Afrika na cestě k jednotě
Na přelomu ledna a února příštího roku (26. ledna až 3. února 2009) se uskuteční Summit Africké unie. Toto dvanácté setkání afrických států se bude konat v etiopské Addis Abebě. Nosným tématem tohoto setkání bude rozvoj infrastruktury v Africe. Tento článek má přinést pohled na vývoj Africké unie a její cestu k jednotě a rozvoji na africkém kontinentu.
V roce 2002 se v jihoafrickém Durbanu uskutečnil první summit Africké unie (AU), na němž byl přijat Zakládající akt Africké unie, který tak nahradil Chartu Organizace africké jednoty (OAJ). Tento dokument měl mimo jiné přinést i urychlení institucionální transformace organizace. OAJ se tak transformovala do AU a jejího sociálně-ekonomického programu Nové partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD – New Partnership for Africa's Development).
Základy Africké unie v Organizaci Africké jednoty
Jak již bylo uvedeno v úvodu článku, samotná Africká unie se začala konstituovat na základech OAJ, která vznikla v roce 1963 v Addis Abebě podpisem Charty OAJ. Celkem 32 představitelů afrických států stálo u zrodu této regionální organizace a samotného podpisu zakládajícího dokumentu. A dalších 21 států přistoupilo k OAJ postupně v průběhu dalších let. Jedním z iniciátorů k založení OAJ byl Kwame Nkrumah, který představil při vzniku OAJ návrh, který obsahoval jedenáct bodů směřujících k jednotě na africkém kontinentu. V prvé řadě se v době vznikající OAJ orientovaly její cíle na rozvoj vlastní politické schopnosti jednotlivých států i celého afrického kontinentu. Mezi hlavní cíle patřila mimo jiné snaha očistit kontinent od pozůstatků kolonizace, podporovat jednotu a solidaritu mezi africkými státy, koordinovat a posilovat spolupráci v oblasti rozvoje směřujícího k zajištění územní celistvosti a svrchovanosti členských států a podporovat mezinárodní spolupráci. Bezpochyby je možné konstatovat, že OAJ od svého vzniku vskutku sehrávala klíčovou roli právě při postupném procesu dekolonizace a dosahování jednoty na africkém kontinentu.
Inspirace Evropskou unií
Africkou unii je možné charakterizovat jako univerzální regionální organizací volně založenou na modelu Evropské unie, která však reaguje na vlastní potřeby kontinentu. Vzájemnou podobnost obou organizací můžeme zaznamenat zejména v jejich obdobné institucionální struktuře. Výkonná rada, Komise, Výbor stálých zástupců, Pan-africký parlament, Soudní dvůr, finanční instituce, mezi které patří Africká centrální banka, Africký měnový fond, Africká investiční banka, a oproti tomu Rada Evropské unie, Evropská komise, COREPER – Výbor stálých zástupců, Evropský parlament, Evropský soudní dvůr, Evropská centrální banka, Evropský systém centrálních bank. Kromě podobnosti ve struktuře těchto základních institucí můžeme zaznamenat podobu v existenci a částečně i v roli Shromáždění hlav států a Evropské rady. Při podrobnějším zkoumání však zjistíme naopak řadu odlišností a to zejména ve významu jednotlivých institucí v příslušné organizaci AU nebo EU a zejména v rozsahu kompetencí, kterými disponují.
Kromě uvedené podobnosti je viditelná ve vztazích AU a EU otevřená a dlouhodobě nastavená spolupráce, kterou doprovází také První akční plán 2008–2010, který je určen pro implementaci strategického partnerství mezi EU a Afrikou a jehož konečné znění bylo schváleno v říjnu loňského roku. Toto vzájemné partnerství identifikuje klíčové priority a otázky rozvoje v oblasti bezpečnosti, míru, lidských práv či regionální integrace a může být přínosem pro vzájemný politický dialog a rozvoj i posílení stávající spolupráce.
Současné dění a jak dál…
V současnosti má Africká unie 53 členů. V srpnu letošního roku pozastavila AU členství Mauretánii po vojenském převratu v zemi a to dočasně, než v této africké zemi budou obnoveny principy demokracie a ústavní vlády. Tímto krokem navázala AU na jeden z principů fungování unie zanesený v jejím zakládajícím dokumentu, který odsuzuje protiústavní změny vlád.
Existenci Africké unie můžeme tedy chápat s ohledem na institucionální vývoj kontinentu za klíčovou. Její přítomnost umožňuje fungování vzájemné spolupráce a nastavení vztahů s ostatními státy a organizacemi. Za klíčové pro další hlubší rozvoj integračního procesu na africkém kontinentu je nezbytné prohloubení spolupráce s EU a v tomto hledisku opřené o úspěšnou implementaci Prvního akčního plánu 2008–2010. Dále však také pracovat na zefektivnění spolupráce s OSN, zejména při řešení bezpečnostních otázek na africkém kontinentu, či významnějším otevření spolupráce s dalšími mezinárodními institucemi, jakými jsou Mezinárodní měnový fond nebo Světová banka.
První summit Africké unie v jihoafrickém Durbanu 9. 7. 2002
