Petr Sokol: S komunistkou a bez konzervativců

03. prosince 2009
03 Pro
www.reflex.cz
03.12.2009

Politolog a šéfredaktor CEVRO Revue Petr Sokol komentoval pro časopis Reflex 49/2009 proces skládání nové Evropské komise.


"Dejte mi ženu nebo socialistu! A nejlépe obojí!" To byla slova, která evropští lídři nejčastěji slyšeli v posledních týdnech od designovaného šéfa Evropské komise José Manuela Barrosa. Jak nakonec sestavil svou evropskou vládu?

Stejný vzkaz současný i budoucí šéf instituce, která usiluje o to být evropskou vládou, vysílal před výběrem českého komisaře našim politikům. V obou případech byl Barroso úspěšný jen napůl. Na evropské úrovni "sehnal" dost žen, ale málo socialistů, a od českých politiků zase "získal" socialistického nominanta, ovšem muže. Ženy budou přesto po Barrosově vyvažovací ofenzívě tvořit třetinu Komise, protože jich v druhé Barrosově sestavě zasedne devět, což je více než dosud.

HVĚZDA CONNIE

Dvacet sedm mužů a žen - evropských komisařů - má díky rostoucímu počtu evropských norem stále větší vliv na naše životy. Přes to zůstávají často málo známými politiky, o nichž příliš nevíme, odkud se vlastně berou.
Není jednoduché zobecnit, koho si dvacet sedm členských států, přesněji národní vlády, volí za své zástupce v "evropské vládě". Je ale možné vysledovat dva hlavní přístupy. Největší a zároveň nejmenší země sahají většinou po hvězdách domácí politiky. Velké země si výběrem například bývalých ministrů snaží vydobýt pro sebe klíčové resorty. V malých zemích je zase pozice evropského komisaře považována za jeden z klíčových postů, na které může politik dosáhnout, a komisaři nadále hrají roli i v domácí politice.
Za příklad tohoto přístupu může letos sloužit dánská ministryně pro klimatické změny a energetiku Connie Hedegaardová, která patří mezi hlavní politické hvězdy v této severské zemi. Hostitelka Kodaňského summitu o klimatických změnách má za sebou kariéru nejmladší dánské poslankyně i oblíbené moderátorky jedné z hlavních zpravodajských relací dánské televize.
Podobně jako Dánové vybírali třeba Bulhaři. Jejich premiér a známý drsňák B. Borisov do Bruselu vyslal svou sympatickou tvář - ministryni zahraničí Rumjanu Želevovou.
Žádná členská země letos do Bruselu neodložila svého premiéra, a tak jediným novým premiérem v sestavované Komisi bude německý kandidát Günther Oettinger, který dosud vládl "jen" spolkové zemi Bádensko-Württembersko.

SPOLUŽÁCI Z MOSKVY

Opačný postup zvolili například v zemích Visegrádské čtyřky. Tam se stalo hitem letošního hledání komisařů vybírat málo známé odborníky či diplomaty. Platí to pro maďarského ekonoma a vysokoškolského pedagoga László Andora, slovenského diplomata a šéfa slovenského zastoupení při EU Maroše Šefčoviče a koneckonců i českého kandidáta Štefana Füleho, který dosud v úřednické vládě řídil agendu evropské integrace, ale do té doby působil jako kariérní diplomat.
Všichni tři jsou širší veřejnosti relativně málo známí nestraníci, kteří byli nominováni socialistickými stranami. Pikantní souvislost najdeme mezi českým a slovenským kandidátem. Oba zástupci bývalé federace totiž studovali za minulého režimu na Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě, a dva roky se v této sovětské škole dokonce mohli potkávat.
Náš region se díky nim stal hlavním rezervoárem socialistických členů nové Komise. Ze šestice socialistů v nové Barrosově sestavě pochází celá polovina ze zemí V4. Socialisty navržených komisařů bude v nové Komisi dokonce méně než středových liberálů, kterých členské země vyslaly nakonec osm. Nejsilnější zastoupení pak získají středopravicoví a federalističtí evropští lidovci, kterých včetně Barrosa v Komisi zasedne dokonce třináct.
Úplně budou chybět konzervativci, zelení a komunisté, i když ti poslední se mohou utěšovat alespoň tím, že novou řeckou komisařku Mariu Damanakiovou sice vybrali tamní socialisté, ale ona sama za sebou má kariéru v jedné z řeckých komunistických stran. A v ní to před přestupem k socialistům dotáhla až na předsedkyni.
Slabé zastoupení socialistů v Komisi by na první pohled mohlo komplikovat Barrosovu pozici. Nicméně nominace odpovídají současnému složení vlád členských států Unie. Problém ale může nastat v Evropském parlamentu, který bude kandidáty na komisaře schvalovat a v němž jsou socialisté druhou nejpočetnější silou. Barrosovi se už možná zdá o Italovi Roccovi Buttiglionem, kterého mu před pěti lety Evropský parlament nakonec do Komise nepustil. Už teď se v Bruselu spekuluje o tom, kdo bude letošním terčem snahy Evropského parlamentu ukázat své politické svaly. 

Vyšlo v týdeníku Reflex 49/2009