Petr Sokol: Kdo se první osamostatní

31. prosince 2009
31 Pro
www.reflex.cz
31.12.2009

Politolog a šéfredaktor CEVRO Revue Petr Sokol komentoval pro 53. číslo Reflexu pokusy Katalánska, Skotska a Vlámska o osamostatnění.



Šokující zpráva obletěla celou Evropu: přes 90 procent účastníků KATALÁNSKÉHO REFERENDA o samostatnosti hlasovalo v prosinci 2009 pro nezávislost tohoto regionu. Výsledek upozornil na živý fenomén separatismu.

Katalánský pokus o vytvoření samostatného státu dnes není v Evropě výjimkou. S určitou mírou separatismu se dnes potýkají všechny velké západoevropské státy. Španělsko má své Katalánsko a Baskicko, Francie Korsiku, Itálie separatistický sever a Spojené království Skotsko. Kdyby všechna separatistická hnutí v těchto regionech uspěla, mohlo by Evropskou unii i bez dalšího rozšíření zanedlouho tvořit 32 členských států.

SOUKROMÉ REFERENDUM

Vraťme se ale do Katalánska, kde se již v těchto dnech hlasuje o možnosti odtržení od Španělska. Zatím se tak ale děje jen v neoficiálním, "soukromém" a nezávazném referendu.
Celé hnutí začalo hlasováním v jedné z katalánských obcí Arenys de Munt v září tohoto roku. Tamní zastupitelstvo totiž nebylo spokojeno s naplňováním zákona, který má prohlubovat katalánskou autonomii, a iniciovalo lidové hlasování, v němž občané odpovídali na otázku "Jste pro to, aby se Katalánsko stalo samostatným, demokratickým a sociálním a právním státem v rámci Evropské unie?". Akce skončila pro zastánce samostatnosti úspěchem, když se hlasování zúčastnilo přes 40 procent oprávněných voličů a 96 procent z nich odpovědělo Ano. V polovině prosince se již podobné hlasování konalo v dalších 162 obcích.
Organizátory tentokrát trochu zklamala účast, protože se k urnám vydalo jen asi 30 procent oprávněných voličů. I tak ale celá akce plní účel mobilizovat separatistické síly a ukázat jejich nárůst.
Referendum už navíc podpořila řada katalánských osobností, mezi kterými nechyběl například prezident barcelonského fotbalového klubu Joan Laporta. Po Novém roce bude následovat hlasování v největších katalánských městech, jako jsou Barcelona či Girona. Po skončení hlasování chtějí organizátoři vyzvat politiky, aby vypsali skutečné a závazné referendum.

VLASTNÍ ŘEČ

Sedmapůlmiliónové Katalánsko si vybojovalo už v sedmdesátých letech rozsáhlou autonomii, ale chce jít ještě dál. Region tvoří nejbohatší část Španělska. Současně je katalánské hnutí založeno na podpoře katalánštiny - románského jazyka odlišného od španělštiny. Katalánsky rozumí přes deset miliónů lidí, kteří ale nežijí jen v katalánském regionu, ale obývají i několik okolních oblastí. I proto nejradikálnější zastánci odtržení sní o tom, že by do samostatného Katalánska mohly být začleněny i Baleárské ostrovy nebo region Valencie.
Katalánci dlouhodobě usilují, aby se jejich jazyk stal úřední řečí EU. Jako argument uvádějí, že když se v evropských institucích může tlumočit do maltštiny, kterou hovoří asi 400 tisíc lidí, proč nemůže mít podobné právo desetimiliónový katalánský národ?

STATEČNÉ SRDCE

Naopak ve Skotsku není základem snahy o nezávislost jazyková odlišnost. V tomto regionu na severu Velké Británie totiž dnes hovoří keltskou skotštinou jen necelých 60 tisíc lidí, což představuje asi jednu setinu z necelých šesti miliónů obyvatel Skotska. Skotsky mluvící občané navíc tvoří většinu pouze v úplně odlehlých částech země - zejména na ostrovech kolem pobřeží. Přesto existuje v zemi silná regionální identita postavená na keltské minulosti.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že skotské nezávislosti fandí i samotný James Bond, protože jejím nejznámějším zastáncem je bezesporu filmový představitel britského (!) agenta - Sean Connery. Skotští separatisté od šedesátých let používají rádi argument spojený se "skotskou ropou" a mluví o ekonomickém vykořisťování Skotska centralistickým Londýnem. Právě ropa je pro ně argumentem, kterým odpovídají na každou otázku mířící na životaschopnost samostatného Skotska.
To by bylo co do velikosti 112. státem světa.
Až se jednou budou psát dějiny skotského separatismu, nebude v nich chybět ani další filmový herec, a to Mel Gibson. Právě on totiž ztvárnil hlavní roli ve filmu Statečné srdce (Braveheart) a díky příběhu historického skotského hrdiny Williama Wallace posílil skotské národní hnutí.

ZASTÁNCI ODTRŽENÍ

Nejsou to ale jen herci a jejich filmy, které Skotsko posouvají k nezávislosti. V posledních letech pro tento cíl odvedl nejvíce práce šéf Skotské národní strany Alex Salmond, který se svou stranou před dvěma roky dokázal vyhrát volby do skotského regionálního parlamentu a poprvé sestavil skotskou vládu ze zastánců odtržení.
Na podzim roku 2010 chce Salmond vyhlásit referendum o vytvoření samostatného Skotska.
Jeho konání ale zatím není jisté, protože Salmondova regionální vláda je menšinová a ostatní strany zatím na lidové hlasování nechtějí kývnout. Salmondovi to ale nemusí příliš vadit. Už dnes myšlenku referenda podporuje nadpoloviční většina skotských voličů, přestože pro samostatnost se jich vyslovuje jen mezi 30 až 40 procenty. I tak se skotským nacionalistům daří pomalu posouvat zemi k vysněnému cíli.
Na nezávislost jsou zatím stále nejlépe připraveni skotští fotbalisté, protože mají již přes sto let samostatnou reprezentaci.

VLÁMSKÁ REPUBLIKA?

Představa, že Spojené království "pustí" Skoty, Itálie svůj bohatý sever nebo Španělé Katalánce, je dnes pro mnohé obtížně představitelná. Přesto v Evropě existuje region, jehož šance na samostatnost vypadají mnohem aktuálněji.
Je jím Vlámsko - severní část Belgie, v níž žije šest miliónů obyvatel hovořících jazykem, kterému sice říkají vlámština, ale který je identický s holandštinou. Vlámové hráli v Belgii dlouho druhé housle - přinejmenším v porovnání s méně početnými, francouzsky mluvícími Valony z jihu země.
V průběhu 20. století se však Vlámové emancipovali, prosadili si federalizaci Belgie a nyní mezi nimi narůstá touha po samostatnosti. V Belgii dlouho zůstávalo otázkou, komu by po případném vlámském odtržení připadl Brusel a komu král. Dnes už ale tato úvaha mnoho Vlámů nebrzdí. Dokážou si představit samostatnou Vlámskou republiku s hlavním městem v Antverpách. Jen naprostá menšina zastánců vlámského odtržení sní o spojení s Nizozemskem do "Velkého Nizozemska".

KAM S NÍM?

Pro odtržení Vlámska sice ještě není většina jeho občanů, ale s každoročním převodem miliard eur do chudšího Valonska, který doprovází neschopnost obou národů shodnout se na ústavních reformách, podpora nezávislosti postupně roste. Každá další ústavní krize tak může skončit rozpadem Belgie. Po případném odtržení Vlámska by byla pro francouzsky mluvící Valonsko aktuální otázka "Kam s ním?". Zatím se projednávají tři varianty: samostatnost, která by ale byla ekonomicky obtížně udržitelná, spojení s Lucemburskem, což by asi mnohem menší Lucembursko příliš neuvítalo, nebo spojení s Francií. Poslední varianta se z hypotetických řešení jeví jako nejpravděpodobnější.
Pokud byste si tedy museli vsadit, který samostatný stát přibude jako první na evropské mapě, vsaďte nejspíše na Vlámsko.

Reflex 53/2009