ODS po Lisabonu - rozhovor Ladislava Mrklase pro týdeník Respekt

11. května 2009
11 Kvě
www.respekt.cz
11.05.2009

Láďa v RespektuPolitolog a ředitel CEVRO Ladislav Mrklas poskytl rozhovor pro aktuální vydání týdeníku Respekt. Hovořil v něm o vlivu Lisabonské smlouvy na ODS, stejně jako dalším vývoji největší české pravicové strany. Rozhovor najdete dále v článku.


S politologem Ladislavem Mrklasem o Občanské demokratické straně

Senát kývl na Lisabonskou smlouvu, a to díky velkému počtu senátorů ODS. Původní odhady mluvily o pěti, nakonec jich byl pro více než dvojnásobek. Řada občanských demokratů předvídá své straně rozkol a krizi. O pravděpodobnosti takového vývoje a o evropanství českých konzervativců jsme mluvili s Ladislavem Mrklasem, politologem a šéfem CEVRO, think tanku blízkého ODS.


Jak důležitá je Lisabonská smlouva a celá ta debata okolo ní pro občanskou demokratickou stranu? Řada politiků ODS říká, že jejich stranu ještě nikdy nic tak neštěpilo.
Je to důležité hlavně pro elitu strany. Evropská témata nepředstavují nějakou konfliktní linii, která by zásadně hýbala společností. Určitě to ale štěpí politickou elitu, a dost zásadně se to děje právě u ODS.


Jaký to může mít pro ODS důsledek? Jaké jsou dnes možné scénáře?
Katastrofický scénář je scénář à la britská Konzervativní strana před patnácti lety.


Myslíte, když John Major podepsal Maastrichtskou smlouvu a část konzervativců s tím zásadně nesouhlasila?
Ano, a strana se tím dostala do hluboké krize. Pokaždé, když se pak hledal stranický lídr, tak to byla otázka velmi složitá, protože na základě jeho vztahu k Evropě ho ten druhý tábor bojkotoval. Strana prakticky nefungovala a byla v krizi, která trvá vlastně dodnes.


Myslíte, že takový osud by ODS mohl potkat?
Myslím, že ne. Nahrává tomu fakt, že nás čekají evropské a podzimní volby. Většina alespoň trochu zodpovědnějších politiků si nechá vyřizování účtů až na období po volbách. Do té doby bych řekl, že to bude doutnat, ale nijak zásadně hořet to nebude. Problém by samozřejmě nastal, pokud by se některé z euroskeptických stran podařilo uspět a odebrala by hlasy ODS. Pak by se určitě objevily hlasy, které by zpochybňovaly, zda má Topolánek vést stranu do podzimních voleb. V průzkumu veřejného mínění z dubna o Lisabonské smlouvě vycházelo, že sice neroste počet lidí, kteří jsou proti, ale přibylo těch, kteří váhají a nevědí, co si o tom mají myslet.


A ti jsou hodně důležití, právě na takové lidi se budou strany asi hodně zaměřovat.
Určitě, ale také je otázka, zda ODS dokáže pracovat i s těmi, kteří smlouvu odmítají. Konkurence je dost velká, byť se to komplikuje tím, že jsou roztříštění do dvou či tří stran.


Jaký vliv může mít na evropské volby skutečnost, že Senát smlouvu schválil? Neztratily euroskeptické strany hlavní téma?
Myslím, že téma se možná i posílilo. Oni teď mohou opakovat, že to, co o ODS tvrdili, že její postoj se změkčuje, se v praxi potvrdilo. Myslím nicméně, že aby euroskeptické strany mohly uspět tak, aby se dostaly přes pět procent, tak by někoho z nich musel otevřeně podpořit Klaus.


Co můžeme čekat, jestliže ODS volby prohraje? Pak by se asi „antitopolánkovské“ křídlo, které je teď zticha, dalo do pohybu.
Jestliže by volby prohráli, Topolánek bude muset odejít. Pak by strana byla skoro v bodě nula. Pak by druhé křídlo mohlo získat navrch, tudíž by byli sami proti sobě, kdyby teď dělali nějaká teatrální gesta.


Myslíte, že by došlo k nějakým výměnám ještě před podzimními volbami, pokud by ODS prohrála evropské volby?
Výsledek by musel být srovnatelný se sociální demokracií před pěti lety. Ale také je otázka, jestli do té doby bude rozhodnuto, jestli budou předčasné volby. Pak by se ODS hodně rozmýšlela, jestli do nich jít.


Pokud by nicméně Topolánek odešel z čela ODS, vrátila by se na původní euroskeptickou cestu? Když se zase vrátíme k britským konzervativcům, po Majorově odchodu uspělo výrazně antievropské křídlo.
Myslím, že by hlavně nastal obrovský chaos, a pak se dá velmi těžce předvídat, co by se stalo. Roli bude totiž hrát spousta věcí, třeba jak se promění poslanecký klub. Ve spoustě krajů se zdá, že to úplně převálcují krajští politici, a ze současných poslanců tam nebude nikdo. Také bude samozřejmě otázka, co by se dělo po volbách – kdyby třeba ODS vstoupila do velké koalice, tak by tam asi těžko dělala nějakou supereuroskeptickou politiku. Je tam velká spousta neznámých, a proto to lze jen obtížně odhadovat.


Ptám se na to takto kvůli tomu, jestli můžeme dnes říci, nakolik je změna vztahu k EU projektem stranických špiček v čele s Topolánkem a Vondrou a nakolik se vnímání změnilo všeobecně.
Jde to z několika směrů. Jeden je ta elita, a tam bych neřadil jen Topolánka, ale prakticky všechny ministry jeho vlády. Totéž je patrné na krajské úrovni, kde bývalí hejtmani byli vždy považovaní za proevropské křídlo. Totéž je na komunální úrovni. Nejvíce euroskeptická je část řadové členské základny. Existuje politologická teorie, která ukazuje, že jsou tří základní skupiny u každé strany – elita, řadoví členové a nižší funkcionáři, a pak voliči, sympatizanti. Blíž k sobě navzájem má elita se sympatizanty, největší „extremisti“, ti nejpravověrnější jsou řadoví členové.


Vyšlo v týdeníku Respekt 20/2009.