Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Americká finanční krize uštědřila pořádný políček nejen velmoci samotné, ale i celému zbytku světa, Evropu a Českou republiku nevyjímaje. Ačkoli ale na mnoha trzích vypukla téměř panika, u nás situace není tak dramatická. Alespoň se na tom na svém pravidelném setkání v Podnikatelském centru na Smíchově shodli podnikatelé sdružení v klubu Hospodáři.

Zatímco ve světě definitivně uhasla euforie z hospodářského růstu a bezhlavého zadlužování, Hospodáři z Prahy 5 mohou pozdějším problémům včas předejít. Jak se shodli, tak například opatrností při zvažování investic v příštím roce anebo obezřetnějším plánováním výroby.
   Nejprve v USA aplikované zestátnění bank a historicky nevídaný zásah do ekonomické sféry celému světu ukázaly zcela nový obraz této velmoci. Budoucí prezident Barack Obama ohlásil program progresivního zvyšování daní z příjmů a například limitování manažerských odměn v korporátní sféře. Jako by neplatila liberální ekonomická pravda, že pouze privátní podnikání, liberalizace trhu a privatizace ekonomiky jsou zárukou efektivního a úspěšného hospodaření (a že naopak státní podnikání bývá neefektivní, anebo minimálně lehce).
   Největším zlem a jednou z příčin krize se ukázala být slabá regulace finančních trhů a neustálé snižování daní z finančních operací. Proto banky rozehrály hazard v úvěrech a investicích. Rizikové operace poté banky kryly cennými papíry a dalšími umělými produkty na bázi derivátů, až samy ztratily přehled o reálné hodnotě svých investic, o bonitě poskytnutých úvěrů nemluvě. Vznikaly cenové bubliny ve jménu globální expanze na trzích (patří mezi to například realitní cenová bublina anebo obecně uměle zdeformované ceny dluhu, respektive nízké úrokové sazby), jež vedly k dalšímu nezodpovědnému riskování bankéřů.
   Klesání dolaru a potíže amerických průmyslových firem pak vyvolaly nejistotu trvalosti příjmů zaměstnanců a jejich schopnosti splácet hypotéky, které nabyly astronomických hodnot. Avšak USA se stále považují za natolik bohatou velmoc, která si dokáže vše ufinancovat sama a problémy vyřešit. Jedním z nástrojů bude již zmíněná daňová politika (patří do ní i daňová diskriminace zámožných vrstev), která možná novému prezidentovi získá u veřejnosti ještě větší popularitu. Peníze zkrátka budou alfou a omegou všech dalších kroků nového představitele velmoci.

Biti budou daňoví poplatníci
Je velmi pravděpodobné, že na světové finanční krizi vydělají silné finanční skupiny, které budou nakupovat zesláblé nebo očištěné banky. Prodělat mohou bohatí jednotlivci, kteří drželi majetek převážně v akciích, a navíc riskovali. Kdo nemá s čím, ten riskovat nemusí – na krizi proto nedoplatí klienti bank, kteří v nich mají peníze na běžných účtech, termínovaných či jiných garantovaných vkladech. Pokud se nestane něco výjimečného a na trhu nevznikne panika, nikdo o své peníze v bance nepřijde.
   Rozhodně ale budou biti daňoví poplatníci, a to nejen ve Spojených státech amerických, ale i v Evropě včetně České republiky, protože sanaci bank a obří úvěry je potřeba z něčeho financovat, takže zvyšování daní bude nevyhnutelné. Krize dolehne také na podniky a živnostníky, kteří ­pomocí úvěrů financují svůj rozvoj. Peněžní ústavy totiž nejspíš omezí přísun peněz do ekonomiky, navíc samotné firmy budou muset kvůli recesi bojovat o zákazníky. Plány Ameriky a Evropy na záchranu finančního sektoru – tedy zestátnit a prodat versus očistit, rekapitalizovat a převzít záruky za vklady – nezaberou tak rychle. Přijde zřejmě ještě nejedna vlna otřesů cen. Rozhodující pro to, jak se Evropě a Americe podaří vypořádat se s krizí, budou ceny, za které vykoupí špatné pohledávky a majetkově vstoupí do bank. A cena, za kterou obojí prodá.
   Faktický dopad světové finanční krize na své hospodaření očekávají malí a střední podnikatelé v Česku až v příštím roce. Rizikem může být nejen zhoršení platební morálky zákazníků, ale i jejich obezřetnost, která ­povede k úbytku tržeb. Velkým strašákem je také zdražení bankovních úvěrů, útlum investic, menší růst mezd a pokles různých trhů. Mezi nejpostiženější odvětví, která dopady krize pocítí nejvíce, patří sklářství, obuvnictví a textilní průmysl. Problémům se ale nevyhne ani developerství, automobilový průmysl, finančnictví nebo stavebnictví.

Pozornost, nikoliv panika
Čeští podnikatelé nemají důvod k panice, i když určitá „příprava“ je na místě, aniž by se čekalo na nejrůznější opatření ze strany státu. Ať už se jedná o šetření v nákladových položkách až po omezení výroby, je-li oproti minulému období méně zakázek a objednávek.
   Jisté je, že takový růst, jakého jsme byli svědky v uplynulých letech, se už nedostaví. Je důležité, aby banky zaujaly realističtější postoj k poskytování finančních zdrojů podnikatelům pro překonání tohoto problematického období. Optimisticky pak zní ujištění České národní banky o tom, že český finanční systém zůstává od globálních turbulencí poměrně izolován. Finanční krize by tak na české podnikatele a občany měla dopadnout pouze nepřímo v podobě zpomaleného ekonomického růstu anebo poklesu inflace.