Hazard: Zlo má být regulováno

24. listopadu 2009 - Zbyněk Klíč
24 List

Dnes se stalo zvykem směšovat ideologie liberalismu a konzervatismu do jednoho obojetného vyjádření „liberálně-konzervativní“. Ne vždy tomu tak bylo a existuje řada oblastí, kde se zástupci obou těchto ideologií neshodnou. Jednou z nich je regulace hazardu.

Klasický liberál by při obhajobě minimálního zásahu státu zřejmě řekl – spontánní řád vytvořený volným trhem negativa plynoucí z provozování hazardních her sám minimalizuje. V čím zájmu jsou totiž rodinné hádky, alkoholismus, závislost na drogách a vysoká kriminalita? Pochopitelně v ničím, a proto společnost tyto nešvary sama od sebe odstraní.

Dnešní stát není liberální a už vůbec ne konzervativní. Regulací všemožných oblastí lidského života totiž vytváří únikové cesty, jak se zodpovědnosti vyhnout a jak zabránit, aby nešvarům společnost zabránila. Proč by to měla dělat, když to za ni vyřeší stát?

Otázkou tak dnes je, zda jít cestou zpět a odstraňováním regulací dosáhnout maximálně možného liberálního stavu, nebo současný stav společenských vztahů vzít jako fakt a maximálně bránit jeho dalšímu zhoršení. Jako správnou považuji druhou cestu, mj. proto, že dobrat se ideální liberální společnosti je už vzhledem k času, který bychom na to potřebovali, značně nepraktické.

Cesta proto spočívá v maximálním omezování nešvarů, které dnešní společnost zaplevelují. Nejde jen o hazard, ale i další, například legalizaci homosexuálních svazků, interrupci či eutanazii. V ideální liberální společnosti by se ani jedna z těchto praktik neuplatnila, protože dobrovolné snižování populace by pro ni bylo nevýhodné, protože by snižovalo její blahobyt. Ale zpět k hazardu.

 

Proč je hazard vlastně zlo?

Položme si na misku vah klady a zápory provozování sázkových her. Pár lidí na něm jistě zbohatne, a nejen provozovatelů. Statistika však hovoří i o druhé stránce věci. Podle údajů z loňského roku totiž třeba vyplývá, že:

• závislost na hráčství přivedla 5894 osob do výkonu trestu,

• gamblerství také přispělo ke 112 infarktům, 108 zpronevěrám a zneužívání či zanedbávání 1140 dětí a zapříčinilo rozpad 9316 manželství

• navíc, každý patologický hráč způsobí problémy a utrpení dalším 15 lidem, ať již v rodině, či zaměstnání

Co tedy stát a potažmo společnost z provozování hazardních her má? Regulace je dnes vyřešena složením jistiny a odvody na veřejně prospěšné účely, které však nenahradí problémy, způsobené provozováním heren. Následná regulace by také mohla spočívat v odvodu podstatné části příjmů na léčbu závislosti, zde ale vyvstává otázka, zda preventivní regulace a omezení počtu heren nejsou přeci jen úspornější než řešení „vyrobených“ problémů ve formě léčby závislých a vyšších výdajů na policii.

Dnešní zákon o provozování heren má dvě podstatné vady – nechává pravomoc povolování videoterminálů na ministerstvu financí a velmi liberálně stanovuje odvod zisku na veřejně prospěšné účely. Ministerstvo posuzuje žádosti především z pohledu státní pokladny a přirozeně nemá zájem jí dobrovolně ochuzovat. Sociální dopady v dané lokalitě ji nemusejí zajímat (to je ostatně v kompetenci ministerstva práce a sociálních věcí….) Obce by k této otázce přistupovaly razantněji, zejména s ohledem právě na negativní důsledky, které v jejich městě zařízení způsobí. Povinnost odvodu loterijních společností části svého zisku (nikoliv z celého příjmu, jako například ve Velké Británii) na veřejně prospěšné účely pak firmám vyměřuje zanedbatelné částky, jejichž adresáta si navíc dotyčné firmy volí samy. Podle údajů největší loterijní společnosti Sazky odvádí tato společnost na veřejně prospěšné účely 90 % svého zisku, nicméně například právě ve srovnání s Velkou Británií to znamená stále dvaapůlkrát méně než na ostrovech. Zákon by měl tedy stanovit mnohem vyšší odvody a ty směřovat na léčbu závislosti.

Hazard nepřináší prakticky žádné pozitivní důsledky. Nevede k vyšší vzdělanosti, neznamená harmonii v mezilidských vztazích a nepřispívá ke společensky odpovědnému chování. Právě naopak – znamená růst kriminality, problémy v rodinách a zdravotní potíže. Stát nemá jakýkoliv důvod tento druh podnikání podporovat.