Liberálně konzervativní akademie - Cevro

V poslední době se objevila celá řada návrhů a prohlášení stran nutnosti posílit regulaci jednoho z odvětví ekonomiky – hazardu. Omezení hazardu si dokonce vzali jako své hlavní téma Lidovci. Pozornost si toto téma získalo i díky Mladé frontě DNES a jí vyprovokované korupční kauze.

Hazard je tradičně vnímán jako cosi „špinavého“, odpudivého či nemorálního. Podobně jako například prostituce či v minulosti úročené půjčování peněz. Přitom se jedná o podnikání jako kterékoli jiné. Ano, při hazardu nedochází k vytváření statků, ale to se neděje ani při obchodu, či chcete-li směně. Ten však na rozdíl od hazardu se již z pozice opovrhovaného odvětví ekonomiky dávno vymanil.

Hazard je však stále pokládán za něco „specifického“, co vyžaduje zvláštní způsob zacházení, jako něco a priori podezřelého z napojení na kriminální struktury, neřkuli přímo na organizovaný zločin. V tomto duchu je na něj i dle současně platné legislativy uvalena speciální regulace. A firmy podnikající v této branži jsou nuceny odvádět 6–20 % svého výtěžku na věc zvanou „veřejně prospěšné účely“, což může být prakticky cokoli. Dalším omezením je například striktně vyžadovaná právnická forma firmy, která je limitována na akciovou společnost. Zkrátka pokud nemáte akciovku, můžete na podnikání v hazardu zapomenout. Nemístná diskriminace, která ve svých důsledcích vede k omezení konkurence a tím i ke zhoršení prostředí pro zákazníky.

Krom těchto omezení se již dnes musí podnikatel v této oblasti potýkat s celou řadou dalších regulací a státní šikany. A v této situaci přichází další pokusy (MF ČR, KDU–ČSL, Senát PČR) o zpřísnění regulace. Tyto návrhy zejména znemožňují internetové sázky, zavádějí nové poplatky (zejména lidovecký návrh), či stanovují stropy na součet výher v televizních soutěžích (návrh MF ČR; podrobnosti ve Čtrnáctideníku CEVRO č. 18/2009).

Ideový rozměr

Podstatný je však morální aspekt celé záležitosti. Proč by měl někdo (stát) právo mi říkat, kde a za co mám utrácet svoje peníze? Případně diskriminovat určité sféry ekonomiky (hazard), a tím de facto pro mě tyto služby zdražovat? Je přece záležitostí elementární lidské svobody nakládat se svým majetkem. Nikdo nikoho nenutí, aby hrál hazardní hry. Navrhovatelé, potažmo stát, se staví do pozice (polo)bohů, kteří jediní ví, co je pro lidi dobré, správné, užitečné. Jako by lidi byli nesvéprávné bytosti bez schopnosti byť jen minimálního úsudku, jako by byli tvory bez svobodné vůle.

Je překvapivé, že tento přístup je často zastáván i lidmi, kteří se považují za konzervativce. Tito tak v této věci rezignují na koncept svobodné vůle a základní konzervativní doktrínu svobody a odpovědnosti. Nesmíme však zapomínat, že bez svobody není morálky. Čili nepřiznáme-li lidem plnou svobodu nakládat s jejich životy a s jejich majetkem, a přeneseme-li toto rozhodování na někoho nebo něco (stát) jiného, zbavíme sami sebe možnosti posuzovat morálnost jednání těchto lidí. Toto morální vakuum však nezaplníme, protože instituce z povahy své konstrukce nemohou morálním kritériím podléhat.

Ale zpět ke svobodě, protože to je věc, o kterou tu běží. Svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda jiného jednotlivce. Budu-li hrát hazardní hry, čí svobodu omezím? Ničí! Budu-li majitelem kasina, čí svobody se dotknu? Ničí. Chápu, že někdo nemá rád hazard. Já zase nemám rád rap. Budu snad lobbovat za speciální daň na rapové CD či na oblečení spojené s tímto stylem? Ne, nebudu, protože svoboda je pro mě nejcennější hodnotou a netrpím socialistickou obsesí „inženýrovat“ životy druhých.

Dobrý den je, když zreguluju hazard, aneb proč to dělají lidovci?

Jak již bylo řečeno výše, regulace hazardu se stala jednou z vlajkových lodí programu KDU–ČSL po opětovném nástupu Cyrila Svobody do funkce předsedy strany. Jsem schopen přiznat některým zastáncům větší míry regulace (i některým členům KDU–ČSL) upřímnou snahu touto regulací pomoci gamblerům vymanit se ze zhoubné závislosti. Nicméně regulace hazardu jejich situaci nevyřeší, naopak jim může ještě přitížit, protože jimi poptávanou službu zdraží, ale budiž. Nejsem však schopen tuto upřímnou snahu přiznat člověku, který se soudí s charitou o dům.

Jsem přesvědčen, že ze strany současného vedení KDU–ČSL se jedná o chladnokrevný kalkul, jak získat voliče. Nicméně nevěřím, že by vyšel, téma regulace hazardu totiž prakticky nikoho nezajímá.

Jediné pozitivum

Snad jediným pozitivem výše zmíněných návrhů je, že všechny počítají s posílením role obcí, protože větší míra decentralizace a přenesení kompetencí z centrální úrovně na úroveň obcí či krajů, považuji za nesmírně přínosnou věc, ale to už je na jinou diskusi.