Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Finské volby do EP byly sledovány zejména z důvodu vnitropolitických. Očekávalo se, jak se projeví popularita zejména u dvou nejsilnějších koaličních stran – premiérovy Strany středu (KESK; členka ELDR, v EP v ALDE) a konzervativní Národní koaliční strany (KOK, součást Evropské lidové strany), kterou vede mladý a populární ministr financí Jyrki Katainen. Konzervativci se v kampani opřeli o popularitu svého předsedy i jeho generačního kolegy ministra zahraničí Alexandera Stubba a o využití IT technologií jako Facebook či Twitter. Moderní kampaň přinesla plody v podobě jasného vítězství, i když ve srovnání s volbami v roce 2004 konzervativci oslabili o půl procenta (na 23,2 %) a jeden mandát.

Ari Vatanen končí

Mezi trio stranických evropských poslanců se překvapivě nedostal mistr světa v automobilové rallye a legenda závodu Paříž–Dakar Ari Vatanen, kterému se nepodařilo napodobit zeleného kandidáta Cohn-Bendita měnícího každých pět let zemi, v níž kandiduje. Vatanen byl poprvé do EP zvolen v roce 1999 za Finsko, o pět let později mandát obhájil, ale už za Francii. Letos se do třetice zkusil vrátit do rodného Finska, ale voliči mu už takovou podporu jako před deseti lety nedali.

Ve srovnání s konzervativci se nedařilo Straně středu premiéra Vanhanena. Největší vládní strana se za pět let v evropských volbách propadla o téměř 4,5 % procenta (letos 19 %) a jeden mandát. V Helsinkách už se začíná mluvit o vlivu tohoto výsledku na stabilitu vlády. Umírňující vliv v tomto směru má fakt, že konzervativci i centristé získali po třech mandátech a že i konzervativci, i když nepatrně, oslabili.

Timo Soini začíná

Za jednoznačného vítěze voleb ve Finsku je možné považovat pravicově populistickou formaci Opravdoví Finové, která získala deset procent hlasů (minule 0,2 %). Hlavním a zřejmě i jediným strůjcem jejich triumfu se stal stranický předseda Timo Soini. Tento populistický politik dokázal získat nejvíce preferenčních hlasů z kandidátů všech stran a zasloužil si tím svůj zisk jediného štrasburského mandátu pro Opravdové Finy, stranu kritizující establishment, Evropskou unii i narůstající imigraci. Přirozeně proto Soiniho kroky v EP vedly do antiintegrační skupiny Evropa svobody a demokracie (EFD).

Finský volební zákon umožňuje vytvořit volební kartely, které stranám pomáhají při rozdělování mandátů. Soiniho Opravdoví Finové letos takové spojenectví uzavřeli s neoklerikální a také eurokritickou Křesťanskodemokratickou stranou. Spojenectví přineslo křesťanským demokratům mandát, který by sami nezískali, protože je volilo jen 4,2 % voličů a postkomunisty z Levicové aliance 5,9 % voličů. Spojení hlasů Opravdových Finů a křesťanských demokratů však dalo mandát křesťanskodemokratické formaci a postkomunisty poslalo poprvé od vstupu Finska do EU mimo EP. Takto zvolený Sari Essayah dlouho koketoval se vstupem do frakce Evropští konzervativci a reformátoři (ECR), ale nakonec zamířil do frakce EPP, v níž je jeho strana se statutem pozorovatele členem.

Na dosud historicky nejnižší výsledek oslabili sociální demokraté, kteří do EP už vyšlou jen dva zástupce. Jedním z nich bude pravoslavný kněz Mitro Repo. Na stejný počet mandátů naopak posílili ekologisté ze Zelené ligy. Stabilní zůstala podpora menšinové Švédské lidové strany (RKP–SFP), která zastupuje největší etnickou menšinu v zemi. Švédští lidovci si udrželi jednoho poslance v EP a ten bude i nadále zasedat jako zástupce členské strany v liberální eurostraně ELDR ve frakci ALDE.