Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Prosazování vlivu zájmových skupin především prostřednictvím takzvaného lobbingu, tedy snahy ovlivnit tvorbu zákonných nebo podzákonných norem v intencích určitého dílčího zájmu, je legitimní součástí demokratické společnosti, a pokud probíhá jako otevřená komunikace mezi soukromým sektorem a politickou reprezentací, jde o jev potřebný a užitečný.

U nás však pojem lobbing zatím vyvolává silně negativní konotace a je přijímán se značnou nedůvěrou. Pokud existují jen omezená pravidla nebo neexistují vůbec žádná, což je současný případ české politiky, roste riziko, že se lobbing zvrhne v nepřípustné a nekontrolované ovlivňování rozhodovacích procesů.

V květnu 2009 předložili poslanci za ČSSD Bohuslav Sobotka a Jeroným Tejc návrh zákona o lobbingu. Transparency International – Česká republika (TIC) tento návrh vítá a za účelem otevření prostoru pro expertní diskuzi nad problematikou regulace lobbingu v ČR představila v červnu několik zásad, které měly sloužit k zamyšlení nad smyslem regulace lobbingu a nad úpravou předloženého návrhu. Jedná se především o povinnost registrace, vymezení jasných definic a potřebu zveřejňovat informace.

Povinnost registrace

Základní podmínkou pro účinnost regulace lobbingu je zavedení povinné registrace všech fyzických i právnických osob, které se lobbingu věnují. Zkušenosti z USA, Kanady, Německa a institucí EU ukazují, že podmínka povinné registrace je klíčová pro efektivní uplatňování a vymáhání regulace. Zmíněné čtyři politické systémy přijaly taková pravidla pro lobbistické aktivity, která omezují i samotné chování lobbistů (například omezují finanční výdaje atd.) a nestanoví pouze podmínky pro chování nositelů veřejné moci a podmínky pro zveřejňování informací.

Pro účinné uplatnění regulace lobbingu je klíčové vymezení přesných a jasných definic. Z úpravy by mělo být jasné, kdo je považován za lobbistu, jaké chování je považováno za lobbistický kontakt, co vše je považováno za lobbistickou aktivitu a kdo je povinnou osobou z řad nositelů veřejné moci.

Zveřejňování informací

Jedním z cílů úpravy lobbingu je veřejná kontrola „kdo, v čím zájmu, co a jak“. Proto má zásadní význam úprava povinnosti zveřejňovat lobbistické kontakty a další informace o lobbování, a to jak ze strany lobbistů, tak ze strany lobbovaných. Lobbisté tak v některých úpravách mají povinnost uvádět například seznamy klientů a dalších zainteresovaných osob, honoráře za činnost, seznamy inzercí, článků a publikací souvisejících s lobbovaným tématem, seznamy předpisů, které byly předmětem ovlivňování, a četnost aktualizace zveřejňovaných informací. Ze strany nositelů veřejné moci je zaváděna obdobná povinnost, a to především seznamy lobbistických kontaktů s uvedením, s jakým cílem byl kontakt navázán.

Sebelepší zákon bude vždy závislý na míře vymahatelnosti svých ustanovení a nezabrání snahám o prosazení zájmu netransparentním způsobem. Přesto je podle TIC důležité, aby byla přijata zákonná norma pro regulaci lobbingu, jejímž cílem bude zavedení mechanismu „brzd a rovnováh“ do vztahu nositelů veřejné moci a lobbistů.