Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Gruzie zažila v prvním pololetí roku dvoje volby, nejprve předčasné prezidentské, které byly následovány parlamentními v druhé polovině května. Důležitost obou voleb byla poměrně zásadní. Jednalo se totiž o druhé volby od „revoluce růží“, která na podzim 2003 svrhla dlouholetého vládce Tbilisi a bývalého ministra zahraničních věcí SSSR Eduarda Ševarnadzeho.
Druhé svobodné volby jsou do jisté míry důležitější. Jsou totiž indikátorem kvality demokratických změn. Představují nejen možnost potvrzení kurzu přechodu k demokracii, ale jsou i možností ujmout se vlády pro dosavadní opozici. Právě možnost alternace vlád a její respektování všemi stranami je zásadní pro fungující demokracii.

Volby bez vážných problémů, ale …
Bilance voleb 2008 hovoří jasně pro prezidenta Saakašviliho a jeho stranu (naposledy kandidující pod jménem Sjednocené národní hnutí – pro vítěznou Gruzii). V lednu Saakašvili obhájil prezidentský post (53 % hlasů), v květnu zaznamenal úspěch v parlamentních volbách se ziskem 119 mandátů ze 135, což vládnoucí straně dává pohodlnou většinu pro případné ústavní změny. Společná pozorovatelská mise OBSE, Parlamentního shromáždění Rady Evropy, Evropského parlamentu a Parlamentního shromáždění NATO hodnotila parlamentní volby vcelku pozitivně, upozornila však i na řadu nedostatků. Mezi hlavní patřila i změna volebního systému dva měsíce před volbami. O celonárodním konsensu na směru, jakým se Gruzie pod vedením Saakašviliho ubírá, se přesto nedá mluvit, zejména ve světle násilného potlačení demonstrací ze 7. listopadu loňského roku a následného vyhlášení výjimečného stavu. V ten samý den policie obsadila sídlo televizní stanice Imedi, která je hlavním médiem kritizujícím Saakašviliho a došlo i k zadržení řady opozičních politiků. Ačkoli byl výjimečný stav po deseti dnech zrušen a Imedi bylo později opět umožněno vysílat, kritici Saakašviliho dostali jasný signál.
   Letošní volby po podzimní demonstraci síly, která naprosto zaskočila západní podporovatele Gruzie, formálně potvrdily pozici Saakašviliho a jeho parlamentní většiny. Důvody však nelze hledat jen v potlačení opozičních protestů a zastrašování médií.

Gruzie nemá v současnosti jinou alternativu
Když se v zimě 2004 ujímal Saakašvili prezidentského úřadu, byla Gruzie nefunkčním státem. Stát de facto omezoval výkon své činnosti na území hlavního města, korupce bujela i na těch nejnižších úrovních, více jak polovina Gruzínců žila pod hranicí chudoby. Řada těchto věcí se zásadně zlepšila. Prezident získal pod kontrolu Adžárii a s výjimkou specifických oblastí tzv. „zamrzlých konfliktů“ – Jižní Osetie a Abcházie – se mu podařilo obnovit základní funkce státu ve zbylých oblastech. Ekonomika stabilně roste, ačkoli stále každý čtvrtý Gruzínec žije pod hranicí chudoby. Všeobecně rozšířená korupce na nejnižší úrovni prakticky zmizela. To je zcela zásadní úspěch Saakašviliho vlády i přes slábnoucí podporu pro prezidenta a masové protesty. Vážné nedostatky nadále přetrvávají v oblasti justice a netransparentního vyřizování státních zakázek, a s tím spojená korupce.
   Dalším faktorem, který hraje pro „Míšu“, je slabost opozice. Opoziční strany mají vlivem volebního systému marginální zastoupení v parlamentu (ze 150 křesel je plná polovina obsazena v jednomandátových obvodech, což přirozeně nahrává nejsilnější straně) a navíc nejsou schopné společného postupu. Příkladem může být právě situace po parlamentních volbách. Opozice chtěla nový parlament bojkotovat tím, že by neobsadila získané mandáty a v parlamentu by tak zůstala zastoupena jen jedna strana. Nakonec ovšem k dohodě nedošlo a k rozporům dochází i napříč jednotlivými opozičními stranami, když např. část poslanců za Stranu práce se účastní jednání, část ho bojkotuje (aniž by se ovšem vzdali mandátu).

Růžová deziluze
Michail Saakašvili, který poněkud ztratil z pověsti liberálního prozápadního reformátora, obnovil svou sílu a může tedy vést Gruzii k potřebným reformám. Jestli to je ovšem i cesta k fungující demokracii, není tak jisté, jak se to zdálo v době, kdy poprvé nastupoval k moci po „revoluci růží“. Budoucnost Gruzie je nejasná i ve světle posledního vyostření vztahů s Ruskem nad otázkou odtrženeckých oblastí Gruzie – Abcházie a Jižní Osetie. Pokud ovšem mluví Saakašvili seriozně o přibližování se NATO a EU, musí se nejen vyvarovat použití síly ve vztahu k  separatistickcým regionům (a Rusku), ale zároveň podniknout zásadní kroky ke zlepšení kvality gruzínské demokracie.