Louis de Bonald: Zemědělství jako pilíř konzervatismu
Ideje konzervatismu jsou dnes spojovány zejména s bohatou nobilitou, která brání status quo pro zachování svého postavení. Ve Spojených státech je konzervatismus spojován s pravicí obecně a podporuje i ekonomickou svobodu a trh, u nás pak zcela konzervativní strana neexistuje, neboť ODS i KDU-ČSL v sobě mají příměsi liberalismu, resp. středolevicových idejí v případě KDU-ČSL.
Důsledkem komunismu a národnostní i regionální homogenity u nás dominuje socioekonomická konfliktní linie, která politický souboj transformovala do sporu pravice a levice o ekonomické otázky. Málo se však hovoří, že i venkovské oblasti a rolnický stav, přestože je dnes mylně spojován s podporou levice, patří k základním oporám konzervatismu.
Na to, v čem je venkovský a zemědělský způsob života konzervativní, ve svém díle odpověděl mj. Louis de Bonald, politický filosof postrevoluční Francie. Širší veřejnosti je známý spíše svou obhajobou papežského stolce a silné role církve, jedním z pilířů jeho filosofie je však i obhajoba venkovského způsobu života, kde je největší část dne vyplněna péčí o půdu.
Bonald pocházel z jednoho z chudších krajů Francie, zvaného Rouergue, kde s výjimkou deseti let působení exilu strávil celý život. Vůči svému rodnému městu byl upřímně loajální. Liboval si právě v konzervativním temperamentu místních rolníků. „Mám štěstí,“ napsal svému příteli, baronu ze Senfft, „že žiji v krajině chráněné před mořem, daleko od hranic, bez velkého bohatství, bez průmyslu s výjimkou zemědělského, který nejvíce inspiruje náboženské cítění a zdrženlivost. Naši lidé jsou odvážní a mají zdravé cítění.“ Přilnutí k půdě je podle Bonalda důležité především pro udržování oddanosti zákonům a statu quo jako takovému. V jistém smyslu tak jde o stejnou obhajobu statu quo, jaké prosazují dnešní konzervativci, jež jsou však orientováni na odlišný typ majetku. „Obyvatelé na jihu Francie jsou častěji vlastníky půdy než lidé ze severních provincií, a … protože jsou častěji vlastníky půdy, existuje u nich zpravidla větší oddanost zákonům a větší věrnost vládcům,“ napsal v jednom ze svých děl Bonald.
Rozdíl oproti dnešním konzervativcům je, jak už řečeno, v typu vlastněného majetku. Zatímco za Bonaldova života byla tím prvotním půda, dnes dominuje vlastnictví movitých věcí, a pokud nemovitých, nemá k němu majitel patřičný vztah ve smyslu osobní oddanosti (nemusí jej denně osobně opečovávat). Bonald chápal vlastnictví nemovitého majetku, tedy půdy, jako zdroj oddanosti obecnému dobru. Pro Bonalda byla tato loajalita zásadní – věděl, že si zamilujeme místo, kde žijeme a pracujeme, a že tato láska zahrnuje povinnost učinit zemi vhodnou k obývání.
Půda jako zdroj povinnosti
Vlastnictví půdy s sebou přináší povinnost každodenní péče, a tedy zodpovědnosti za majetek a vlastní živobytí. Bonald musel poté, co se vrátil z desetiletého exilu, nově vybudovávat své hospodářství, které mu bylo v době jakobínského teroru zabaveno. Druhou polovinu života tak strávil renovací svého majetku do původní podoby.
Ne nadarmo se kolektivizace zemědělství a zabavování zemědělských statků stalo nosným pilířem komunismu. Totální podřízení člověka státní moci se neslučovalo s osobní odpovědností a péčí o sebe samého a svoji rodinu. I Bonald chápal půdu jako hráz státnímu centralismu.
I z těchto důvodů je a mělo by zůstat zemědělství zdrojem osobní odpovědnosti, pracovitosti a loajality, tedy tradičních konzervativních hodnot. I proto, aby se dnešní zemědělec alespoň zčásti přiblížil tomu ideálnímu, jak jej chápal Bonald:
Kdyby na venkově, v každé vesnici, byla rodina, jejíž značný majetek – značný v porovnání s jejími sousedy – by jí zajišťoval nezávislou existenci a jež by se u obyvatel kraje těšila respektu podle svých předků a podle rozsahu majetku, rodina navenek důstojná a v soukromém životě skromná a prostá, podřízená zákonům cti, a tato rodina by dávala příklad všech ctností a vší slušnosti, rodina, jež by omezovala své výdaje na nezbytnosti a potřebnou údržbu majetku, což už samo lidu prospívá, omezovala se tedy na prospěšnost, jež je na venkově důležitější než ctnost, rodina vposledku jedinečně oddaná povinnostem veřejného života a připravená sloužit státu, nebyla by taková rodina velkou předností pro mravní život a blahobyt lidu?
Louis de Bonald (1754–1840)
• francouzský konzervativní filosof
• odpůrce Francouzské revoluce
• autor děl Teorie politické a náboženské moci, Primitivní zákonodárství aj.
