Liberální myslitel Ralf Dahrendorf
Ve věku 80 let zemřel ve středu 17. června britský politolog, sociolog, filozof a politik německého původu Ralf Dahrendorf. Dahrendorf byl významnou postavou společenských věd, který se zabýval především moderní politikou a společností. Patřil k představitelům liberálního proudu a byl významným kritikem marxismu. Památku Ralfa Dahrendorfa si na stránkách CEVRO Revue připomeneme výběrem jeho citátů z nedávné doby.
• „Návrat náboženství do politiky – a do veřejného života obecně – je hozenou rukavicí vládě demokraticky ustanoveného zákona a občanských svobod, které s ním jdou ruku v ruce. Reakce osvícených komunit je proto důležitá. Možná je správné, že se používání náboženských symbolů stalo předmětem veřejné debaty, ačkoliv já osobně si myslím, že nošení šátků, a dokonce i roušek patří ke svobodě jednotlivce úplně stejně jako nošení židovských jarmulek a křesťanských křížů.“
• „Seznam populistů nám ovšem říká ještě něco jiného: většina z nich nevydrží. Pokud akceptují volby a volební výsledky, mohou zmizet téměř stejně rychle, jako se objevili. Voličům netrvá dlouho, aby odhalili, že sliby populistů byly prázdné. Jakmile se totiž populisté dostanou k moci, vytvoří prostě a jednoduše špatnou vládu. Vezmeme-li si dva evropské příklady z poslední doby, pak si Poláci i Slováci pravděpodobně brzy uvědomí, že jejich nové populistické kabinety páchají ve vztahu k lidem a jejich zemi víc škody než užitku.“
• „Rozpolcenost demokratických společností je ve stále větší míře výsledkem kombinace nerozhodnutých voličů motivovaných pomíjivými sentimenty a zrodem politických aktivistů, kteří se často soustředí na úzká témata a využívají přelétavosti voličů k vlastním cílům.“
• „Pod rouškou integrace do multikulturního prostředí se mnozí – zejména mladí lidé s přistěhovaleckými kořeny – ztrácejí ve světě rozporů kolem sebe. Jejich spořádaný a všeobjímající svět tradice je pryč, ale oni sami zároveň ještě nejsou sebevědomými občany moderního, individualistického světa. Nejde v první řadě o otázku zaměstnání, ba ani chudoby, nýbrž o otázku marginalizace a odcizení, o nedostatek pocitu sounáležitosti.“
• „Evropany rozděluje Evropa sama, neboť v každém evropském státě vyvstává ‚národnostní otázka‘. Jde o otázku hodnot inspirovanou strachem. Lidé chtějí vědět, kam náležejí, a přitom se obracejí proti USA a směrem k Evropě, případně proti Evropě a směrem ke své zemi. Tak či tak, opouštějí říši politických strategií, a dokonce i politiky, a vstupují do kalné sféry symbolů a mýtu. To je každopádně hlavní riziko, jemuž demokratické země čelí, neboť politika hodnot představuje nebezpečný vývoj. Znovu totiž vnáší fundamentální rozpory do společností, jejichž největším demokratickým úspěchem bylo právě vytěsnění fundamentalismu z politiky.“
• „Musíme se smířit s tím, že tolerance má své hranice. Zříci se hodnot a zvyklostí svobodné společnosti je problematické, ale v konečném důsledku přijatelné. Neagresivní projevy odlišnosti – včetně islámských šátků nošených studentkami či učitelkami na převážně křesťanských školách – by měly být snesitelné. Násilí by však nemělo být tolerováno nikdy. Monopol na použití násilí, uplatňovaný demokratickými státy, musí být zachován, což může zahrnovat i vyhošťování cizích státních příslušníků, kteří se rozhodnou pro násilí nebo je budou hlásat, a zadržování občanů, kteří se k tomuto násilí uchylují či jím vyhrožují.“
• „Vláda zákona není totéž co demokracie a jedno nezaručuje druhé. Vládou zákona se rozumí uznání, že se celá společnost – lidé u moci, lidé v opozici i lidé stojící mimo mocenskou hru – řídí zákony, které nesepsala jakási nejvyšší autorita, nýbrž sami občané. … ‚Volby plus něco navíc‘ tudíž musí znamenat demokracii plus vládu zákona. I za cenu rizika, že urazím mnoho demokraticky smýšlejících lidí, jsem dospěl k závěru, že při nastolování ústavnosti v bývalých diktaturách by měla být vláda zákona na prvním místě a demokracie na druhém. Neúplatní a nezávislí soudci mají ještě větší vliv než politici zvolení drtivou většinou hlasů. Šťastné jsou země, jež mají obojí a obojí si hýčkají a chrání!“
Citáty pocházejí z jeho článků pro Project Syndicate z let 2004–2006, www.project-syndicate.org
Ralf Dahrendorf (1929–2009)
• profesor London School of Economics a St. Antony’s College, člen Sněmovny lordů
• autor děl: Od pádu Zdi k válce v Iráku: nový začátek dějin, Pokoušení nesvobody, Intelektuálové v čase zkoušky
