Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Dvacet let demokracie v České republice – to bylo téma celodenní konference vysoké školy CEVRO Institut ve čtvrtek 5. listopadu.

Její program byl rozdělen na dvě části – v té dopolední se středoškoláci a účastníci literární soutěže „Dvacet let svobody aneb demokracie není samozřejmost“ setkali s pamětníky a bojovníky proti komunismu a zhlédli filmové dokumenty o osudech osob vězněných komunistickým režimem. Na setkání se studenty přišli do auly školy disident a mluvčí Charty 77 Stanislav Devátý a předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová. Celé setkání bylo uspořádáno ve spolupráci s Mezinárodním politologickým ústavem, společností PANT a Nadací Konrada Adenauera.

Cílem setkání bylo nastupující generaci ukázat konkrétní osudy lidí, kteří trpěli pod komunistickou rukou. Pomůckou pro to byly dokumenty z cyklu V zajetí železné opony. První z nich vypráví o brutálních metodách komunistického bachaře Ludvíka Hlavačky a snahách komunistického režimu za každou cenu zabránit opuštění země, a to i za cenu použití ostnatých drátů pod elektrickým proudem či zaminování hranic. Tato opatření stála životy stovek lidí a tresty pro jejich vykonavatele byly směšné – podle tehdejší jurisdikce byla totiž trestná pouze střelba do lidí…

Druhý z dokumentů byl zasvěcen aktivitám prvního mimopražského mluvčího Charty 77 – Stanislava Devátého ze Zlína. Ten byl naopak za svoji činnost proti tehdejšímu zřízení odsouzen na dvacet měsíců za pobuřování. Pod pěstí komunistického režimu se však nevzdal a svým zásadovým postojem udržoval odhodlání svých soukmenovců komunistický režim porazit. To se jim nakonec podařilo a pro Stanislava Devátého bylo satisfakcí, že v demokratickém státě mohl dále působit. Studenty příběhy boje proti komunismu evidentně zaujaly, což dosvědčila následná dlouhá diskuse s oběma hosty.

Účelem konference však nebyla pouze debata s vzácnými hosty, ale také vyhlášení výsledků soutěže o nejlepší literární esej na téma „Dvacet let svobody aneb demokracie není samozřejmost“. Jejím vítězem a držitelem pětitisícové odměny se stala Monika Tomášů z Gymnázia dr. Josefa Pekaře v Mladé Boleslavi, druhá skončila Lenka Navrátilová z Církevního gymnázia v Plzni a třetí Kryštof Rybáček z pražského Gymnázia Botičská.

Je demokracie v ČR konsolidovaná?

Druhá část konference byla zaměřena na odbornou reflexi uplynulých dvaceti let české demokracie. První vystoupil doc. Jan Holzer z brněnské Masarykovy univerzity a jeho příspěvek ukázal, že bezstarostné to období určitě nebylo. Po třech konsolidačních fázích (konsolidaci ústavního pořádku, systému zájmových skupin a politických stran a konsolidaci nepolitických aktérů) totiž přišla čtvrtá, nejtěžší – konsolidace občanské společnosti, se kterou se česká společnost dosud vyrovnává. Tato konsolidace spočívá v respektování přiznaných sociálních rolí jednotlivými aktéry a v průchodnosti informačních kanálů mezi jednotlivými součástmi politického systému. Dnešní problém podle Jana Holzera spočívá především v (ne)funkčnosti administrativního aparátu a v potřebě ustálit role univerzit, policie a justice, resp. docílit jejich depolitizace.

V dalším příspěvku upozornil Ladislav Mrklas na nízkou podporu politickým stranám v České republice, která patří k podprůměrným v rámci Evropské unie. Podle jeho názoru celý problém spočívá v nepochopení role politických stran a uznání nezbytnosti konfliktu ve významné části české společnosti. Z tohoto pohledu pro něj představuje velké nebezpečí velká koalice, která střet popírá a přispívá k polarizaci a kartelizaci politiky a k prohlubování frustrace mezi českými obyvateli. Jako řešení současné situace vidí zejména reformu volebního systému (ta dnešní vede k favorizaci nereformované KSČM), a to směrem k většinovějším či poměrnějším prvkům nebo vedoucí k posílení volebně-koaličních tendencí jednotlivých stran. Dalším z kroků by mohlo být i využití pozitivní fikce při sestavování vlády, jak ji známe ze severských zemí, důležité však podle Ladislava Mrklase bude především vůle tyto i další demokratické mechanismy zachovat.

Daniel Kunštát z vysoké školy CEVRO Institut se ve svém příspěvku věnoval situaci v KSČM. Upozornil, že pouze 6 % současných členů KSČM vstoupilo do strany po roce 1989 a věk straníků neustále roste, dnes je kolem 70 let. Dvě třetiny z členů komunistické strany zastávají názor, že bychom se měli vrátit před rok 1989.

Na postoj aktérů demokratizace ke komunistické straně se zaměřil i politolog Fakulty sociálních studií Lubomír Kopeček, jehož objektem zájmu se stalo období krátce po listopadovém převratu. Z jeho příspěvku vyplynulo, že postoj tehdejších elit OF ke KSČ(M) byl spíše umírněný, čehož důkazem byla i účast proponentů předchozího režimu na vládě v roce 1990. Proti tomu se však zvedl odpor z místních buněk OF, které požadovaly tvrdší přístup vůči komunistické straně. Díky těmto hlasům byl také zvolen předsedou hnutí Václav Klaus a později z nich vznikla ODS.

Závěrečný příspěvek Pavla Pšeji hodnotil dění uvnitř samotné KSČM z pohledu jejího vnitřního fungování. Pro komunistickou stranu byl klíčový zejména rok 1993, kdy došlo k její konsolidaci. Hlavní slovo od té doby převzali ve straně zástupci dogmatického křídla.