Liberálně konzervativní akademie - Cevro

V Římě, za svítání, když celé město spí, je vzhůru jediný muž. Božský Giulio Andreotti. Je vzhůru, protože musí pracovat, psát knihy, pohybovat se v nejvyšších kruzích a v neposlední řadě – modlit se.

Klidný, lstivý a záhadný, Andreotti je synonymem moci Itálie posledních čtyřiceti let. Sedminásobný předseda vlády, tak mocný jako samotný Bůh, se nebojí nikoho a ničeho. Spokojenost je pro něho jeho moc, se kterou má symbiotický vztah. Moc taková, jakou ji má rad. Neoblomná a neměnná. Od počátku. Volební boje, teroristické útoky, pomlouvačná obvinění. Tím vším je Božský neposkvrněn. Až do chvíle, než mu vyhlásí válku nejsilnější protimoc v Itálii – mafie.

Dějiny se začínají měnit. Pravděpodobně i pro tajemného, nesmrtelného Andreottiho. Mění se i on, nebo se jen tak tváří? Jednou věcí si můžeme být jisti: je obtížné pošpinit Andreottiho, muže, který zná běh světa lépe než kdokoliv z nás.

Brilantní portrét muže, který vstoupil na politickou scénu. Itálie v roce 1946 a dodnes z ní zcela neodešel. Téměř devadesátiletý Giulio Andreotti, křesťanský demokrat, který stál sedmkrát v čele vlády a na rozdíl od řady svých kolegů se nikdy neocitl v hledáčku mafie, v tvůrci budí odpor, ale i fascinaci. V podání skvělého Tonyho Servilla je „božský Giulio“ nevyzpytatelnou bytostí, připomínající loutku, ochotnou obětovat vlastní svědomí své ctižádosti.