Petr Sokol: Rompuy: první evropský prezident

29. listopadu 2009
29 List
www.reflex.cz
26.11.2009

Politolog a šéfredaktor CEVRO Revue Petr Sokol publikoval v týdeníku Reflex 48/2009 portrét nově zvoleného předsedy Evropské rady Hermana von Rompuye.


Prvním prezidentem Evropské unie jsme mohli mít politika, kterého zná většina občanů sedmadvacítky. Jenže EVROPSKÉ HLAVY STÁTŮ ŘEKLY NE. Bály se, že by je výrazný, charismatický, a nadto ještě komunikativní politik, jako je Tony Blair, mohl zastínit. A tak se začaly shánět po šedé myši, až nakonec našly Hermana Van Rompuye.

Ještě před měsícem všichni počítali s tím, že prvním prezidentem bude úspěšný britský expremiér Tony Blair. Když jste si v říjnu chtěli vsadit peníze na Blaira, byl vypsán kurs tři ku jedné. Na listu potenciálních kandidátů byl i málo známý belgický premiér Herman Van Rompuy. Bookmakeři mu spíše z povinnosti přiřadili kurs, který ovšem činil třicet tři ku jedné. A přece je dnes všechno naopak.

SARKOZYHO OBAVY

Při výběru prezidenta se uplatnila všechna pravidla evropského zákulisí. Bylo třeba vyvážit oba dominující politické proudy - federalistický pravý střed a socialisty stejně jako malé a velké země. Zpočátku se zdálo, že prezidentský post připadne socialistům, protože v čele Evropské komise stanul středopravicový J. M. Barroso. Jenže socialisté nakonec nedokázali najít shodu na Blairovi, protože mu jejich část ještě nezapomněla, že podpořil válku v Iráku. Když se k tomu přidala obava zejména francouzského prezidenta Sarkozyho, že by ho mohl Blair v nové funkci zastínit, byl jeho osud zpečetěn. Druhého vhodného kandidáta už ale socialisté v rukávu neměli, a proto se spokojili s tím, že obsadí raději nově zřizovanou funkci evropského ministra zahraničí. Díky tomu přišla řada na kandidáta z pravého středu a menší členské země. Poptávanou vlastností vhodného kandidáta se navíc stala jeho menší popularita napříč Unií.

VAN KDO?

To vše mohl splnit rodák z bruselské čtvrti Eterbeek a jen několik měsíců úřadující premiér Belgie - Herman Van Rompuy. Mimo Belgii a snad i okolní země Beneluxu téměř neznámý politik po chvilce přemlouvání nominaci přijal.
Van Rompuy patří ve Vlámsku ke křesťanskodemokratické straně s krkolomným názvem Křesťanskodemokratičtí a vlámští. Jeho strana dnes v belgickém politickém spektru zabírá pravou část středu. Uvnitř strany patří Van Rompuy k hodnotově konzervativnímu křídlu a má pověst intelektuála, čemuž odpovídá i fakt, že vystudoval kromě ekonomie také filozofii. Členové jeho rodiny mají politiku bezesporu v krvi. Mladší bratr Eric byl vlámským ministrem hospodářství a jejich další sestra, Christiane, letos kandidovala na čelném místě kandidátní listiny malé, marxisticko- leninské Strany práce (PvdA) do Evropského parlamentu.

BLOGGER

S politikou začal Herman Van Rompuy již v mládí, kdy zasedal ve vedení křesťanskodemokratické mládeže, a prošel si postupně celým žebříčkem kariérního politika. Prvním vrcholem se pro něj stal post ministra pro rozpočet, který získal v devadesátých letech. I v této pozici prokázal své konzervativní založení, když řádně stlačil tehdejší belgický rozpočtový schodek. Pak jeho křesťanští demokraté odešli na osm let do opozice a on podle vlastních slov strávil opoziční roky zejména v kyberprostoru jako vášnivý blogger. V roce 2007 dokázal jako králem pověřený vyjednavač domluvit vznik vlády pro svého stranického lídra a sám zaujal místo v čele sněmovny. Po pádu, zejména mezi francouzsky mluvícími Valony neoblíbeného premiéra, ho nakonec vlastní strana přemluvila, aby jako konsensuální kandidát převzal úřad předsedy vlády. Přísahu do rukou krále složil den před loňským Silvestrem. Země za jedenáct měsíců jeho vlády nezaznamenala výraznou státoprávní krizi a to se v Belgii cení. Navíc si i jako Vlám získal určitou popularitu mezi Valony.

E. T. V ČELE EU

Když poprvé padlo Van Rompuyovo jméno, začaly se rychle hledat jeho klady a zápory pro výkon unijní prezidentské funkce. A k překvapení mnohých převážily klady: rád hledá kompromisy, úspěšně vedl stále rozhádanou Belgii a plynně hovoří několika hlavními jazyky Unie. A je navíc přijatelný i pro Brity. To by se mohlo zdát jako ne až tak podstatné, kdyby poslední dva Belgičané usilující o post ve vedení Unie (J.- L. Dehaene a G. Verhofstadt) neskončili v minulosti právě na britském vetu. Euroskeptičtější a proamericky orientovaná Británie totiž ve většině belgických politiků vidí zapálené evropské federalisty bez velké náklonnosti k USA. A nutno říci, že právem. Van Rompuyovi v tomto ohledu jistě pomohl jeho známý atlantismus v zahraniční politice i fakt, že na rozdíl od svých předchůdců nemluví stále o Spojených státech evropských. Zkrátka ideální kandidát pro všechny.

Vyšlo v týdeníku Reflex 48/2009