Kam kráčí Rovníková Guinea?
Rovníková Guinea až donedávna nepatřila mezi země, o kterých by se z mediálního hlediska hovořilo nějak často. V posledních letech však přitahuje pozornost zahraničních médií i odborného světa za prvé v souvislosti s nedávno objevenými nalezišti ropy, za druhé ve spojitosti s nedemokratickým režimem prezidenta Teodora Obianga Nguemy, jehož vláda patří z hlediska porušování lidských práv, cenzury a svobody slova k nejhorším v Africe.
Když došlo v polovině 90. let k rozvoji těžebního průmyslu v Rovníkové Guineji, vláda angažovala do svých služeb tisíce zahraničních pracovníků zejména z Kamerunu, Filipín, Nigérie a samozřejmě USA, zatímco jen velmi málo bylo vykonáno pro rozvoj zaměstnanosti, infrastruktury a zdravotní péče pro vlastní občany. Význam ropného průmyslu pro politiku státu byl podpořen tím, že USA během Bushovy administrativy otevřely v zemi svoji ambasádu a George W. Bush se i přes hlasitý odpor nejrůznějších organizací sešel s prezidentem Obiangem Nguemou.
Neoblíbenost Obianga Nguemy se projevila i v mediálně známém případu plánovaného převratu, za nímž stál syn Margaret Thatcherové Mark Thatcher, stejně jako jihoafrický žoldnéř Mark du Toit. Neméně závažným problémem, který současný režim musí dlouhodobě řešit, jsou teritoriální a diplomatické konflikty s některými blízkými zeměmi, zejména Nigérií, Kamerunem a Gabonem. Zatímco neshody s Kamerunem a Gabonem jsou relativně nové a týkají se nedořešených nároků obou zemí na některá naleziště ropy, spory s Nigérií trvají desítky let. Vztahy obou zemí tak oscilovaly mezi relativním přátelstvím a otevřenou animozitou, přitom nigerijská středně kvalifikovaná pracovní síla vždy tvořila důležitou součást pracovního trhu v Malabu, hlavním městě Rovníkové Guineje. Politici Rovníkové Guineje však od vyhlášení nezávislosti systematicky vyjadřovali obavy z ambic Nigérie na anexi Rovníkové Guineje.
Interní tenze uvnitř vlády
Patrně daleko závažnější, nicméně méně akcentované, jsou interní tenze, které provázejí vládu Obienga Nguemy. O pokusu dosadit převratem do čela státu opozičního exilového vůdce Severa Mota již byla řeč. Ačkoliv oficiálně deklarovaná jako demokratická země, Obiangova vláda proslula systematickou likvidací opozice a jakýchkoliv hlasů kritizujících vládu. V roce 2002 se například Obiang dočkal značné kritiky Západu za uvěznění 63 opozičních předáků. To však není jediný problém trápící Rovníkovou Guineu. Ačkoliv Rovníková Guinea nepatří mezi země s etnickým násilím, i zde došlo k diferenciaci země na dvě entity. Země je geograficky rozdělena na kontinentální část Rio Muni, kde žije 75 % obyvatelstva a ostrov Bioko, který obývá zbylá čtvrtina obyvatel. Klan Mongomo, který náleží do širšího společenství Fangů, dominoval guinejské politice od vzniku nezávislosti. Zatímco ostrov Bioko je i vzhledem k přítomnosti hlavního města a většiny úřadů relativně bohatý a nejvíce prosperuje z těžby ropy, kontinentální část Rio Muni byla mnohokrát postižena nepřízní osudu a je o poznání chudší. Volání po odtržení ostrova Bioko, zejména z úst předáků etnické skupiny Bubi, od zbytku země v minulosti několikrát vyústilo v násilnosti, které vláda brutálně potlačila.
Objevení ropy ve vodách okolo ostrova Bioko jen přispělo k rozpoutání etnického násilí mezi Bubi a Fangy na ostrově, neboť Bubiové protestují proti tomu, že klan Mongomo ovládá takřka veškeré příjmy z ropy, zatímco zbytek populace žije na hranici chudoby bez možnosti ovlivňovat chod věcí v zemi. Zahraniční ekonomické zájmy, zejména z USA a Číny, umožňují vládnoucí elitě nerušeně pokračovat ve své vládě i přes odpor hrstky opozičních předáků či publicistů, žijících v exilu. Ekonomické odhady hovoří o pouze dočasné využitelnosti ropných zásob ve vodách Guinejského zálivu, což vede k obavám, že země nedokáže současného stavu relativního ekonomického růstu využít k vytvoření skutečně fungujícího trhu, který by rovnoměrně přispíval k rozvoji země v oblastech zdravotnictví, školství a infrastruktury. Následující léta tak ukážou, jaký vliv má zahraniční politika a těžba ropy na stav věcí v Rovníkové Guineji.
Teodoro Obiang Nguema
