Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Německo je jedinou zemí, která v případě, že Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, početně oslabí své zastoupení v Evropském parlamentu. Němečtí voliči 7. června sice zvolili 99 poslanců, po schválení Lisabonské smlouvy by ale Německo mělo zastupovat jen 96 reprezentantů ve štrasburském sněmu.

Křesťanskodemokratická unie (CDU) v německých volbách dokázala obhájit vítězství z roku 2004. Kandidátka, kterou neformálně vedl jako lídr předseda Evropského parlamentu Hans-Gert Pöttering, sice nedokázala vyrovnat výsledek z voleb před pěti lety, ale je nutné připomenout, že tehdy byla CDU v opozici, zatímco nyní již téměř čtyři roky nese vládní zodpovědnost jako silnější partner ve velké koalici se sociálními demokraty. CDU podpořilo letos 30 % voličů a do Štrasburku se kvalifikovala 34 jejích kandidátů, což znamená pokles o 6 procent a šest mandátů.

Sociálnědemokratická strana Německa (SPD) si před volbami nepřipouštěla, že by mohla dopadnout hůře než při katastrofálních volbách v roce 2004, kdy ji podpořilo jen 21,5 % voličů. Sociální demokraté si nyní hodně slibovali od politického návratu svého staronového populárního předsedy Franze Münteferinga. Kandidátku SPD vedl dosavadní předseda socialistické frakce v EP Martin Schulz. SPD nakonec ale volilo pouze 20,8 % voličů, což ji vyneslo stejných 23 poslanců jako před pěti lety. SPD dokázala zvítězit v jediné spolkové zemi – v Brémách.

Výsledek z roku 2004 téměř přesně obhájili Zelení. Jejich kandidátku, kterou vedla dvojice lídrů – evropská poslankyně Rebecca Harmsová a bývalý stranický spolupředseda (do roku 2008) Reinhard Bütikofer –, podpořilo 12,1 % hlasů. Posílení o dvě desetiny procenta ale znamenalo pro Zelené zisk mandátu navíc. Zelení se prosadili nejvýrazněji ve spolkových zemích, které celé tvoří města: v Berlíně, Brémách i Hamburku přesáhli dokonce hranici dvaceti procent hlasů. V hlavním městě Zeleným dokonce chybělo jen šest tisíc hlasů k tomu, aby předstihli CDU a stali se vůbec nejsilnější stranou.

Největším vítězem voleb se stala liberální Svobodná demokratická strana (FDP). Němečtí liberálové ziskem jedenácti procent hlasů dosáhli vůbec nejvyšší zisk pro svou stranu od zavedení přímých voleb do EP v roce 1979. Volebním lídrem FDP se znovu po pěti letech stala Silvana Koch-Mehrinová. Rekordní výsledek přinesl FDP posílení o pět mandátů a německých liberálů bude v EP zasedat dvanáct.

Jedinou stranou, která nevyslala do souboje o štrasburská křesla jako lídra držitele mandátu evropského poslance, se stala postkomunistická Levice (die Linke). Strana vzniklá sloučením postkomunistické Strany demokratického socialismu (PDS, následovnice státostrany v bývalém NDR) a levicových odpadlíků od SPD v čele s Oskarem Lafontainem nominovala jako lídra svého spolupředsedu a předsedu komunistické eurostrany – Strany evropské levice – Lothara Biskyho.

Ostatní strany nedokázaly evropské volby využít k výraznějšímu zviditelnění. Za výjimku můžou považovat snad jen výsledek strany Svobodní voliči (Freie Wähler – FW), která sdružuje nezávislé komunální politiky. Svobodní voliči se dostali v posledních zemských volbách do zemského sněmu v Bavorsku, když se jejich lídrem stala Gabriele Pauliová, která vedla v CSU revoltu proti bývalému bavorskému premiérovi E. Stoiberovi. Pauliová se stala lídrem Svobodných voličů i pro volby do EP. Její uskupení sice získalo celoněmecky jen 1,7 % hlasů, ale v Bavorsku byl jeho výsledek 6,7 %, což značí, že si udržuje dostatečnou podporu k politickému přežití.

Naprosto bez úspěchu zůstala krajní pravice. Republikáni jen překročili jedno procento hlasů a ani to se nepovedlo Německé lidové unii (DVU).