Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Cílem této práce je stručně zhodnotit předložené varianty energetické politiky ČR a zvolit takovou, která je podle názoru autorů této analýzy prosaditelná nejlépe.

Rozšíření výrobních kapacit jaderných elektráren
Programové prohlášení současné vlády se staví proti rozšíření jaderné energetiky, zřejmě jako důsledek členství Strany zelených ve vládní koalici. Zelení další rozšiřování jaderných elektráren v ČR odmítají, ve střednědobém hledisku mají dokonce za cíl vystoupení z jaderné energetiky. Pokud má zůstat cílem energetické koncepce nezávislost České republiky na vnějších dodavatelích, pak je ovšem zachování výroby energie z jádra nezbytným předpokladem. Už současný stav, kdy ČR vyrábí více energie, než kolik sama spotřebuje a může tuto energii vyvážet, existuje právě díky možnosti výroby levné energie jadernými elektrárnami. Pokud by měl tento stav (soběstačnost a výroba na export) vydržet i do budoucna, bylo by vzhledem k očekávanému růstu spotřeby elektrické energie potřebné další rozšíření jaderných kapacit. Pokud zůstane zachována současná vládní koalice, nebo pokud bude Strana zelených participovat i na dalších vládních uskupeních, pak je ovšem tato varianta spíše vyloučena, neboť se jedná o zásadní část volebního programu této strany. Pokud by byla vládní angažovanost Zelených z jakéhokoli důvodu ukončena, pak by bylo možné o dalším rozšíření jaderné energetiky v ČR úspěšně politicky jednat a dojít k rozhodnutí. Zbylé politické strany totiž nejsou explicitně proti jaderné energii.

Modernizace výrobních kapacit uhelných elektráren a výstavba nových uhelných elektráren
Podle státní energetické koncepce z r. 2004 „stát bude preferovat optimální využití všech vytěžitelných zásob hnědého i černého uhlí a dalších paliv, která se nacházejí na jeho území, při dodržování hledisek ochrany přírody a životní prostředí“. Současná vláda nepočítá s omezením provozu uhelných elektráren.
   Jednoznačnou nevýhodou uhelných elektráren je to, že zásob uhlí v ČR bude nevyhnutelně postupně ubývat a podle skupiny ČEZ „i při nejoptimističtější variantě dalšího vývoje ztratí pravděpodobně uhelné elektrárenství v závislosti na dostupnosti českého hnědého uhlí v období 2035 až 2050 postupně svůj dominantní význam“. Vzhledem k tomu, že energetická koncepce musí sledovat dlouhodobé cíle v oblasti energetiky, nemůže ČR nadále stavět svoji energetickou politiku na výrobě elektřiny z fosilních paliv. Je zřejmé, že nejpozději v uvedených letech již bude tento druh výroby elektrické energie upadat. Pokud se budeme držet výše uvedeného přelomového data, za které je označován rok 2015, pak je ovšem nutno s uhelnými elektrárnami nadále počítat, a to dokonce jako s hlavním zdrojem výroby energie. V případě dlouhodobé energetické strategie je nezbytné hledat za uhelné elektrárny efektivní náhradu.

Rozšíření výrobních kapacit v rámci výroby energie z obnovitelných zdrojů
Jedná se o dlouhodobě diskutované téma, spíše ale zatím jako námět pro vzdálenější budoucnost než pro nejbližší energetické plány. Zatím v debatách většinou převažuje obecné stanovisko, že zdroje využívající sluneční energii, energii větru a vodních toků, geotermální energii či biomasu jako zdroje pro výrobu elektřiny a tepelné energie nejsou natolik efektivní a technologie na využívání těchto zdrojů natolik propracované, aby se mohly na celkové výrobě energie v České republice podílet významnější měrou.
   Podíl výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů jistě bude s postupem času narůstat, avšak v dohledné budoucnosti zůstane spíše marginální. Vědecký pokrok v této oblasti může přijít kdykoliv s převratným objevem, s tím ale nelze počítat a stavět na tom. Prozatím je tedy tyto zdroje nutné brát pouze jako doplněk s velkým potenciálem do budoucna, jehož současná efektivita je však nízká.

Opatření, která by vedla k úsporám energie, tedy i k snížení potřeby vytvoření nových výrobních kapacit
Vláda si dala za cíl snížit spotřebu energie na jednotku HDP o 40 % do roku 2020. To je velmi ambiciózní cíl a je v protikladu s očekávaným předpokladem, že spotřeba energie v Česku bude narůstat (viz výše). Snaha o úspory je jistě užitečná a potřebná, otázkou však zůstává její proveditelnost v realitě, ne jenom v programových bulletinech politických stran. Je jistě rozumné snažit se o energetické úspory, avšak je nutné počítat i s tím, že se tyto snahy nemusejí naplnit a potvrdí se spíše predikce energetiků o opačných tendencích spotřeby v ČR.
   Z tohoto shrnutí je zřejmé, že výsledná vládní energetická politika je přímo závislá na budoucím postavení Strany zelených v české politice, neboť mezi ostatními stranami existuje v této oblasti mnohem větší programová shoda. Lze očekávat, že zůstane-li význam Zelených konstantní (zůstanou vládní stranou) či bude-li dále narůstat (posílí ve volbách do Poslanecké sněmovny), pak se bude Česká republika posouvat spíše k modelům energetických koncepcí typu Německo. To by znamenalo postupný útlum jaderné energetiky a větší využívání energie získané z obnovitelných zdrojů (první varianta).
   Pokud Strana zelených v příští vládě nebude (případně za určitých okolností i bude, ale s menším politickým vlivem), pak s největší pravděpodobností zůstane zachován a posilován energetický model. Tento model bude nadále stát na důsledném využití energie získávané z fosilních paliv těžených v ČR, dalším rozšířením výroby energie z jádra, postupným zapojováním výroby z obnovitelných zdrojů – avšak jen tehdy, dosáhnou-li odpovídající efektivity (druhá varianta). Snaha o úspory (alespoň zdánlivá) je přítomna v každé koncepci.

Text vychází z Working paperu 30/2008 Energetická politika České republiky – otázka prosaditelnosti, autorů E. Dobrovolné, V. Havlíka, M. Kvasničky a T. Petra, který vydal Mezinárodní politologický ústav v Brně v roce 2008.