Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Lisabonská smlouva mění podmínky našeho vstupu do Evropské unie, schválené v referendu. Ve výsledku tak má vzniknout formálně stejná, ale fakticky zcela jiná Evropská unie než ta, do které Česká republika v roce 2003 vstoupila. Co to bude fakticky znamenat pro Českou republiku a její občany, lze stručně ilustrovat pomocí rozboru Parlamentního institutu.

„Nový systém hlasování kvalifikovanou většinou definovaný v Lisabonské smlouvě znamená oslabení vlivu České republiky v Radě, a to jak absolutně, tak i ve vztahu k velkým členským státům.“

„Výrazné omezení práva veta a rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou na větší počet oblastí. Lisabonská smlouva rozšiřuje možnosti použití tohoto způsobu rozhodování celkem o 68 oblastí, z toho u 19 oblastí se jedná o nahrazení stávajícího jednomyslného rozhodování a 49 oblastí je zcela nových. V historii Unie představuje toto rozšíření dosud největší posun. Z „citlivých“ oblastí jde například o vízovou, azylovou a přistěhovaleckou politiku, energetiku, dopravu a mnoho dalších.“

Tento posun fakticky likviduje možnost nekonat dle výsledků hlasování, tímto způsobem ruší v těchto oblastech suverenitu naší země a činí z ní závislé území pod správou vyšší moci.

V tomto stále se zvyšujícím počtu oblastí nebude již totiž platit způsob legitimizace moci obvyklý v zastupitelské demokracii – tj. řetěz: všichni občané → voliči → zákonodárci → vláda. Zákonodárci již nebudou tvůrci zákonů, ale jen jejich automatickými schvalovači a vláda se nebude řídit zákony tohoto státu a vůlí jeho občanů, ale bude jejich vůli tlumočit s vahou 2,2 % v Bruselu a informovat občany o tom, jak to dopadlo.

Paradoxně výhodný bude pro ten typ politiků, kteří svou roli pojímají výhradně jako obchodní záležitost, bez jakýchkoliv emocí a závazků ke komukoliv – státu, občanům, voličům… prostě obchod, který se posuzuje výhradně podle nákladů a výnosů.

Pokud však politik pojímá politiku ne jako službu lidu či státu, ale jako zdroj moci a příjmů, představuje pro něj lid a voliči problém – je totiž tlačen k tomu, aby kromě svých zájmů prosazoval i ty jejich, protože by jinak nebyl zvolen. A právě tohoto problému je LS zbaví – bude se rozhodovat prostě podle direktivy 458/4/B par. 2/n schválené dne…

Nezanedbatelné není ani hledisko ekonomické. V současné době se velké státy EU předhánějí v návrzích na státní řízení ekonomiky, její plánování a regulace. Vypadá to, že kancléřka Merkelová již zapomněla, jak fungovala řízená ekonomika bývalé NDR. Nám, kteří to nezapomněli, hrozí, že si to budeme muset v případě přijetí LS opět povinně zopakovat.

Z výše uvedených důvodů jsem přesvědčen, že smlouvu, která znamená tak výraznou změnu, jak v systému legitimizace moci v České republice, tak i v chodu Evropské unie, nemohou přijmout politické strany, ale jen a jen občané v referendu. Vyjadřovali se totiž ke vstupu do jiné EU, než jaká bude existovat po přijetí Lisabonské smlouvy, a jen a pouze oni mají právo tuto změnu schválit nebo odmítnout.