Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Poslední Informace o problematice extremismu na území ČR v roce 2007, vydaná MV ČR v tomto roce a vzatá na vědomí vládou jako příloha č. 2 Zprávy o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území České republiky v roce 2007, nepostrádá ve své II. kapitole (na s. 2–16) stručnou charakteristiku extremistické scény (s. 2–6).

Zde se můžeme dočíst, že v České republice existuje tzv. pravicový extremismus, který tvoří neonacistická scéna a krajně nacionalistické skupiny. Je tu však také extremismus levicový, jakoby postavený na stejnou úroveň, a ten představují anar­cho­-au­to­nom­ní hnutí a mar­xi­stic­ko­-le­nin­ské skupiny a skupiny trockistické.
   Definice extremismu a tzv. kriminality s extremistickým podtextem pak odkazuje na různé Zprávy MV ČR z druhé poloviny devadesátých let 20. století, které vyvolávaly pozornost tím, že vycházely z lineárního uspořádání politických stran a hnutí na ose pravice­–střed­–le­vi­ce, a to jim umožňovalo svévolně zacházet se slovy indikativními, stigmatizujícími, nebo dokonce hanobícími, aniž bylo doloženo, proč politické strany a skupiny požadující silný stát a vládu pevné ruky jsou považovány za pravicové, a ty, které, stručně řečeno, chtějí bezvládí, anarchii, naopak za levicové.
   Dělení politických stran na pravicové a levicové je jen žurnalistickou nadsázkou, která umožňuje rychle pojmenovat demokratické a nedemokratické politické strany podle aktuálního, populárního, ale často nesprávného nebo dokonce svévolného výkladu slov. Potom není třeba pravicovost nebo levicovost ověřovat nějakým studiem, ale stačí ji za takovou vyhlásit a podle aktuální potřeby tato slova použít k adoraci nebo hanobení.
   Nicméně z dat této Informace vyplývá, že na území ČR existují skupiny osob, které se někdy spontánně, někdy díky skryté iniciativě organizují a snaží se, zejména v posledních deseti letech, být aktivní na místní, komunální, ale i celostátní úrovni. Jejich programem je někdy až agresivní kritika současného politického režimu v ČR nebo EU, zdůrazňování myšlenky národní a vlastenectví na úkor všeobecně chápané občanské společnosti, široce koncipovanému chápání koncepce lidských práv nebo demokracie. Typický je pro ně nenávistný antikomunismus nebo naopak antikapitalismus a boj proti systému.

Hlavní znak: Nenávist
Typickým průvodním jevem těchto skupin je intolerance, neochota naslouchat názorům oponentů nebo dokonce nepřátel, které si konkrétní skupina sama definuje, aniž vychází z nějaké širší volonté géneral. Zejména pak i zneužívaní stereotypů nenávisti a záští, mezi nimiž nenávist vůči Židům a židovství, cizincům a přistěhovalcům, různým populacím označovaným jako rasy, hrají dominantní roli.
   Díky až nadbytečné mediální pozornosti se v poslední době soustřeďuje zájem veřejnosti na tzv. neonacistickou scénu a české nacionalisty, někdy zejména v komentářích denního tisku označované za české fašisty. Z těchto několika skupin, jejichž počet členů se počítá na desítky, se zdá být nejatraktivnější neexistující nebo ilegální hnutí Národní odpor, které se pokusilo registrovat jako politická strana v roce 1999. Od té doby se zjevuje jak bájný fénix především na různých informačních serverech nebo v jejich odkazech a je spíše virtuální realitou. Protože v elektronické komunikaci se Národní odpor představuje jako organizace bez vedení, jako široce decentralizovaná a odvolávající se na své snad skutečné kontakty s evropskými neonacisty, budí zájem i obavy veřejnosti, a pokud se objevují její emblémy při manifestacích nebo demonstracích, utvrzuje to občany ČR v přesvědčení o existenci této tajemné organizační sítě.
   Ve skutečnosti jen několik z původních zakladatelů Národního odporu je politicky aktivních a v posledních několika měsících vstoupili do MV ČR registrované neparlamentní Dělnické strany, která se účastní volební politické soutěže. Tato strana v poslední době sice nezměnila svou rétoriku, ale existují obavy, že její noví členové změní její politický program.
   Třetím příkladem veřejné činnosti neparlamentní politické strany je Národní strana, jejímž programem má být myšlenka národního a českého vlastenectví. Také ona vzbudila zájem veřejnosti díky svým akcím vyvolávajícím konfliktní situace mezi různými skupinami občanů ČR a její poslední veřejné vystoupení 28. října t. r. v Praze bylo dokonce z moci úřední rozpuštěno.

Pozor na nový program
Tyto tři příklady (mohli bychom jmenovat další) jsou dnes typickým důkazem, že i tzv. extremismus je na své cestě změny a jeho původně jen generační sounáležitost se postupně rozpadá a jako nová alternativa skupinové identifikace objevuje politický program.
   Současnou reakcí na tuto změnu je mediální kritika nebo spíše negativní propagace, příležitostné represe státních orgánů, snaha vydělovat tyto skupiny z většinové společnosti a definovat je jako ústavnímu pořádku ČR nepřátelské. To je ovšem stejný postup, který doporučují extremisté vůči těm ostatním. A protože, jak říkal zakladatel nezávislého Československa již skoro před stoletím, českou společnost a její demokracii ohrožují tradičně dvě obce – Kocourkov a Hulvátov, můžeme předpokládat, že latentní zášť, nenávist a intolerance se mohou stát zjevnými. Boj s nepřítelem, kterému nerozumím, může nejen jej posílit, ale i nás samotné učinit jemu podobnými.