Josef Mlejnek / O Solidaritu se dnes v Polsku všichni přou
Jak hodnotíte poslední evropské volby v Polsku a postavení pravice po nich?
Pravice evropské volby vyhrála – Občanská platforma (PO) získala přes 44 % hlasů a 25 z celkem padesáti v Polsku rozdělovaných mandátů, Právo a spravedlnost (PiS) přes 27 % hlasů a patnáct míst. Polská politická scéna je v podstatě rozdělena na tábor pravice liberálně-konzervativní, reprezentovaný vládní Občanskou platformou (PO), a na tábor pravice konzervativně-sociální, reprezentovaný stranou Právo a spravedlnost (PiS). Občanská platforma zvítězila, nicméně vzhledem k nízké volební účasti (24,5 %) lze z výsledku polských eurovoleb těžko vyvozovat nějaké dalekosáhlé závěry. Na výsledku voleb se projevila i skutečnost, že volit přišli hlavně lidé z měst, s vyšším vzděláním, s vyššími příjmy, tedy spíše voliči liberálně-konzervativní PO.
Budou mít výsledky nějaký dopad na vládní sestavu, případně vedoucí pozice v jednotlivých stranách (rezignace, výměna ministra apod.)?
Předpokládám, že nikoliv, neboť hlavní vládní strana zaznamenala mimořádný úspěch. Neúspěšné subjekty patrně špatný výsledek nějak zreflektují, možná i výměnou vedení, nicméně většina takových změn proběhne spíše v rámci stran či uskupení, jejichž význam není příliš velký.
Byly volby nějak ovlivněny dvacátým výročím Solidarity? Volili například lidé více pravicově?
Dvacáté výročí polosvobodných voleb z června 1989, které přispěly ke konečnému pádu komunismu, mělo v Polsku velkou rezonanci, avšak v souvislosti s jinou skutečností: s hrozbou krachu gdaňské loděnice, tedy místa, kde se hnutí Solidarita v srpnu 1980 zrodilo. Vláda nemůže do loděnice libovolně nalévat finanční prostředky, neboť je vázána členstvím Polska v EU. Evropská komise jednak dbá na to, aby se na jednotném trhu dodržovala stejná pravidla a aby vlády nepokřivovaly trh nadměrnými státními dotacemi, jednak EU již poskytla gdaňské loděnici finanční prostředky, avšak vše bylo podmíněno přijetím restrukturalizačního plánu. Ten se však EK nezdál jako reálný. Role ochránců loděnice se tak chopilo PiS, nicméně toto téma nemělo takový mobilizační efekt, jaký by si v PiS představovali.
Jak vůbec je vnímána dnes Solidarita? Lech Wałęsa byl obviněn ze spolupráce z komunistickou mocí, projevilo se to nějak na popularitě hnutí?
Solidarita byla širokospektrálním hnutím, které zahrnovalo všechny složky polské společnosti. Po pádu komunismu nastalo přirozené štěpení, trochu podobné štěpení v Občanském fóru. Po roce 1989 tak probíhá i jakýsi souboj o interpretaci Solidarity, jejího odkazu, boj o to, kdo má větší právo se k tomuto odkazu hlásit. Přičemž ona interpretace úzce souvisí s představou, jakým směrem by se mělo Polsko nadále ubírat. Čili konzervativci interpretují Solidaritu jako hnutí konzervativní, liberálové jako hnutí liberální a v devadesátých letech působila na polské scéně i solidaritní strana jménem Unie práce, jež byla programově levicovější než postkomunistický Svaz demokratické levice. Dnes je Solidarita jednak reálně fungujícím odborovým svazem, jednak oním odkazem, o nějž se vlastně všichni přou. Lech Wałęsa je pak spíše součástí onoho boje o výklad. Údajná spolupráce s komunistickou policií v 70. letech mu samozřejmě jen přitížila u jeho pravicových kritiků, pokud jde o odpůrce lustrací z řad liberální inteligence, ti mají tendenci se Wałęsy zastávat, i z toho důvodu, že je živou legendou, symbolem polských moderních dějin, který by se dle mínění části intelektuální elity neměl dále očerňovat, a to i tehdy, pokud by k tomu existoval reálný věcný důvod.
A mimochodem – syn Lecha Wałęsy Jarosław byl zvolen do EP na kandidátce vládní PO.
Jaká je vůbec spokojenost Poláků s dvaceti lety demokracie? Považují je za pozitivní?
Nástup Občanské platformy, ale hlavně strany Právo a spravedlnost počátkem nového století byl obecně výrazem velké nespokojenosti Poláků s tím, do jaké podoby se polská demokracie tehdy vyvinula. Polákům vadila velká míra korupce, jež provázela vládnutí postkomunistů od roku 2001, ale též skutečnost, že i po pádu komunismu se mají velmi dobře hlavně staré nomenklaturní elity. Tato nespokojenost vynesla ve volbách 2005 k moci bratry Kaczyńské s jejich heslem o potřebě budování nové, čtvrté republiky, očištěné od „starých struktur“, tj. od nomenklaturních postkomunistických sítí. Avšak aliance Kaczyńských s populisty ze Sebeobrany a s radikální náboženskou pravicí v podobě Ligy polských rodin tento program do jisté míry zdiskreditovala. Nyní se polská společnost nachází spíše ve stavu jistého tápání, obecně samozřejmě s demokracií souhlasí, což však pochopitelně nemusí znamenat spokojenost s jejím konkrétním „provozem“.
Josef Mlejnek jr.
• politolog Institutu politologických studií FSV UK
• specializuje se na nedemokratické režimy, přechody k demokracii a politiku ve středoevropských a východoevropských zemích
• publikuje v Revue politika, Lidových novinách a dalších
