Liberálně konzervativní akademie - Cevro

V Lucembursku byly volby do EP jako tradičně spojeny s volbami do lucemburského parlamentu. Tato tradice trvá již od prvních přímých voleb v roce 1979. Volby se lišily od předchozích volebních klání zejména ve dvou momentech. Volební zákon nově stranám přikázal na kandidátku napsat pouze šest kandidátů. Dosud totiž strany mohly nominovat až dvanáct kandidátů na šest lucemburských míst v EP. To vedlo k jevu, kdy strany do čela kandidátek umístily své předsedy a další osobnosti z celostátní politiky. Politici z čela kandidátky byli zvoleni, ale mandát v EP nepřijali. To mělo změnit nové pravidlo.

Druhou změnou bylo rozhodnutí čtyř největších stran nenominovat stejné kandidáty do národních i evropských voleb. I to bylo dosud častým jevem a vedlo to ke stejnému jevu jako kandidátky s dvanácti nominovanými politiky.

Tradiční vítězství křesťanských sociálů

V ostatních záležitostech lucemburské volby příliš z dosavadních trendů nevybočily. Stejně jako ve všech evropských volbách v Lucembursku od roku 1979 zvítězila Křesťanskosociální lidová strana (CSV), která patří k Evropské lidové straně. CSV zatím ve všech volbách do EP získala přes 30 % hlasů a totéž se jí povedlo i letos, kdy si připsala 31,32 %. V atmosféře úspěchu, kdy CSV vyhrála (a ještě výrazněji) i souběžné národní volby, zapadly relativně neúspěšné prvky volebního zisku CSV. Prvním byla ztráta 5,8 % hlasů oproti evropským volbám v roce 2004. Druhým byl fakt, že CSV letos dosáhla vůbec nejhoršího procentního výsledku v evropských volbách od roku 1979.

Kandidátku CSV vedla dosavadní evropská komisařka pro vzdělání Viviane Redingová. Komisařka byla zvolena když získala mezi kandidáty nejvíce individuálních hlasů, ale neočekává se, že by mandát přijala, protože bude zřejmě znovu vybrána lucemburskou vládou za komisařku. Čtyřkou kandidátky byla současná poslankyně EP Astrid Lulingová, která mandát drží od roku 1989 a byla v EP již v letech 1965 až 1974 (tehdy za socialisty a později za dnes již zaniklé sociální demokraty). Lulingová vykonávala v tomto funkčním v EP období funkci kvestorky, do níž byla zvolena proti vůli největších frakcí. Tři dny po letošních volbách osmdesátiletá Lulingová mandát v EP obhájila, když získala druhý nejvyšší počet hlasů mezi kandidáty CSV. Třetí pozici vybojoval Frank Engel (trojka na kandidátce), který ve svých čtyřiatřiceti letech dosud nezastával žádnou volenou funkci. Engel dosud pracoval jako tajemník frakce CSV v národním parlamentu a v minulosti byl místopředsedou Evropských demokratických studentů (EDS). Vzhledem k očekávané rezignaci V. Redingové na mandát v EP by se měl poslancem stát i čtvrtý nejúspěšnější kandidát CSV a původně druhý na kandidátce CSV – Georges Bach. Tento předpoklad potvrdila i probíhající koaliční jednání o sestavení nové lucemburské vlády. Křesťanští sociálové a socialisté se 6. července shodli na nominaci Redingové do nové Komise.

Souboj o druhé místo

Těsná souboj byl v evropských volbách letos sveden o pozici druhé nejsilnější lucemburské strany. Takovou pozici uhájila těsně Lucemburská socialistická dělnická strana (LSAP). Voliči jí odevzdali 19,42 % hlasů a LSAP díky tomu udržela svůj jediný mandát v EP. Socialisté ztratili oproti evropským volbám v roce 2004 2,4 % hlasů. Socialistický mandát udržel stávající poslanec EP Robert Goebbels, který byl nyní lídrem kandidátky, zatímco před pěti lety se stal poslancem, když tehdejší jednička kandidátky a předseda strany Jean Asselborn mandát nepřijal. Goebbels byl v předvolebních výzkumech dlouho označován za nejpopulárnějšího poslance EP v zemi, ale ve volbách skončil celkově až čtvrtý.

Liberální Demokratická strana (DP) nedostihla socialisty jen o půl procenta, když ji podpořilo 18,71 % voličů. Jediný liberální lucemburský mandát získal Charles Goerens – bývalý ministr ve vládě (1999–2004) a předseda strany (1989–1994). Goerens, který již v EP zasedal (1982–1984 a 1994–1999), se letos stal hlavním strůjcem liberálního úspěchu ve volbách do EP, protože získal ze všech kandidátů všech kandidujících stran nejvíce osobních hlasů – 112 113. Liberálové, kteří jsou součástí ELDR a jejich poslanec nyní patřil v EP k frakci ALDE, oproti evropským volbám v roce 2004 posílili o 3,7 % hlasů.

O tom, že se rozdělení mandátů oproti roku 2004 vůbec nezmění, rozhodl volební zisk ekologické strany Zelení (Greing – G), která získala 16,84 % hlasů. Jejich lídr a stávající poslanec EP Claude Turmes jediný zelený mandát obhájil. I Zelení oproti roku 2004 posílili, když získali o 1,7 % hlasů více než před pěti lety.

Malé strany bez úspěchu

I počtvrté v řadě skončila neúspěšně snaha o zisk mandátu u Aletrnativní demokratické reformní strany (ADR), která vznikla původně jako single-issue-party bojující za rovnoprávnost důchodců ve státní zprávě a v soukromém sektoru, ale postupně se posunula na pravicově populistické pozice. ADR spolupracuje s eurostranou Aliance pro Evropu národů (AEN). ADR letos oslabila na 7,4 0 hlasů (o 0,6 %) a země by musela mít jedenáct poslanců EP, aby ADR získala svůj premiérový mandát v EP.

Neúspěšně kandidovaly také dvě strany nalevo od socialistů – ortodoxní Komunistická strana Lucemburska (KPL) a od ní odtržená reformně komunistická strana Levice (dei Lenk – L). Leivce získala 3,54 % hlasů, ortodoxní komunisté jen 1,54 % hlasů. Jako poslední kandidovala nová formace Občanská listina (Biergerlëscht – BL), kterou založil bývalý politik ADR Aly Jaeling. Strana vymezující se proti establishmentu a zdůrazňující práva důchodců získala jen 1,37 % hlasů, když kandidovala jen ve dvou ze čtyř volebních krajů.

Povinná účast funguje

V Lucembursku platí pro národní i evropské volby volební povinnost. Všichni občané od 18 do 75 let se musí povinně účastnit voleb. Letos jich přišlo 91,34 %. Zajímavé je, že ve výzkumu veřejného mínění těsně před volbami odpovědělo 70 % voličů, že by se voleb do EP účastnili, i kdyby volby nebyly povinné. K národním volbám by i bez povinnosti přišlo podle výzkumu dokonce 84 % dotázaných. Podnětné může být i srovnání výsledků letošních lucemburských voleb do EP s paralelně konanými volbami do národního parlamentu. Pořadí stran bylo stejné. CSV získala mnohem více hlasů v národních volbách, v menší míře totéž platilo i pro socialisty. Naopak v evropských volbách získalo více hlasů duo liberálové a Zelení. Rozdíly mohou být způsobeny zejména vysokou popularitou lídrů – premiéra J.-C. Junckera v národních volbách u CSV a zvolených poslanců Goerense a Turmese u liberálů a Zelených.