Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Volby do EP ve Velké Británii jsou spojovány zejména s premiérovým ziskem mandátů pro krajně pravicovou stranu. Zajímavostí na těchto volbách ale najdeme určitě víc. Poprvé od roku 1979 neobsadily první dvě místa dvě hlavní britské strany – konzervativci a labouristé. Labouristé se totiž propadly až na třetí místo. Pozici druhé nejsilnější strany poprvé zaujala Strana pro nezávislost Spojeného království (UKIP). Navíc najdeme celou řadu regionálních rekordů. Skotská národní strana (SNP) poprvé získala v evropských volbách nejvíce hlasů v celém Skotsku. Labouristická strana poprvé od roku 1918 nezvítězila ve Walesu. Nejhorší výsledek od roku 1979 zaznamenal v severoirských volbách také dosavadní vítěz všech přímých evropských voleb od roku 1979 – Demokratická ulsterská strana (DUP).

 
Volby plné rekordů

Výsledek vítěze voleb – konzervativců byl více méně očekáván, přestože průzkumy toryům přisuzovaly dlouhodobě vyšší podporu než konečných 27 %. Konzervativci si oproti roku 2004 polepšili o jedno procento a v EP jich zasedne 25. Konzervativci opustili k datu voleb středopravicovou frakci EPP–ED a zamířili do nově vytvořené nefederalistické skupiny Evropští konzervativci a reformisté (ECR).

Hlavním vítězem voleb v Británii se bezpochyby stala Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP). Ještě krátce před volbami jí bylo předvídáno, že ustoupí ze svých pozic. Argumentovalo se zejména nedostatkem jí věnované publicity a odchodem Roberta Kilroy-Silka, jednoho ze strůjců úspěchu v roce 2004. Zastánci vystoupení země z EU ale dokázali zopakovat výsledek z roku 2004 a 16,5 % hlasů jim přes snížení počtu britských mandátů přineslo navýšení křesel v EP o jedno, a to na třináct. IKIP byl doposud jedním z pilířů antiintegrační frakce Nezávislost a demokracie (IndDem). Ta se po volbách neobnovila a UKIP spoluzaložil frakci s podobnou orientací, která nese název Evropa svobody a demokracie (EFD).

Až třetí v pořadí skončili v Británii labouristé premiéra Gordona Browna. Pozicí premiéra tento volební výsledek razantně otřásl, ale Brown se po vnitrostranické diskusi v čele strany a vlády udržel. Labouristé, kteří jsou součástí Strany evropských socialistů (PES), dokázali vyhrát jen v jediném obvodě – Severovýchod.

Volby neskončily úspěchem ani pro opoziční liberální demokraty, kteří patří v EP k hlavním složkám liberální frakce ALDE. Liberální demokraté dokonce ztratili přes jedno procento hlasů v porovnání s rokem 2004. Ve štrasburském sněmu bude nově zasedat již jen jedenáct místo dvanácti liberálních demokratů.

Díky poměrnému volebnímu systému mají šanci na zisk britských mandátů v EP i menší strany. Na 8,6 % hlasů posílili britští Zelení. Ani navýšení počtu hlasů jim ale nepomohlo rozmnožit jejich dosavadní dva mandáty. Zelení dokonce ve dvou obvodech na jihu Británie předstihli ve volebním zisku labouristy.

Své pozice si v evropských volbách udržely regionální strany. Skotská národní strana, která menšinově vládne ve Skotsku, se stala poprvé v evropských volbách nejsilnější stranou, ale zůstaly jí dosavadní dva mandáty. Waleští regionalisté ze Strany Walesu (Plaid Cymru) dokonce na hlasy oslabili, ale i oni budou vysílat do Štrasburku stejný počet poslanců jako dosud – jednoho.

 
Premiéra xenofobů v EP

Nízká účast labouristických voličů a často také jejich protestní hlasování pomohly do EP Britské národní straně (BNP). Uskupení v čele s Nickem Griffinem, který už byl několikrát trestán za zpochybňování holokaustu, se nově pokouší inspirovat francouzskými lepenisty. Útočí hlavně na muslimy a její hesla o „muslimské kolonizaci Británie“ zabrala hned ve dvou průmyslových obvodech na severu země. Díku tomu se do EP podívá i Griffin a jeden jeho stranický souputník.

Griffin se pokoušel v EP založit krajně pravicovou frakci, ale jeho snažení ztroskotalo na odmítnutí italské Ligy severu, která jeho návrh odmítla. Griffin podle vlastního prohlášení počítal ještě také s maďarskou stranou Jobbik, Vlámským blokem, Národní Frontou J. M. Le Pena a bulharskou stranou Ataka.

 
Severní Irsko: Sinn Féin první

Převratný charakter měly volby i v Severním Irsku, kde se volí jiným volebním systémem než v samotné Británii. Příčinou změn v poměru mezi severoirskými stranami se stal zejména rozkol v dosud největší severoirské straně ve všech evropských volbách. Z Demokratické ulsterské strany (DUP) totiž odešel její dosavadní poslanec EP Jim Alister, protože nesouhlasil s účastí strany v severoirské vládě spolu s katolickou Sinn Féin. Alister založil novou stranu Tradiční unionistický hlas a odebral demokratickým unionistům přes třináct procent hlasů. To vedlo k pádu DUP z prvního místa, na které se dostala katolická Sinn Féin, politické křídlo Irské osvobozenecké armády (IRA). Kromě její poslankyně Bairbre de Brunové byli zvoleni ještě zástupce umírněné Ulsterské unionistické strany (UUP) Jim Nicholson a nová kandidátka DUP Diane Doddsová. Alisterovi chybělo ke zvolení necelých dvacet tisíc hlasů. DUP se v EP přiřadí k nezařazeným a Sinn Féin ke komunistické frakci GUE–NGL. UUP, která letos poprvé kandidovala pod hlavičkou spojenectví ulsterských unionistů a konzervativců, zamíří do frakce Evropští konzervativci a reformisté.