Liberálně konzervativní akademie - Cevro

S určitou pravidelností se vracejí do Senátu nejrůznější návrhy na úpravu Ústavy České republiky.
   K jednomu ze základních konzervativních principů patří zajisté to, že každá Ústava by měla být co nejtrvanlivější a zásahy do ní by měly být co nejmenší, až výjimečné. Asi nejproblematičtější je snaha reagovat změnou Ústavy na problémy, které se nám mohou jevit jako v současnosti velmi aktuální, přesto si ale podle mého názoru nezaslouží, aby se kvůli nim Ústava měnila.
   Velmi populární je dnes přání změnit volební systém při volbě prezidenta republiky, s argumentací, že „lidé si přejí“ přímo volit hlavu státu. Osobně to považuji za populismus. Žijeme v zastupitelské demokracii a jsem tomu rád. Přidávání prvků přímé demokracie do nastaveného systému vnímám jako velmi problematické. V době masivních reklamních kampaní si lze objednat, máme-li dostatek prostředků, celkem snadno takovou kampaň, kdy vám výborná reklamní agentura vnutí libovolný produkt. Lhostejno, zda je to minerální voda nebo prezident republiky. Za poslední dva roky jsem zaznamenal minimálně pět návrhů na přechod k přímé volbě prezidenta. K těmto návrhům technicky nemám zásadní připomínky, až na to, že způsob volby je až druhým krokem. Jestliže někdo požaduje změnu principu, předpokládal bych, že prvotní debata proběhne po zásadní úvaze o postavení prezidenta v našem ústavním systému. S ohledem na historii a tradici je úloha prezidenta u nás v podstatě nastavena přiměřeně. Samozřejmě by mohl mít prezident i vyšší kompetence, ale mohl by je mít i výrazně nižší. Složitost vazeb na exekutivu a právě na pomyslnou sílu mandátu může v budoucnu výrazně rozkolísat vcelku stabilní, i když někdy ne zcela ideálně fungující systém. V zásadních otázkách obvykle platí, že každá změna bývá většinou k horšímu. Problémy technického charakteru, které se vyskytly při poslední volbě prezidenta republiky, by sice změna systému volby eliminovala, přesto jsou však snáze řešitelné přijetím v Ústavě předpokládaného „stykového zákona“. Pokušení podlehnout přání většiny může být veliké, ve svém důsledku ale také velmi problematické. Jestliže někdo položí v průzkumu veřejného mínění otázku: „Přejete si volit prezidenta republiky přímo?“, nelze čekat jinou odpověď než ANO. Položíte-li ale současně otázku: „Znáte kompetence a pravomoci prezidenta republiky?“ pravděpodobně nebude odpověď už tak jednoznačná. Známá Nohavicova písnička Pane prezidente myslím charakterizuje mnohé.
   Jednoduché pravidlo, že to, co funguje, netřeba měnit, určitě platí.