Liberálně konzervativní akademie - Cevro

„Mám-li si vybrat ze dvou možností – politické vydírání či předčasné volby, jsem pro druhou variantu,“ prohlásila na sklonku letošního října Cipora „Cipi“ Livniová, prozatímní izraelská premiérka. Reagovala tak na nekompromisní požadavky ultraortodoxní strany Šas, kterými podmiňovala své připojení k vládě.

Vydírání náboženských stran, kterým jde prakticky za jakékoliv situace především o státní finance pro jejich sociální a školské systémy, podlehlo v minulosti mnoho izraelských premiérů. Ne tak ale Livniová.

Bývalá agentka Mossadu
S výjimkou Goldy Meirové a několika v Evropě nepříliš známých ministryň je vrcholná izraelská politika spíš doménou mužů. Kdo je tedy ona silná žena, která po všeobecném zklamání z premiéra Olmerta vnesla do izraelské politiky čerstvější vítr? Cipi Livniová měla vždy spíše blíž k izraelským pravicovým nacionalistům. Její rodiče byli vysoce postavenými členy Irgunu. To byla radikální organizace, která bojovala v době britského mandátu nejen proti Arabům, ale i proti Britům. Jako většina izraelských žen sloužila v armádě a následně pracovala jako agentka izraelské zahraniční kontrarozvědky Mossad. I její studium mělo blíž k nacionalistické pravici, protože vystudovala práva na univerzitě Bar Ilan, jedné z hlavních intelektuálních bašt náboženského sionismu (shodou okolností studoval na stejné univerzitě ten samý obor i Jigal Amir, vrah izraelského premiéra Jicchaka Rabina). Do vysoké politiky vstoupila až relativně nedávno (poslankyní Knesetu byla zvolena v roce 1999) v řadách strany Likud. Tato byla ve svých politických postojích vždy daleko víc nekompromisní než Strana práce, a takové byly i názory Cipi Livniové. Přesto se však pod vlivem pragmatismu i realistického uvažování její nekompromisní postoje vyvíjely a později byla řazena k umírněnému křídlu Likudu. Postupně začala upouštět od unilateralistického přístupu Likudu a více pochopila, že bezpečnost Izraele nezajistí sama o sobě politika hrubé síly a ,,železné zdi vůči Arabům“, ale i diplomacie a snaha o kompromis. Nejlépe to ilustrují její vlastní slova: ,,Mé rozhodování nebylo lehké, ale došla jsem nakonec k tomu, že pokud si mám vybrat mezi ideou Velkého Izraele nebo Izraelem jako demokratickým a židovským státem, volím druhou variantu.“ Naučila se také věcně komunikovat s izraelskými politiky z jiných stran a s palestinskými politiky a intelektuály, kteří měli zájem na izra­el­sko­-pa­les­tin­ském urovnání. Tento přístup a zkušenosti se jí pak velmi vyplatily v další politické kariéře.

Poprvé ministryní
Když v roce 2001 nastoupil do premiérského křesla Ariel Šaron, stala se Livniová poprvé ministryní. O několik let později výrazně podporovala Šaronův plán na evakuaci osad v pásmu Gazy a stala se spoluzakladatelkou nové strany Kadima, do které odešla část politiků Likudu i Strany práce. Členkou izraelské vlády zůstala i poté, co Šaron upadl do kómatu a ve vládě nového premiéra Olmerta zastávala důležité úřady vicepremiérky a ministryně zahraničí. Za Olmerta se tak z Cipi Livniové stala vrcholná izraelská politička a výrazná osobnost. Mnoho Izraelců ji uznává jak pro její cit pro bezpečnostní rizika Izraele, tak pro její schopnost vydobýt si respekt mezi konstruktivně uvažujícími Palestinci. Předností Livniové se stala i její politická ,,čistota“. Korupční skandály se totiž ukázaly být velkým problémem pro řadu jejích předchůdců, včetně premiéra Šarona, a zvláště pak pro Ehuda Olmerta. Olmert měl ještě další problém ohledně působení během předloňského konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem. Poté co byly zveřejněny výsledky Winogradovy vyšetřovací komise, vyzvala Livniová premiéra k odstoupení z postu premiéra i předsedy strany. Olmert nakonec na předsednictví strany Kadima rezignoval a Livniová vzápětí ve stranických předsednických volbách těsně porazila Šaula Mofaze. Jak už ale bylo uvedeno v úvodu, vládu se jí sestavit nepodařilo, neboť odmítla politické vydírání strany Šas. Olmert se tak znovu vrátí na krátký čas do křesla prozatímního premiéra a Izrael bude čekat na předčasné volby. U těch je vždy velice obtížné předpovídat jejich výsledek, neboť v Izraeli mohou hrát velmi důležitou roli i velmi malé strany. Až výsledky voleb (a strany Kadima zvláště) a následná jednání tak ukážou, zda se stane Livniová druhou premiérkou v izraelských dějinách.

Cipi Livniová (nar. 1958)
• kandidátka na izraelskou premiérku
• předsedkyně strany Kadima