Liberálně konzervativní akademie - Cevro

·      Feministky jsou z větší části ženy, kterým se nedaří být úspěšné jako ženy a vidí svoji šanci prosadit se ve světě mužů.

·      (Antidiskriminační) zákon se snaží nastavit spravedlnost v mezilidských vztazích a snaží se je regulovat ve jménu rovnosti a spravedlnosti. Podle mne vztahy mezi lidmi jsou fakticky dohody. A dohoda, ač si to mnozí včetně feministek myslí, nemá být spravedlivá. Dohoda má být především oboustranně výhodná.

Dominika Hužvárová (server stopfeminismu.cz)

·      Ženy jsou stejně schopné jako muži, někdy i schopnější. Muž-feminista, jenž požaduje kvóty pro ženy, je však skutečný sexista: je přesvědčen, že ženy bez kvót by se na vlivné posty samy nedostaly. Tím však sugeruje, že ženy jsou méně schopné než muži, tudíž méněcenné. Ženy tak vlastně podceňuje, a proto od mužů, kteří si žen váží, by měl dostat jednu do zubů.

·      Gender-fanatici strašně přeceňují politiku, čímž prozrazují své totalitní tendence. Totalitarismus je totiž nadvládou politické moci nad celou společností. Naštěstí ve svobodné zemi, jakou je ČR, je role politiky v životě lidí omezena. Nestojí naše ženy o politiku? Mají recht, jsou i jiné krásy v životě a já jim blahopřeji k dobrému vkusu. Žena úspěšná v kultuře či medicíně má u nás větší vliv – a úctu – než řadová socialistická poslankyně, jež se dala na gender-notu.

·      Je v parlamentech Turkmenistánu a Zimbabwe více žen než v našem? No a co? Mají se tam proto ženy lépe? Pokud si to nějaká gender-dáma myslí, kam se odstěhuje? Do Turkmenistánu, kde muslimské ženy nemají žádná práva, anebo do Zimbabwe, kde jsou bílé ženy znásilňovány gaunery Roberta Mugabeho? Navíc obě země jsou diktatury a jejich parlamenty šaškárny; dávat je nám za vzor je gender-úchylné!

Roman Joch (Týden, 4. 8. 2008)

·      Muži a ženy, i když jsou si rovni, nejsou identičtí. Naopak, vztahu mužů a žen odpovídá relace komplementární, v životě se v různých oblastech doplňují.

·      Pokud však muži a ženy nejsou identičtí – a to nejsou – pak rovné zákony pro všechny, rovnost příležitostí nutně vede k určitým nerovnostem výsledným.

·      Rozdílné procentuální zastoupení mužů a žen v různých profesích není nutně projevem diskriminace a zlem, nýbrž projevem svobodných voleb neidentických mužů a žen.

Roman Joch, vystoupení na semináři Výboru pro evropské záležitosti „Legislativní úprava a praxe v oblasti rovného postavení žen a mužů v ČR a EU“, Senát Parlamentu ČR, 21. července 2006

·      Plné rovnosti s mužem dosáhne žena teprve rovným úspěchem v placeném zaměstnání: to, co dělá pro svou rodinu a okolí, se vůbec nepočítá. Tím se snižuje úcta k pečujícímu postoji, který je ženě vlastní. Hodnota lidského života se tak určuje pouze penězi.

·      Dochází k odkládání mateřského startu. Mladým ženám je jasné, že dokud nemají děti, nemají v profesním postupu proti mužům žádnou zátěž. Roli v tom hraje reprodukční průmysl, který prostřednictvím médií prezentuje šťastný obrázek pětačtyřicetileté rodičky, a zakrývá, že jeho možnosti nejsou vůbec neomezené.

·      Ženy by si měly včas uvědomit, že jejich život, na rozdíl od mužského života, stojí na dvou nohách, a ony mohou volit, jak jej využijí. Z vlastní zkušenosti tvrdím, že bych jako muž jen těžko přežila otupující dobu normalizace: ale měla jsem rodinu s dětmi, pro něž – a pro širší okolí přátel – jsem mohla svobodně vytvářet vlastní, nezávislý svět.

·      Jedna z mých přítelkyň, která také nesměla z politických důvodů studovat, vychovala šest dětí: za tuto dobu vystudovala v jazykové škole tři jazyky včetně státních zkoušek. Dnes – spolu se svým mužem – vlastní a provozuje úspěšné nakladatelství.

·      Chceme-li tedy mluvit o rovnosti šancí, musíme si přiznat, že ženy mají šancí více. Mohou si samozřejmě zvolit cestu soustředěnou jen na profesi, a ta, je-li pojata v duchu mateřskosti a péče, může naplnit celý jejich život.

·      Žena, která se skutečně provdá a má děti, vstupuje na neznámou, dobrodružnou půdu. Samozřejmě se může po několika letech vrátit k profesi, pro kterou se připravovala na střední nebo vysoké škole. Ale je také možné, a často se to stává, že se jí – právě díky péči o rodinu – otevřou nové, nečekané perspektivy.

·      Ženský život není jednoduchý, ale poskytuje více šancí než život muže.

Michaela Freiová (Ženská zkušenost a feminismus, www.obcinst.cz, 8. 5. 2009)