Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Letos na podzim uplyne dvacet let od přelomových událostí v tehdejší NDR, od pádu berlínské zdi, od konce východoněmeckého komunistického režimu a v neposlední řadě od útěku několika tisíc východoněmeckých občanů na velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze.

A právě touto posledně zmíněnou událostí vlastně vše začalo. Vzpoura začala zvláštním způsobem, když obyvatelé jedné socialistické země prchali přes druhou socialistickou zemi do Spolkové republiky. Svědky toho, jak se události dávaly do pohybu, jsme ostatně byli i my. Východní Němci, ještě před otevřením maďarských hranic, se záznamem od našich orgánů o pokusu o útěk, neměli již moc co ztratit. Stahovali se tedy do Prahy na velvyslanectví SRN. První stovka jich tam dorazila 22. srpna 1989, během krátké doby jich přibylo ještě dalších několik tisíc. Domů se vrátit nemohli a nechtěli, protože by riskovali vězení a represe. Aby zamezila NDR dalším útěkům, uzavřela i hranici s Československem.

Protikomunistická vlna

Východní Němci považovali zablokovanou hranici za režimem hozenou rukavici a již 9. října 1989 vyšli do ulic. Vlna velkých demonstrací velmi rychle smetla komunistické vedení, které ještě přesně dva dny předtím pompézně slavilo 40. výročí založení NDR velkou vojenskou přehlídkou v centru východního Berlína. Byl to bod zlomu, protože tato část Německa byla čtyřicet let založena na marxistické ideologii a rozchod jejích občanů s ní byl téměř bezvýhradný. Co to vlastně bylo za stát?

Poválečná historie rozděleného Německa se začala psát v roce 1949. Nejdříve vznikla 8. května SRN – Spolková republika Německo – a o něco později ze sovětské okupační zóny NDR – Německá demokratická republika. V roce 1955 vstoupila SRN do NATO, NDR se naopak stala součástí Varšavské smlouvy a 13. srpna 1961 se začíná stavět zeď mezi oběma částmi rozděleného Berlína, která vydrží až do podzimu 1989. V roce 1971 VIII. sjezd SED, východoněmecké komunistické strany, deklaruje, že v NDR vznikne „socialistický německý národ“. Ideologické sny se však dlouhodobě rozcházejí s realitou, hlavně ekonomickou. V roce 1983 poskytuje západní Spolková banka první miliardový úvěr pro stále méně konkurenceschopnou východoněmeckou ekonomiku, která je založena na systému naprosto nepružného centrálního řízení několika desítek velkých kombinátů. V roce 1987 prezident USA R. Reagan vyzývá v Berlíně sovětského vůdce M. Gorbačova, aby nechal berlínskou zeď strhnout. V té době pokračují rozhovory tehdejšího kancléře H. Kohla s M. Gorbačovem o německé otázce. Ledy začínají roztávat.

Drážďany, Lipsko, Magdeburg, …

Podzim 1989. V Drážďanech, Lipsku, Magdeburku a ve východní části Berlína propukají protirežimní demonstrace, které režim nemá sílu potlačit. Již 18. října je východoněmecký vůdce Erich Honecker sesazen ze všech funkcí, ve kterých byl od roku 1971. Po dlouhých osmadvaceti letech od jejího postavení se 9. listopadu 1989 otevírá berlínská zeď a desetitisíce Berlíňanů volně procházejí z jedné části města do druhé a o pouhé dva dny později ji obyvatelé z obou částí města začínají rozebírat. Na demonstraci v Lipsku se o čtrnáct dní později poprvé ozývá hlasité volání po sjednocení Německa.

Kancléř Kohl podporuje myšlenku konfederace, později sjednocení. Zprvu se setkává s chladným až odmítavým zahraničním ohlasem: F. Mitterand, francouzský prezident: „Sjednocení není aktuální“, Gorbačov: „Sjednocení není na pořadu dne“, podobně se vyjádřila i tehdejší britská ministerská předsedkyně M. Thatcherová, která řekla, že k jednotě je zapotřebí delší přechodné období. Ale situace se velmi rychle vyvíjela a již v lednu 1990 prezident USA G. Bush podporuje nejen sjednocení, ale i vstup Německa do NATO, s čímž o pár měsíců později souhlasí i Gorbačov.

Pád berlínské zdi nebyl tedy jen koncem éry NDR a pádu komunismu v této části Německa, ale i impulzem ke znovusjednocení obou států. Události pak už nabraly rychlý spád. Již 1. července 1990 se stává západní marka platidlem i v NDR a dochází tak k měnové, hospodářské a sociální unii. Lidová sněmovna NDR urychluje termín připojení k SRN již k 3. říjnu 1990 a k tomuto datu je Německo také sjednoceno. Nová éra začala.

Stalo-li se zbourání berlínské zdi a znovusjednocení Německa realitou v historicky krátkém čase, tak je to především díky čtyřem základním předpokladům: touze občanů NDR po svobodě a demokracii, politice M. Gorbačova, přístupu H. Kohla, který dokázal rychle přesvědčit o nutnosti sjednocení své partnery jak na Východě, tak na Západě, a v neposlední řadě díky hospodářské síle a prosperitě SRN, která rychle „převálcovala“ hospodářství NDR a tím bylo uspíšeno zavedení měnové unie.