Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Jaké byly hlavní důvody přestupu ODS do frakce Evropských konzervativců a reformistů (EKR)?

Odpověď je jednoduchá. Byla to především snaha prosazovat odlišné názory na žádoucí vývoj evropské integrace. Preference Evropské unie jako mezinárodní organizace především hospodářské spolupráce jednotlivých členských států. Odmítání federalistického pojetí Evropy, kde Brusel odebírá národním státům stále více moci. Odmítání těsnější politické integrace členských států Evropské unie. Důvodem nesporně byla také snaha rozbít velkou koalici křesťanských demokratů a socialistů.

Přeskupování politických sil v Evropském parlamentu přitom navíc není nic nového či převratného. Přestože je EKR nově založenou skupinou, její historický odkaz a tradice konzervativců v Evropském parlamentu jsou značné a v tomto kontextu se proto jedná o etablovaný evropský politický proud. Vždyť v 80. letech byli evropští konzervativci třetí nejsilnější frakcí v Evropském parlamentu! A to jsou tradice na které chceme navázat.

Některé hlasy vyčítají ODS, že přestoupila z velké frakce ELS–ED, kde měla možnost spoustu věcí prosadit, do menší frakce, kde budou šance menší. Jaké jsou hlavní cíle EKR v Evropském parlamentu?

Mezi naše hlavní priority patří podpora volného trhu, konkurence, omezování bariér v podnikání a snižování regulací. EKR chce také více rozvíjet transatlantické vztahy a posilovat spolupráci se Spojenými státy.

V koalici s křesťanskými demokraty měli evropští konzervativci možnost více témat, byli však vázáni mnoha kompromisy a museli se tak často smířit i se středovými a někdy i levicovějšími názory, které v ELS–ED převládaly. To se týkalo jak ochrany pracovního trhu a výdajů v sociální oblasti, tak hospodářské soutěže a vztahu k protekcionismu, veřejným výdajům do ekonomiky a sanaci krachujících podniků apod.

Schopnost prosazovat naše myšlenky teď bude extrémně závislá na naší práci, na argumentaci, na navazování kontaktů, na přátelství s kolegy z jiných frakcí. Přestože jsme v Evropském parlamentu pátou největší frakcí, máme v mnoha ohledech silnější hlas než naši zelení kolegové, kteří mají o jeden hlas více a jsou tak formálně před námi. To se ukazuje například při jednáních Regionálního výboru, kde díky dlouholetým osobním kontaktům máme stejné postavení jako třetí nejsilnější liberálové.

ODS obsadila post místopředsedy EKR. Jak jste zatím s působením ODS uvnitř skupiny spokojeni?

Na férové zhodnocení našeho kroku je ještě příliš brzy. ODS v čele s Janem Zahradilem stála v čele založení nové frakce a nižší pozice než místopředsednická tak ani nepřipadá v úvahu. Jsem rád, že se nám podařilo obsadit také některé posty koordinátorů, kteří hrají významnou roli při ovlivňování Evropského parlamentu. Já tak mohu více ovlivnit regionální politiku a evropské fondy, můj kolega Milan Cabrnoch sociální věci a zdravotnictví a Miroslav Ouzký oblast životního prostředí.

Pro mě osobně byla určitým překvapením také nejednotnost britské konzervativní delegace, což se ostatně ukázalo i při volbě místopředsedy Evropského parlamentu a navazující volbě předsedy frakce, kdy Brit Scott MacMillan nerespektoval vůli většiny a nechal se protlačit do předsednictva, přestože frakce měla jiného oficiálního kandidáta. Samozřejmě že se při pohledu na složení předsednictva může na první pohled zdát, že větší zastoupení ve vedení mají naši polští kolegové (předsedou frakce je Kaminski, místopředsedou Bielan), je však potřeba si uvědomit, že polská strana Právo a spravedlnost zaznamenala ve volbách výborný výsledek a má o šest mandátů více než my. A v tomto ohledu si zase velmi cením britských konzervativců, kteří se, přestože početně dominují v naší frakci a mají tolik poslanců jako my a Poláci dohromady, neženou za funkcemi a spíše se snaží prosazovat své pravicové myšlenky.

EKR deklarovala jako jeden ze svých cílů prolomit v EP dlouhou tradici spolupráce lidovců se socialisty. Jak reaguje ELS na založení nové frakce, resp. jak je zatím k nové strategii vstřícná?

Velká koalice evropských křesťanských demokratů a socialistů je v Evropském parlamentu skutečně nevídaným jevem. V minulém parlamentním období tyto dvě frakce společně hlasovaly v téměř 70 %, v tomto období je to zatím necelých 56 % jmenovitých hlasování. Evropská politika tak postrádá tradiční pravolevý střet ideologií. Není tak pro voliče čitelná, protože bez ohledu na to, pro kterou stranu lidé v evropských volbách hlasují, pravice i levice se v Bruselu či Štrasburku většinou dohodne na společném postupu.

EKR proto chce navrátit evropské parlamentní politice tradiční ideové principy. Chce obnovit střet politických proudů v evropském zákonodárství. Naším cílem je rozbít dlouhodobý blok evropských lidovců a socialistů. Pokud v jednadvaceti státech Evropské unie zvítězila ve volbách pravice, je třeba, aby se tato skutečnost odrazila také v rozhodování Evropského parlamentu.

Našim prvním úspěchem v tomto ohledu byla volba předsedy Evropské komise. V tomto případě se EKR společně s ELS a ALDE (liberálové) podařilo prosadit pravicového kandidáta Portugalce Josého Manuela Barrosa i přes urputný odpor socialistů a komunistů. Je to však běh na dlouhou trať.

Kromě toho, že jste poslancem EP, působíte také jako předseda Svazu měst a obcí a obhájce zájmů měst a obcí na evropské úrovni. Jaký je program EKR v této oblasti?

EKR důsledně hájí uplatňování principu subsidiarity. Témata, která je možná řešit na úrovni členských států, není nutné regulovat z Bruselu. To stejné platí i o místních samosprávách, evropská politika a legislativa by neměla omezovat samosprávné rozhodování našich zastupitelstev.

Konkrétní programové teze naší frakce, a to i ve vztahu k samosprávám, budeme teprve tvořit. Budeme například diskutovat naše priority ve vztahu k regionální politice, budeme debatovat o žádoucí roli měst při rozdělování evropských prostředků, budeme formovat naši pozici k relaci veřejné zakázky a samosprávy. Právě k poslednímu tématu, které je pro řadu našich měst velmi citlivé, protože se potýkají s vytýkacím řízením ze strany Evropské komise, budu jako zpravodaj za náš výbor brzy zpracovávat stanovisko.

Mělo vystoupení z ELS nějaký dopad na zástupce ODS v dalších orgánech Unie (například Výbor regionů) a jiných mezinárodních organizacích?

Tato otázka se týká nejen Výboru regionů, ale také například Parlamentního shromáždění Rady Evropy či Kongresu místních a regionálních orgánů (CLRAE) téže instituce. V Parlamentním shromáždění Rady Evropy již dnes moji kolegové, jako například Tomáš Jirsa nebo Tomáš Úlehla, zasedají nikoliv ve skupině Evropské lidové strany – křesťanských demokratů (ELS/CD), ale v Evropské demokratické skupině (EDG) po boku pravicových kolegů z Velké Británie, Itálie, Řecka, Portugalska apod. V CLRAE zatím sedí naši Jana Fišerová z Havlíčkova Brodu a Raduan Nwelati z Mladé Boleslavi společně s křesťanskými demokraty. Stejná situace je zatím ve Výboru regionů, kde Pavel Bém i Jana Červinková zasedají v ELS. Tyto věci, stejně jako vztah ODS k European Democrat Union (EDU), International Democrat Union (IDU) i ELS jako takové, musíme diskutovat na stranických fórech. První příležitostí je v tomto ohledu listopadový Kongres ODS.

Kde se dnes tvoří zahraniční politika ODS? Je to právě na půdě nové frakce EKR?

To je dobrá otázka. V ODS v oblasti zahraniční politiky působí několik osobností, expertů i politiků evropského formátu, lidí, kterých si osobně velmi vážím a kteří odvedli nesmírný kus práce nejen pro naši stranu, ale i pro samotnou Českou republiku. Problémem však podle mého názoru je, že jsou to individualisté, solitéři, kteří netáhnou za jeden provaz. Je potřeba, abychom my, poslanci Evropského parlamentu, členové EKR, více spolupracovali s kolegy ze Sněmovny a z Výboru pro evropské záležitosti v Senátu, s našimi lidmi na ministerstvu pro evropské záležitosti a ministerstvu zahraničních věcí, s kolegy z Výboru regionů, s krajskými zastupiteli i starosty a komunálními politiky, kteří často jezdí do zahraničí a mají možnost navazovat politická partnerství, i s mladými lidmi například z Mladých konzervativců. O zahraniční politice ODS je třeba více diskutovat, je třeba prezentovat různé i extrémní názory na žádoucí či nežádoucí evropskou integraci (a to třeba i na přistoupení Turecka či naše vystoupení z Evropské unie) a podrobit je diskusi. Jedině diskusí se totiž obohacují názory a vznikají nové strategie.

Řada českých politiků z řad eurooptimistů má obavu, že zdržováním ratifikace Lisabonské smlouvy a pozdním výběrem eurokomisaře se zhorší pozice ČR v EU. Sdílíte jejich názor?

Nesdílím. Lisabonská smlouva byla i přes všem známé obtíže nakonec v termínu schválena, takže jsme nezablokovali její vstup v platnost od počátku příštího roku. Eurokomisaře jsme také nominovali, teď je na čase diskutovat o portfoliu. Pozici České republiky v Evropské unii přispělo i české předsednictví, které bylo po odborné stránce hodnoceno přes výměnu vlády jako vysoce profesionální.

To, co však považuji za mnohem více závažnější, je změna politické nálady a nárůst nacionalistických dogmatických proudů. Urážky a silná slova, která zaznívala i na půdě Evropského parlamentu, jsou z mého pohledu neospravedlnitelná. V Bruselu jsem proto apeloval na své kolegy, abychom při debatách o budoucím směřování Evropské unie k sobě navzájem vystupovali s náležitou pokorou, úctou k odlišným názorům a bez emocí respektovali suverénní rozhodovací mechanismy jednotlivých členských států a jejich ústavních činitelů.

Oldřich Vlasák
• poslanec Evropského parlamentu (EKR/ODS)
• předseda Svazu měst a obcí ČR