Vladimír Čermák – filosof soudcem
Vladimír Čermák byl v období totality autorem asi nejambicióznějšího a nejsystematičtějšího politicko-filosofického díla v našich zemích. Zároveň ovlivnil významným způsobem české právo, neboť byl jako soudce tzv. prvního Ústavního soudu (1993–2003) autorem mnoha jeho klíčových judikátů.
Vladimír Čermák se narodil 3. 9. 1929 v obci Čechyně na Vyškovsku. Pocházel z prostředí tzv. dělnické aristokracie, kam patřili lidé, kteří se od běžného dělnictva lišili mj. tím, že by nikdy nepřijali od státu žádnou sociální podporu. Toto prostředí bylo prodchnuto masarykovskými ideály a bylo naprosto imunní vůči utopickým ideologiím.
Již od svého mládí se Čermák se zajímal o filosofii, z níž nejvíce obdivoval dílo Platóna a sv. Augustina. Byl mu vlastní antropologický přístup v teorii (druhý, nejrozsáhlejší díl Otázky demokracie se jmenuje Člověk) a lidský přístup v praxi. Jeho křesťanství se pomítalo v tom, že ctil jedinečnost každého člověka a měl úctu před každým jednotlivcem. Zdůrazňoval též velice hodnotu rodiny. V jednom rozhovoru sám sebe označil za konzervativce, protože jen konzervatizmus je podle něho „zárukou historického, společenského a sociálního vývoje, a to právě pro svůj akcent na kontinuitu.“
V roce 1952 byl Vladimír Čermák promován na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze a následně působil až do roku 1975 jako soudce. V roli soudce se choval Čermák velice zásadově. Právo považoval za způsob nalézání spravedlnosti.
Čermák během totality vedl spíše „uzavřenější“ společenský život. Charty 77 si cenil, ale v kontaktu s disidenty nebyl, protože mu na některých z nich vadila povýšenost. Prvořadé bylo pro něj psaní. V roce 1975 opustil justici a začal pracovat jako podnikový právník. Díky tomu měl volné ruce pro napsání monumentální práce nazvané Otázka demokracie.
Otázka demokracie – dokument o možnosti nezávislého myšlení v době nesvobody
Vznik pětisvazkové Otázky demokracie dokresluje v mnohém Čermákovu osobnost. Na textu, který dopsal v roce 1988, pracoval více než šest let, kdy každý den bez výjimky si dal za úkol napsat dvě strany. Práci psal bez jakékoliv naděje na publikaci v domácím prostředí, ani publikaci v zahraničí příliš nevěřil. Podle jeho slov byla motivem jeho úsilí „vnitřní nutnost předat lidstvu to, co ve mně je.“ Zúročit všechna ta léta věnovaná studiu filosofie vnímal přímo jako svou povinnost.
Pokud se podíváme na jednotlivé díly Otázky demokracie, tak můžeme říci, že první (Demokracie a totalitarismus) a poslední (Funkce demokracie) díl obsahují výklad některých základních konceptů Čermákovy práce. Druhý díl představuje Čermákovu antropologii (Člověk), třetí jeho sociologii (Společnost a stát) a čtvrtý jeho axiologii (Hodnoty, normy a instituce). Ve všech dílech při rozboru konkrétních otázek, kterými se zabývá, postupuje obdobně: při každém tématu se snaží vstoupit do diskuse s relevantními mysliteli lidských dějin. Následně představuje svůj názor, kdy většinu problémů vidí prizmatem sváru pozitivních tvůrčích a negativních destruktivních sil, demokracie a totalitarismu.
Na začátku 90. let mohl Čermák přednášet hlavní myšlenky Otázky demokracie studentům na vysoké škole. Od roku 1990 do roku 1993 byl vedoucím katedry politologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1993 se stal soudcem Ústavního soudu České republiky. Je velice zajímavé sledovat, jak konkrétně Čermák využil své hlavní myšlenky při činnosti v roli soudce.
Čermákova činnost na Ústavním soudu
Čermák považoval za své hlavní judikáty kauzu „vlastizrádce“ Vojtáska, případ Benešových dekretů (kauza Dreithaler), kauzu Jiřího Gruši, či případ církevních a jiných objektů na Pražském hradě. Ve všech těchto judikátech se projevila Čermákova opozice proti právnímu pozitivizmu, protože, podle jeho názoru, si jen s pozitivním právem nelze vystačit, ale je vždy nutné právo vztahovat k existujícímu hodnotovému řádu. Proto nelze, podle jeho názoru, svévolné akty považovat za právo, neboť nenavazují na konsensuálně založený hodnotový řád.
Vladimír Čermák za sebou nechal pozoruhodnou stopu především proto, že svoje zásady nejen hlásal, ale také prakticky uskutečňoval.
Vladimír Čermák (1929–2004)
• český právník, politolog, filozof a humanista
• soudce Ústavního soudu (1993–2003)
• autor monumentálního pětisvazkového díla Otázka demokracie
