Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Mírová smlouva podepsaná v lednu letošního roku mezi konžskou vládou a zástupci povstaleckých skupin z oblasti Severního Kivu je dnes už minulostí. V srpnu letošního roku vypukly těžké boje mezi vládní armádou a povstalci, které významně ohrožují probíhající osmiměsíční mírový proces.

Mírové síly OSN potvrzují, že síly blízké povstaleckému vůdci Laurentu Nkundovi mají hlavní armádní základny ve východní části Demokratické republiky Kongo a ovládají v podstatě třetinu provincie. Podle lednové mírové smlouvy došlo k integrováni Nkundových bojovníků do národní armády. Jednalo se o demobilizační plán, podle kterého mělo být dosaženo míru v zemi. To mu naopak umožnilo využít oficiálních státních plateb pro jeho vojáky a následně je pak byl schopen umístit na klíčových místech v provincii. Boje mezi konžskou armádou a povstaleckou LRA (Armádou božího odporu) způsobily během krátké doby těžké ztráty na životech. Nkunda vydal počátkem října zprávu, ve které uvedl, že odstupuje od mírové dohody z ledna letošního roku uzavřené s konžskou vládou a vyzval obyvatele země k tomu, aby se vydali na cestu za svou svobodu a nezávislost. Přitom se Nkunda v roce 2004 prohlásil za ochránce menšiny Tutsiů v DRK, nikoliv za ochránce všech obyvatel, a vytvořil k jejich ochraně milice bojující proti skupinám rwandských Hutuů.

Vývoj v DR Kongo
DRK prošla v průběhu uplynulých desetiletí obdobím nestability, které bylo způsobeno neexistující politickou kulturou po získání nezávislosti v roce 1960, více než třicet let trvající vládou prezidenta Mobuta nebo také separatistickými tendencemi v některých provinciích. Všechny tyto aspekty přispěly před deseti lety k vyvrcholení situace v občanskou válku, která vypukla v srpnu roku 1998. Svým rozsahem překračovala aspekty občanské války a lze ji považovat za jednu z nejkrvavějších válek od konce druhé světové války. Zapojilo se do ní několik dalších států a řada povstaleckých skupin. V jejím průběhu zahynuly miliony lidí. V jejích posledních měsících se boje orientovaly již zejména na východ země. Po uzavření mírové smlouvy v roce 2003 se podařilo situaci na většině území země relativně stabilizovat a byla zavedena přechodná vláda, která měla vytvořit novou ústavu a dovést zemi k řádným volbám. Konflikt mezi povstalci a armádou na východě země však pokračoval.

Mírová smlouva
Zprostředkovateli lednové mírové smlouvy se stala Africká unie, EU a USA. Smlouva garantovala okamžité zastavení bojů, znásilňování, najímání dětských vojáků a mučení civilistů a měla zajistit bezpečný návrat utečenců. Zahraniční pozorovatelé označovali uvedenou mírovou smlouvu za průlomovou. Přesto, dle informací organizace Amnesty International, ani po podpisu mírové dohody se bezpečnostní situace zásadně nezlepšila. Charakteristickým aspektem konfliktu na východě DRK je brutální násilí páchané na ženách. Evropský parlament v této souvislosti přijal v lednu letošního roku Usnesení vážící se k situaci v DRK a znásilnění jako válečnému zločinu. V důsledku obnovených bojů své domovy opustilo od srpna letošního roku na 100 000 obyvatel provincie Severní Kivu a došlo k drastickému zhoršení humanitární situace. Odhaduje se, že v DRK žije v současné době přibližně 1 300 000 vnitřně vysídlených osob a okolo 350 000 uprchlíků opustilo zemi. Populace vnitřně vysídlených v provincii Severní Kivu se odhaduje na 860 000. V zemi také působí na základě Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1279 z roku 1999 jedna z nejrozsáhlejších misí OSN označovaná MONUC (Mission de l’ONU en Congo).

Cesta k řešení situace
Jednou z ústředních otázek je, zda existuje cesta k uklidnění aktuálně vyhrocené situace v zemi. Příčinu celé situace je možné vidět právě v nedořešených problémech vycházejících z etnicky smíšeného východu země. Od období genocidy v sousední Rwandě působí na východě země povstalecké skupiny znepřátelených kmenů Hutuů a Tutsiů. Jako další důvod bojů v této oblasti je možné chápat soupeření o nerostné suroviny, z nichž hlavní je zejména černý minerál coltan, který se využívá k výrobě mobilních telefonů a počítačů.
   Nkunda obviňuje vládu prezidenta Kabily z podpory ozbrojené skupiny FDLR (Demokratické síly pro osvobození Rwandy), jejímiž členy jsou zejména příslušníci kmene Hutuů. Jako projev snahy přispět k řešení situace je možné chápat návštěvu rwandského ministra zahraničí Charlese Murigandeho, která se uskutečnila poprvé po třech letech. Zdá se však, že tato návštěva nepřinesla konkrétní výsledek. To může být zapříčiněno také tím, že v Kinshase neexistuje politická vůle, která by nastartovala proces jednání, naopak je patrná vůle sledovat vojenské řešení, které může přispět spíše k vyhrocení celé situace než k jejímu uklidnění.