Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Jaký volební systém považujete za nejlepší pro Českou republiku?
Naše kniha, kterou jsem napsal s Mattem Shugartem a která nese název Seats and Notes,  doporučila před dvaceti lety jednoduchý proporční systém v malých několikamandátových obvodech. To je univerzální rada, která však potřebuje doplňky s ohledem na specifické podmínky v každé zemi. Předpokládám, že Česká republika má okolo 250 křesel, v tom případě by pětimandátové obvody přinesly minimálně jedno křeslo šesti stranám. Efektivní počet stran by byl okolo 3,3 – tedy zhruba 3 až 4 strany (efektivní počet stran – hypotetický počet stran o stejné velikosti, které by způsobily stejnou hodnotu indexu jako strany o nestejné velikosti, které jsou v systému reálně přítomny – pozn. red.). Největší strana by dosahovala okolo 40 % křesel a koaliční kabinet by existoval čtyři roky. Tato čísla jsou průměrem z teoretického modelu a empirického testování v mé knize Predicting Party Sizes (2007). Základním kritériem je zjednodušení volebních pravidel, protože výsledky složitého systému jsou nepředvídatelné.

Jaké jsou podle Vás největší výhody proporčního, resp. většinového systému?
Záleží na tom, o jaký poměrný či většinový systém jde. Poměrné systémy vedou obecně k většímu počtu stran, zkracují délku vládnutí jednoho kabinetu a oslabují jeho rozhodnutí. Na druhou stranu se zavádění vládních rozhodnutí vyznačuje větší kontinuitou. Jednokolový většinový systém (jednomandátové obvody, kde vítězí kandidát s největším počtem hlasů) vede k menšímu počtu stran, delšímu trvání kabinetů, účinnějším rozhodnutím, ale k menší kontinuitě vládnutí. Když se změní vládnoucí strana, mnohá rozhodnutí staré vlády jsou revidována.

Považujete mandátový bonus, jako je například v Itálii, za vhodný nástroj v proporčním systému jak posílit vládu?
Zmenšení obvodů je předvídatelnější nástroj, protože redukuje počet stran. Kabinet má poté méně členů, je silnější a trvá déle. Pokud chcete předvídatelné výsledky, zachovejte jednoduchá volební pravidla. Italové jsou mistři ve vytváření pravidel tak složitých, že nikdo nedokáže předpovědět jejich důsledky.

Myslíte si, že volební systém by se měl lišit podle rozlohy země?
Počet obyvatel je jedním z kritérií pro výběr volebního systému. Větší země mají početnější parlamenty a zasedá v nich více stran. Pokud má země parlament o 1000 křeslech (což odpovídá populaci 1 miliardy), potom by pětimandátový obvod vedl zhruba k 8,5 stranám v parlamentu (spíše než šesti stranám v případě 250 členného parlamentu). Pokud má země 50 křesel (což odpovídá populaci 125 000 obyvatel), poté pětimandátové obvody povedou ke zhruba čtyřem stranám v parlamentu.

Existuje ideální volební systém pro postkomunistické země?
Postkomunistické země jsou dnes už běžnými demokraciemi, kde mohou být používána obecná kritéria volebního systému. První otázka zní: kolik stran a jak dlouho trvající kabinety chcete mít? Po zodpovězení následuje volba optimální velikosti obvodu pro velikost daného parlamentu.

Je smíšený volební systém řešením debaty mezi obhájci proporčního a většinového systému?
Moderní většinové systémy mají jednomandátové obvody, vedle toho v dokonalém poměrném systému se volí v jednom celonárodním obvodě (okolo 250 křesel pro Českou republiku). Jednoduchým kompromisem jsou malé vícemandátové obvody. Mixování rozdílných systémů může být provedeno mnoha cestami, ďábel je však ukryt v detailech. Někdy splňuje očekávání (Německo), někde nikoliv (Itálie) – důsledky nelze předem předvídat.

Rein Taagepera (*1933)
• profesor politických věd na Kalifornské univerzitě v Irvine
• emeritní profesor na univerzitě v Tartu, Estonsko
• odborník na volební systémy, autor publikací: Seats and Notes (1989), Predicting Party Sizes (2007)