Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Do frakce Evropští konzervativci a reformisté se spojilo osm politických stran. Pět z nich pochází z nových členských zemí ve střední a východní Evropě. Dvě strany jsou aktuálně součástmi národní vládní koalice, ostatní zasedají v opozici. K jedné z politických stran, zastoupených v EKR, náleží hlava státu. Představme si stručně členské strany EKR s výjimkou ODS, kterou asi není nutné čtenářům naší revue představovat.

Listina Dedecker (LDD)

Listina Dedecker (Lijst Dedecker) vznikla jako liberálně-konzervativní formace na belgické politické scéně v lednu 2007. Podnětem k jejímu vzniku byly aktivity senátora za liberální stranu Vlámští liberálové a demokraté (VLD) Jeana-Marii Dedeckera. Tento vlámský politik se s VLD začal názorově rozcházet a kritizoval její směřování jako málo pravicové. Dedecker nejprve založil v roce 2006 liberálně-konzervativní think tank Cassandra, na jehož základě byla v roce 2007 zaregistrována strana s názvem Listina Dedecker.

Programově se LDD přihlásila k liberálně-konzervativnímu programu. Navrhovala například rovnou daň či snížení státní byrokracie. LDD zastává názor, že pro řešení belgického státoprávního problému by nejlépe vyhovovalo konfederativní řešení.

Strana rovněž podporuje tvrdší postoj v boji proti kriminalitě a v otázce imigrace.

Při premiérovém startu ve volbách do EP získala jedno křeslo. Obsadil ho nizozemský občan Derk Jan Eppink, který se proslavil jako novinář a autor knihy o životě evropských úředníků s názvem Život evropského mandarína. V knize mohl čerpat z vlastních zkušeností, protože byl v minulosti členem kabinetu evropských komisařů Bolkesteina a Kallase.

Volební akce Poláků na Litvě (AWPL–LLRA)

Volební akce Poláků na Litvě (Akcja Wyborcza Polaków na Litwie – Lietuvos lenku rinkimu akcija) tvoří hlavní politickou reprezentantku polské menšiny v Litvě. Volební akce Poláků na Litvě vznikla v září 1994 během 5. mimořádného sjezdu Svazu Poláků na Litvě (ZPL), kde Svaz reagoval na změnu volebního zákona, který nadále umožnil stavět kandidáty do voleb pouze politickým stranám. Svaz Poláků na Litvě ovšem fungoval jako společenská organizace a díky změně volebního zákona by se již nemohl účastnit voleb.

AWPL v žádných volbách nedosáhla na pětiprocentní práh potřebný k zisku mandátů z celostátní, poměrné listiny a získávala mandáty pouze pomocí vítězství v jednomandátových, většinových obvodech.

AWPL má v oblasti kolem Vilniusu velmi silné pozice v komunální a regionální politice. Tradičně ovládá dva okresy – Vilnius (zázemí města mimo samotnou metropoli) a Šalčininkai. Polská menšinová strana neuspěla v prvních evropských volbách na Litvě v roce 2004, kdy sice v koalici se Svazem Rusů na Litvě získala 5,74 % hlasů, čímž překročila hranici 5 % nutnou pro vstup do EP, ale kvůli nízkému počtu litevských mandátů v EP na ni žádný nezbyl.

V evropských volbách 2009 zaznamenala AWPL premiérový vstup do štrasburského parlamentu. Stranu volilo 8,46 % hlasů a lídr kandidátky Valdemar Tomaszewski tentokrát již mandát v EP získal. Po volbách mu členství v jejich frakcích nabídly obě velké polské strany v EP. Občanská platforma ho zvala do frakce ELS, PiS do nové konzervativní formace EKR. AWPL dala přednost nabídce PiS, což ovlivnilo také členství litevských konzervativců, s kterými nemá AWPL nyní nejlepší vztahy, v ELS.

Za vlast a svobodu – Lotyšské národní hnutí nezávislosti (TuB–LNNK)

Za vlast a svobodu – Lotyšské národní hnutí nezávislosti (TuB–LNNK) patří mezi nejstabilnější prvky jinak velmi nestálé lotyšské politické scény. TuB–LNNK se považuje za konzervativní stranu se silnou národní orientací.

Strana oficiálně vznikla 21. července 1997, kdy se spojily do té doby samostatné parlamentní formace Za vlast a svobodu (Tevzemei un Brivibai) a Lotyšské národní hnutí nezávislosti (Latvijas Nacionalas Neatkaribas Kustiba). Kořeny obou sjednocených složek ale sahaly až do doby sovětské okupace a do tehdejších disidentských kruhů.

Politický program konzervativního subjektu je postaven na národních hodnotách, neporušitelnosti zásadních částí ústavy, tvrdém zákoně o lotyšském občanství, podpoře vyhoštění osob bez občanství a ochraně čistoty lotyšského jazyka.

Od srpna 1997 do listopadu 1998 stál v čele koaliční vlády premiér z řad TuB–LNNK Guntars Krasts.

Vrcholem volebních vystoupení TuB–LNNK byly první evropské volby v roce 2004. TuB–LNNK volby z opozičních lavic vyhrálo s podporou téměř třetiny hlasů, což mu přineslo čtyři z celkového počtu devíti lotyšských mandátů. TuB–LNNK se v EP zařadila do ne-federalistické frakce Unie pro Evropu národů (UEN).

TuB–LNNK patří po lotyšských parlamentních volbách v roce 2006 jeden primát v lotyšské politice: strana jako jediná od roku 1993 zasedá nepřetržitě v Saeimě.

Aktuálně je TuB–LNNK součástí vládní koalice Valdise Dombrovskise.Ve vládě ji ovšem zastupuje jediný ministr Kaspars Gerhards, který řídí resort dopravy.

V evropských volbách v roce 2009 TuB–LNNK ztratila oproti roku 2004 více než 22 procent hlasů. Se ziskem 7,45 % hlasů obsadila jediný mandát, jehož držitel a předseda strany Roberts Zile vstoupil do nové frakce EKR.

Maďarské demokratické fórum (MDF)

Maďarské demokratické fórum (Magyar Demokrata Fórum – MDF) tvoří stabilní součást maďarské politické scény. Konzervativní subjekt zažil své největší období slávy na počátku 90. let, ale i později si vždy udržel zastoupení v maďarském parlamentu.

V roce 1990 MDF s převahou vyhrálo volby do prvního svobodně voleného maďarského parlamentu. V čele MDF i vlády tehdy stál József Antall – první nekomunistický premiér země po půlstoletí.

V následujících letech MDF prodělalo oslabení. V roce 1998 a 2002 si udrželo zastoupení v parlamentu jen díky koalici s FiDeSz. Samostatně se do národního parlamentu vrátilo až v roce 2006. Výsledek pro MDF byl i tehdy velmi těsný, když jeho kandidáty volilo 5,04 % voličů, čímž MDF získalo 11 křesel v parlamentu.

Při prvních volbách do EP – v roce 2004 – vedla kandidátku sama předsedkyně strany a MDF překročilo hranici 5 procent a získalo jeden mandát. Před evropskými volbami 2009 postavilo MDF do čela kandidátky dvojici Lájos Bokros a Gyorgy Habsburk. Kombinace bývalého nestranického ministra financí a autora ekonomických reforem v socialistické Hornově vládě a vnuka posledního rakouského císaře a uherského krále na voliče zabrala a MDF získalo jeden mandát.

MDF již před volbami udržovalo čilé kontakty s britskými Konzervativci. Do voleb v roce 2009 ale náleželo jako plnoprávný člen k Evropské lidové straně (ELS). Při povolebním jednání se MDF připojilo k EKR. Následně bylo pozastaveno jeho členství v ELS.

Křesťanská unie (ChU)

Křesťanská unie (Christenunie – CU) vychází z tradice menších ortodoxně protestantských stran v Nizozemsku. Strana vznikla v roce 2000, kdy se sloučily dvě její před tím samostatné předchůdkyně – Reformovaný politický svaz (GPV), který byl založen v roce 1948, a Reformovaná politická federace (RPF), existující od roku 1975.

GPV a RPV se v roce 2000 sloučily do strany s názvem Křesťanská unie (CU). I ona za zdroj své politiky považuje zejména Bibli a křesťanské politické myšlení vytvořené během dlouhých staletí.

Křesťanská unie (Christenunie – CU) patří mezi strany, jejichž politický program pochází z křesťanské inspirace. V roce 2006 se CU ve vládní koalici spojila s CDA a sociálnědemokratickou Stranou práce (PvdA). Stranický šéf André Rouvoet se stal ministrem bez portfeje s odpovědností za problematiku žen a mládeže a Eimert van Middelkoop se stal ministrem obrany.

Na mezinárodní scéně je CU součástí Evropského křesťanského politického hnutí (ECPM), které sice není subjektem typu eurostran, ale přesto sdružuje politické strany s křesťanskou orientací.

Program CU v sobě spojuje konzervativní myšlenky v oblasti etiky a zahraniční politiky, se středovým či dokonce levostředovým pohledem na ekonomiku, sociální oblast a ekologii.

Právo a spravedlnost (PiS)

Polská strana Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość) vznikla jako národně-konzervativní strana v roce 2001. Hlavními iniciátory založení strany se stali Lech a Jaroslaw Kaczyńští. Podnětem k založení nové formace se stala zejména tehdejší rostoucí popularita Lecha Kaczyńského, který v tomto období vykonával funkci ministra spravedlnosti.

Nová strana svůj program stavěla zejména na boji s kriminalitou a korupcí, čemuž odpovídal i její název. Usilovala také o změnu ústavního systému a vypořádání se s pozůstatky komunistického režimu. V zahraniční politice se vyslovovala pro vstup do EU, ale prosazovala koncepci Evropy národů. V ekonomické politice se její program projevoval jako sociálně konzervativní. Strana například odmítala rovnou daň. V hodnotových otázkách PiS vždy podporovala konzervativní řešení, odmítala eutanázii či potraty, ale navrhovala znovuzavedení trestu smrti.

Strana PiS triumfovala ve volbách 2005. PiS po krátkém období menšinové vlády vstoupila do koalice s populistickými stranami Liga polských rodin a Sebeobrana, které již jako premiér předsedal předseda strany Jaroslaw Kaczyński. Jeho bratr Lech Kaczyński byl v druhém kole prezidentských voleb 2005 zvolen a zemi nakrátko vládli v nejvyšších pozicích dva bratři.

Po rozpadu koalice PiS vyvolala předčasné volby, v nichž si sice udržela podporu, ale díky propadu bývalých koaličních partnerů odešla do opozice.

Sedm poslanců PiS v EP po volbách 2004 zamířilo do frakce Unie pro Evropu národů (UEN). PiS navíc vstoupila do eurostrany Aliance pro Evropu národů (AEN), v níž se předsedou stal Michal Kamiński.

Po pěti letech posílila PiS na 27,4 % a 15 křesel, ale i tak zaostala za Občanskou platformou.

PiS jako signatář Pražské deklarace s ODS a britskými Konzervativci spoluiniciovala vznik frakce EKR, do níž vstoupilo všech jejích 15 poslanců a poslanec Michal Kamiński se stal dokonce předsedou frakce.

Konzervativní strana ve Spojeném království

Britská Konzervativní strana se považuje za nejdéle existující stranu světa. Je uznávaným vzorem evropského i světového konzervatismu. Její oficiální název zní Konzervativní a unionistická strana (Conservative and Unionist Party).

Často je označována jako strana toryů (Tory party), a to podle historické předchůdkyně založené v roce 1678. V moderní době byla strana založena v roce 1912. K největším osobnostem její historie patřili premiéři Winston Churchill (1940–1945 a 1951–1955) a Margaret Thatcherová (1979–1990). Dalšími premiéry v poválečném období byli Edward Heath (1970–1974) a John Major (1990–1997).

Strana dlouhodobě tvoří jeden z hlavních pólů britského bipartismu. Nejprve byli jejím soupeřem liberálové, které později nahradili labouristé.

Konzervativci jsou od roku 1997, kdy premiér John Major prohrál volby, nepřetržitě v opozici. Od té doby se v čele konzervativců vystřídalo kvarteto nových lídrů.

V čele strany stojí nyní jako lídr David Cameron, předsedou strany je aktuálně Eric Pickles. Lídr vede stranu v parlamentu a do voleb a je stranickým kandidátem na premiéra, předseda odpovídá za chod strany. Lídra volí složitým systémem členská základna a parlamentní frakce (systém se navíc často mění).

Strana má podle aktuálních průzkumů veřejného mínění velkou šanci vyměnit po volbách na jaře příštího roku v čele britské vlády levicové labouristy.

Součástí frakce je nepřímo i Ulsterská unionistická strana (UUP) ze Severního Irska. Ta tradičně spolupracuje s konzervativci a v posledních volbách do EP dokonce vytvořily předvolební alianci. Jejím zástupcem ve frakci je poslanec Jim Nicholson, člen UUP. Ulsterská unionistická strana je historicky hlavním reprezentantem protestantské části obyvatelstva, která podporuje Unii Severního Irska se Spojeným královstvím.

Pražská deklarace principů a fungování Evropské konzervativní a reformní skupiny v Evropském parlamentu

22. 6. 2009

Jelikož jsme si vědomi naléhavé potřeby reformovat EU na základě eurorealistického přístupu, otevřenosti, odpovědnosti a demokracie, a způsobem, který respektuje suverenitu našich národů a soustředí se na hospodářskou obnovu, růst a konkurenceschopnost, evropská konzervativní a reformní skupina sdílí následující principy:

svobodného podnikání, svobodného a férového obchodu a spravedlivé hospodářské soutěže, minimální regulace, nižších daní a minimálního státního aparátu jako konečného prostředku k zajištění individuální svobody, osobní i národní prosperity;

svobody jednotlivce, větší osobní odpovědnost i demokratické transparentnosti;

důrazu na energetickou bezpečnost, udržitelnost energetických dodávek a rozvíjení tzv. čistých technologií v tomto oboru;

důležitost rodiny jako základního prvku společnosti;

suverénní integrity národního státu, nesouhlasu s unijním federalismem a obnoveného významu skutečné subsidiarity;

prvořadé hodnoty transatlantických bezpečnostních vazeb, které jsou realizovány prostřednictvím reformované NATO a nutnosti podpory mladých demokracií napříč Evropou;

efektivně kontrolované přistěhovalecké politiky a konce zneužívání azylového řízení;

efektivního a moderního rozvoje veřejných služeb, které citlivě vyvažují a reagují na potřeby městských i venkovských obyvatel;

ukončení nadměrné byrokracie, větší transparentnosti a bezúhonnosti v institucích EU a při využívání evropských fondů členskými státy;

respektu a rovnoprávného zacházení se všemi členskými státy EU – malými i velkými, starými i novými.