průzkumy. Ve finále se 7. února utkají současná premiérka Julija Tymošenková (v prvním kole 25 % hlasů) a vítěz prvního kola Viktor Janukovyč (35 %), bývalý premiér a hlavní soupeř kdysi svorného dua Juščenko–Tymošenková z dob oranžové revoluce.

Nadšení z časů boje za spravedlivé spočítání volebního výsledku (a tedy za zvolení Viktora Juščenka) na Ukrajině dávno vyprchalo a vystřídala ho těžká deziluze, prohloubená ještě dopady hospodářské krize. K promrhání „oranžového kapitálu“ notně přispělo i vypjaté nepřátelství mezi Juščenkem a Tymošenkovou, jež vedlo k takřka permanentní nestabilitě nejen výkonné, ale vůbec veškeré moci. Žádný div, že Ukrajinci už zase nemají důvěru k politické elitě jako takové a že roste počet těch, kteří volí Tymošenkovou jen proto, že považují Janukovyče za ještě větší zlo, a naopak.

Těchto nálad se pokusil využít Sergej Tihipko. Vložil do kampaně, dle vlastního vyjádření, přes deset milionů dolarů a skončil se 13 procenty třetí. Hlasy jeho voličů tak rozhodnou o tom, kdo z dua finalistů získá palmu vítězství. Což finalisté dobře vědí a okamžitě po oznámení výsledků prvního kola začali s Tihipkem vyjednávat. Alespoň navenek průbojnější, jak je ostatně jejím zvykem, byla v tomto ohledu Tymošenková, jež Tihipkovi dokonce učinila lákavou nabídku: když jí vysloví podporu pro druhé kolo a ona vyhraje, učiní pak z Tihipka premiéra. Zkušený lišák a bankéř Tihipko však nabídku nepřijal, nicméně (zatím) ani výslovně neodmítl. Hraje vysokou hru a hodlá svých 13 procent pochopitelně co nejlépe zúročit.

Kdo ale vlastně je po prvním kole nejobletovanější kandidát ukrajinských prezidentských voleb a měl by snad lákavou nabídku sličné Julie přijmout? Podíváme-li se blíže na jeho osobu i na šachovnici, na které se nyní pohybuje, dozvíme se celkem hodně i o ukrajinské politické scéně jako takové.

Bankéř a ministr

Padesátiletý Sergej Tihipko není žádný zelenáč. V minulosti působil jako guvernér ukrajinské centrální banky a podnikal i v soukromém bankovním sektoru. Politicky patřil kdysi do tábora prezidenta Leonida Kučmy, byl jeden čas i ministrem hospodářství a v posledních prezidentských volbách v roce 2004 vedl kampaň Viktora Janukovyče. Pak se z politiky stáhl a objevil se v ní až v letošních prezidentských volbách jako formálně nezávislý kandidát. Nejlepší výsledky Tihipko zaznamenal v Kyjevě, ale jinak hlavně ve východní a jižní části země, tedy především v Janukovyčově „revíru“. Zdá se, že by jeho voliči mohli ve druhém kole hlasovat spíše pro Janukovyče, ale nelze to říci s jistotou. Tihipko tak mohl hrát mezi oběma koly na obě strany.

I proto se Julija Tymošenková obtěžovala s onou výše zmíněnou nabídkou. Tím se však dostáváme k ukrajinskému ústavnímu systému. Jedním z hlavních výsledků oranžové revoluce bylo i oslabení pravomocí prezidenta, které vstoupilo v platnost rok po dramatických revolučních událostech, konkrétně 1. ledna 2006. Julija Tymošenková by tak rozhodně nemohla posadit Tihipka do křesla vyhřátého ještě jejím pozadím jen na základě vlastního rozmaru, neboť na to nemá ústavní pravomoc. S takovým přesazením by musela souhlasit těsná parlamentní většina, o níž se Tymošenková opírá, a o jednotném souhlasu s touto operací by se dalo vážně pochybovat – zejména o postoji menší koaliční strany, Naší Ukrajiny, zformované původně Viktorem Juščenkem. A i kdyby nakonec Tymošenková splnila to, co Tihipkovi slíbila, co by si chudák bez vlastní parlamentní frakce v premiérském křesle počal? Byl by závislý na vůli prezidentky Tymošenkové, neboť její strana tvoří hlavní součást vládnoucí sestavy. Ne, ne, na tenhle lep Tihipko asi nesedne.

Začátek hry

Ale ani on, byť nyní obletovaný, není v lehké pozici. Parlamentní volby proběhnou až v roce 2012 (samozřejmě, nedojde-li k volbám předčasným). Mohl by se pokusit dobýt úřad primátora nějakého velkého města, leč to by pro něj mohlo být málo.

Nicméně úřad premiéra je mocensky významnější než ten prezidentský. Vyhraje-li Tymošenková, místo se uvolní a rozpoutá se o něj boj, neboť Tymošenkové strana BJuT disponuje pouze zhruba třetinou mandátů v parlamentu. Vyhraje-li Janukovyč, určitě se pokusí Tymošenkovou svrhnout. Jeho strana disponuje skoro dvěma pětinami křesel, takže o všem rozhodne postoj poslanců zvolených za dnes velmi rozklížený blok Naše Ukrajina, zformovaný původně kolem nyní končícího prezidenta Juščenka. Sedmým únorem, datem druhého kola prezidentských voleb, tak zásadní politický zápas na Ukrajině rozhodně neskončí.