Lobbing: Regulace nedává smysl
ČSSD přišla v uplynaulých dnech s návrhem na regulaci lobbingu jako činnosti, jejímž cílem je ovlivnit rozhodování orgánů veřejné moci nebo proces, který rozhodování předchází. Podle navrhovatele by lobbisté mohli svoji činnost vykonávat pouze na základě živnostenského oprávnění pro nově stanovenou oblast – lobbing. Seznam registrovaných lobbistů by spravovalo Ministerstvo vnitra a lobbované osoby by musely čtvrtletně předkládat zprávu o svých kontaktech s lobbisty.
Politologicky vzato, lobbing je fenomén, který spojuje politiky a jejich mocenské výšiny se sférou reálného světa – tedy reálných (1) materiálních zájmů, reálných (2) hodnotových zájmů. Prostřednictvím lobbingu se umožňuje politické sféře reflexe z poznatku o rozpoložení zájmů ve společnosti, byť poznatku nedokonalého, jelikož platí, že takzvaná „silent majority“ (mlčící většina) se zpravidla nevyjadřuje, neorganizuje a informace o jejích postojích a preferencích lze získávat až na základě sociologických průzkumů.
Ohledně regulace lobbingu se vedou v České republice dlouhodobé spory. Zastánci tvrdí, že dojde ke zpřesnění metod lobbingu jako přesvědčování veřejně činných osob a zároveň k ochraně „slušných“ lobbistů a jejich jasné identifikaci. Odpůrci namítají, že přesvědčování poslanců nelze objektivně regulovat, protože není možné lobbing jednoznačně vymezit a k regulaci dojde přirozeně, tudíž jí tedy taxativně stanovovat. Argumentem je také přílišný zásah do soukromí.
Regulaci lze obejít
Lobbing je regulován v řadě zemí, například v USA, ve Velké Británii či v Polsku a u nás si jej do programového prohlášení dala i Topolánkova vláda. Je otázkou, zda takovouto normu přijímat a nesnažit se spíše lobbisty přesvědčit, aby zřídili samoregulační orgán, jako třeba Rada pro reklamu, který by sám určoval standardy lobbingu, sdružoval by „slušné“ lobbistické formy apod. Na druhou stranu je zřejmé, že po Parlamentu se často pohybují pochybné osoby, které se do Sněmovny dostanou pod rozličnou záminkou a regulace by těmto osobám ztížila přístup do státních orgánů. Je ovšem otázkou, zda tomu tento zákon dokáže zabránit (stejně jako jakoukoliv regulaci ji lze obejít a zvyšuje se také riziko korupce).
Předloha dále uvádí, že lobbing bude ohlašovací živností, pamatuje však i na bezživnostenský výkon lobbingu. Návrh ČSSD sice předpokládá nějaké protiplnění za výkon lobbingu, přitom ale úplatou za lobbing není vysloveně platba členského příspěvku. Na roli asistentů vyjmenovaných veřejných funkcionářů zákon nepamatuje.
Samotný veřejný činitel, bude-li mít povinnost odevzdávat svůj pracovní program za kalendářní čtvrtletí MV, vykáže rozsah svého pracovního programu nepřímo úměrně rozsahu neformálního (soukromého) programu. Sankce za neodevzdání programu neexistuje. Nadto je zjevné, že se řadě poslanců nebude líbit, aby měli tuto povinnost vůči orgánu exekutivy – obzvláště MV.
