Jiří Kozák: Brownův pokus zapsat se do učebnic

05. února 2010
05 Únor
jirikozak.blog.idnes.cz

Gordon Brown by mohl soutěžit snad jen s Anthony Edenem, kdo byl delším čekatelem na křeslo premiéra Velké Británie, ve kterém pak vydržel krátkou, ale o to méně úspěšnou dobu. Anthony Eden se do historie zapsal hlavně neúspěchem během Suezské krize v první fázi studené války, který mu byl trochu neprávem přisuzován. Gordon Brown znaje, že jeho kariéra prvního ministra Jejího Veličenstva se zřejmě chýlí ke konci, se rozhodl vzít popis své osoby v učebnicích historie do svých rukou. Krátce před volbami navrhl změnit od devatenáctého století fungující volební systém do dolní komory britského parlamentu.

V současné době je všech 646 poslanců britské dolní komory voleno relativní většinou v jednomandátových obvodech (First-Past-The-Post, FPTP). Tento systém je velmi jednoduchý a v naprosté většině vede k sestavení jednobarevné většinové vlády (pouze třikrát od roku 1918 nezískala vítězná strana sama většinu). Pokud nejsou voliči spokojeni s politikou vládnoucí strany, je pro ně relativně jednoduché v příštích volbách vládnoucí stranu vyměnit. Další velkou výhodou britského systému je silná vazba poslance na konkrétní volební obvod.

Na druhé straně FPTP vzbuzuje nedůvěru, když vítězná strana vyhraje i přes relativně nízký procentní zisk hlasů. Například v posledních volbách v roce 2005 vládnoucí labouristé získali absolutní většinu mandátů při zisku pouhých třiceti šesti procent hlasů. V únoru 1974 dokonce strana s větším počtem hlasů získala méně poslanců, než oponent.

Volební systém pomáhá malým stranám s regionální podporou (jako například Skotská národní strana nebo Plaid Cymru ve Walesu). Malé strany s plošnou podporou ve volbách tratí.

Územní koncentrace podpory pro jednotlivé strany v kombinaci s rozdílně velkými obvody v současnosti významně pomáhají labouristické straně na úkor konzervativců a dalších stran. Například v minulých volbách labouristům k získání jednoho mandátu stačilo průměrně 27 tisíc hlasů, u konzervativců to bylo přes 44 tisíc a liberálů dokonce 96 tisíc. V současné době musí konzervativci získat o zhruba jedenáct procent víc hlasů než labouristé, aby byli schopni sami sestavit vládu. Labouristům k tomu stačí náskok jen jedno procento.

Snaha o větší poměrnost

Premiér Brown teď přišel s návrhem, aby se přepočet hlasů řídil podle systému alternativního hlasování. To by zachovalo vazbu poslanců na jejich volební obvody, jak jsou Britové zvyklí ze současného systému. Změna by nastala v tom, že místo prostého křížkování jednoho kandidáta by voliči určovali pořadí podle své preference. Pokud by žádný z kandidátů nezískal padesátiprocentní většinu, vyřadily by se lístky s jedničkou, která získala nejméně hlasů. Z těchto lístků by se ostatním kandidátům přiřadili druhé preference. Takto se postupuje, dokud některý z kandidátů nezíská padesát procent hlasů.

V Británii v současné době platí, že voliči v obvodech, kde jejich kandidát nemá šanci na zvolení, buď přijdou o svůj hlas, nebo racionalizují volbu a raději podpoří kandidáta z nějaké další blízké strany s šancí na zvolení. Nový systém by jim umožnil první volbou demonstrovat podporu své malé straně a druhou volbou hlasovat pro jednoho ze silných kandidátů.

Premiér Brown si od změny slibuje napravení pošramocené důvěry v politiky po loňském skandálu s neoprávněným čerpáním poslaneckých náhrad. Je otázka, jak může úprava volebního systému pomoci, když samotné změny v čerpání náhrad vyzněly téměř naprázdno.

Návrh může být i snahou odvést pozornost od jiných témat, která v současné době hýbou politickou ve Westminsteru, jako je vyšetřování účasti v irácké válce, skandál se špatným vyzbrojením vojenských sil v Afganistanu, dopad ekonomické krize, který byl na ostrovech silnější než na kontinentu. Volební reforma je jediným tématem, kde se Labouristická strana ocitá na straně většiny s liberály a malými stranami proti konzervativcům, kteří jsou dlouhodobě proti.

Liberálové však Brownův nápad vidí jako ohrožení jejich snah o zavedení proporcionálnějšího volebního systému. Reforma by totiž nezavedla proporcionální volbu, po které dlouhodobě volají. Změna jako taková by však znamenala, že jakékoliv diskuse nad dalšími úpravami by na čas ustaly. Ani další bojovníci za volební reformu nejsou s Brownovým návrhem spokojeni.

Konzervativci oponují, že prostá úprava volebního systému bez zásahu do nerovnoměrného rozložení obvodů ještě víc posílí volební výhodu labouristů a povede k nutnosti neefektivních koaličních vlád. Vliv na vládu by tak získaly i strany, které nemají podporu většinové společnosti a lidé by tak ztratili možnost potrestat vládní stranu, která je zklamala.

Změna volebního systému by se netýkala voleb, které se v Británii musí konat letos nejpozději 3. června. Brown slibuje, že v případě svého vítězství změnu předloží na podzim k hlasování v referendu. Nicméně již v těchto týdnech parlament bude hlasovat o návrhu zákona, který by referendum posvětil.

Uvidíme, zda bude mít Brown šanci získat své místo v učebnicích historie. Jako premiér nastoupil do úřadu v polovině volebního období a nadcházející volby jsou první, ve kterých bude lídrem. Pokud neuspěje, bude se na něj vzpomínat pouze jako na člověka, který dlouho čekal na premiérské křeslo, se kterým pak nevěděl, co si počít.

Článek byl publikován na blogu iDNES.cz.

Přečtěte si také Ostrovní šachy s termínem voleb nebo Socialista s lidskou tváří.