Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Základním rozdílem mezi levicí a pravicí nejsou, jak se mnoho lidí domnívá, odlišné názory na roli státu, kolektivismus či naopak individualismus a podobně. K takovému zjednodušení mohlo dojít nejspíše následkem ztotožnění pravice s liberalismem a levice se socialismem. Politické spektrum je však mnohem bohatší.

Konzervativismus se odkazuje ke společnosti, anarchismus na druhou stranu odmítá stát jako takový a existuje v něm silný individualistický proud. Rozdíl mezi pravicí a levicí spočívá v postojích k ideji rovnosti. Pravice obhajuje nerovnost a bere ji jako přirozenou – ekonomickou, sociální, někdy politickou či rasovou. Naopak levice považuje rovnost za podstatnou, ne-li nejdůležitější hodnotu. Krajní či extrémní levice vesměs vystupuje proti liberálně demokratickému politickému zřízení a chce je nahradit jiným, podle ní spravedlivějším zřízením, ve kterém bude dosaženo vyšší míry nejen politické, ale i sociální a ekonomické rovnosti. Podle toho ji lze identifikovat.

Krajní levice? Nejen komunisté
V ČR nikdy neexistovala pouze levice v podobě komunistické strany. To se plně ukázalo po roce 1989. V této době se vynořila celá řada levicových a krajně levicových uskupení, které byly dříve v opozici. Šlo o trockisty, revoluční marxisty i anarchisty. Stranou, ve které se počátkem 90. let nekomunistická radikální levice sjednotila, byla Levá alternativa. Cílem této strany bylo dosažení samosprávného socialismu. Odmítala restauraci kapitalismu tak, jak ji prosazovalo pravé křídlo OF, vícesektorová ekonomika byla přijímána pouze jako dočasná nutnost. LA se však neprosadila. Na jejím kolapsu měl podíl i vnitrostranický spor o to, zda spolupracovat s komunistickou stranou při předvolební kampani v roce 1992. Po tichém zániku LA se zástupci krajní levice rozptýlili do řady menších organizací.
   Zajímavých bylo několik trockistických organizací (Budoucnost, Socialistická solidarita, později Socialistická organizace pracujících či REVO aj.) i anarchistických skupin (ČAS, Anarchistická federace, později ČSAF či Federace sociálních anarchistů aj.). Po celá 90. léta docházelo ke štěpení, zakládání nových organizací, přílivu a odlivu členů. Vzhledem k tomu, že politické klima v ČR v 90. letech levici příliš nepřálo, tyto skupiny nikdy nezískaly širší podporu. Pevněji se krajní levice zachytila pouze mezi mládeží. To se odrazilo na jejím programu a činnosti a zároveň to omezilo její politický vliv. Témata zajímavá pro mladé lidi, jako například antifašismus (AFA, IPRA) anebo koncem 90. let hnutí proti ekonomické globalizaci (INPEG), odpor proti školnému, kultura a subkultury byly oblastmi, kde se výrazně angažovali jak revoluční marxisté, tak anarchisté. Přestože se opakovaně pokoušeli navázat kontakty například s odbory, pro odborové organizace byly jejich postoje příliš radikální. Krajní levice tak zůstala v ČR do značné míry izolována.

Spojení socialistů a nacionalistů
Zajímavým fenoménem je posílení politických proudů spojujích ideu sociální rovnosti s nacionalismem. V ČR tak byla například založena strana Národních bolševiků. Ta je inspirovaná ruským nacionálním bolševismem Limonova. Na opačném konci politického spektra se v Německu objevil autonomní nacionalismus. Přebírá řadu prvků chování, oblékání a organizace od anarchistické levice, revoluční myšlenky strasserovského křídla NSDAP, vystupuje stejně ostře proti cizincům jako proti kapitalismu. V současné době autonomní nacionalisté působí už i v ČR. Budoucí politický vliv těchto skupin lze jen obtížně odhadnout, zdá se ale, že přinejmenším v nejbližší době jejich atraktivita poroste.
   Anarchistické hnutí je v posledních letech ve výrazném útlumu. Jedinou významnější aktivitou, na které se podílí, je boj proti krajní pravici. To mu však nemůže zajistit výraznější odezvu veřejnosti. V současné době jsou nejsilnější radikální proudy spojené s komunistickou stranou. Zatímco KSČM sama se během času „so­ci­ál­-de­mo­kra­ti­zo­va­la“, značně zmírnila program i rétoriku a nemá již – krom názvu – nic společného s komunistickými stranami první poloviny 20. století, některé skupiny spojené s ní personálně anebo organizačně se stále hlásí k odkazu sociální revoluce. Jednou z nich byl Komunistický svaz mládeže, který byl v roce 2006 rozpuštěn Ministerstvem vnitra ČR. Nedávno však byl založen a zaregistrován Svaz mladých komunistů, který aspiruje na následnictví. S radikálními komunisty relativně často spolupracují trockisté. Radikální levice spojená s KSČM by mohla v budoucnu zaznamenat zisky. Její hlavní výhodou oproti ostatním organizacím je zázemí poskytované umírněnou komunistickou stranou.
   Faktem ovšem zůstává, že v případě, že se bude dále zvyšovat životní úroveň obyvatelstva, neobjeví se výrazné ekonomické problémy a nebudou se příliš rozevírat nůžky mezi vysokopříjmovými skupinami a většinou populace, krajní levice podstatnou politickou roli hrát nebude.