Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Srbská politická scéna je tradičně rozdělena na dva tábory, a to na tradicionalisty a modernisty, mezi které patří Boris Tadić.
Boris Tadić měl pozvolný postup do čela DS. Od roku 1992 stál v čele DS 11 let suverénně Zoran Djindjić. Ostatní straníci, včetně B. Tadiće, stáli po boku, respektive v jeho stínu. Na rozdíl od ostatních starších straníků netvořil Boris Tadić tzv. „intelektuální skupinu“, díky které se DS dlouho přezdívalo „strana intelektuálů“. Přesto nelze Tadiće zcela vyloučit z této skupiny, protože pocházel ze známé intelektuální rodiny.
   Do čela Demokratické strany (DS) se Boris Tadić dostal začátkem roku 2004. Existuje několik příčin, které způsobily jeho zvolení na místo předsedy DS. Po spáchaném atentátu na srbského premiéra a tehdejšího předsedu DS Zorana Djindjiće nastala ve straně vnitřní krize, jejíž podstatou bylo, jakou pozici na srbské politické scéně by DS měla zastávat. Strana se rozdělila na radikální a umírněný tábor, personifikovaný dvěma místopředsedy Čedomirem Jovanovićem (radikální tábor) a Borisem Tadićem (umírněný). Hlavní rozdíl mezi nimi nebyl programový, ale metodologický. Zatímco Č. Jovanović zastával názor, že by DS měla být nekompromisní v prosazování svých idejí a programů především ve vztahu s nacionalistickými stranami, Boris Tadić si uvědomoval potřebu nutné spolupráce DS a konzervativních nacionalistů z Demokratické strany Srbska (DSS), pokud chtěl jednak zabránit spolupráci DSS a radikálních nacionalistů ze Srbské radikální strany (SRS) a jednak alespoň částečně pokračovat v přibližování Srbska do EU a NATO. Umírněný a kompromisní postoj přivedl B. Tadiće do čela DS.

Zkušenosti v ministerské pozici
Zkušenosti z vrcholové politiky na ministerské úrovní získával až po změně Miloševićova režimu. První významnou funkci byl post ministra obrany. Problémem svržení S. Miloševiće byla personifikace jeho režimu. Tehdejší demokratické opozici se podařilo svrhnout S. Miloševiće a záhy poté také vládu jeho Socialistické strany Srbska (SPS), nepodařilo se jim však restrukturalizovat hlavní mocenské struktury. Hlavním problémem bylo, že nová demokratická vláda nekontrolovala mocenské složky, hlavně armádu a tajné služby. Boris Tadić jako první civilní ministr obrany musel v takovém prostředí zahájit reformy a personální výměny nezbytné pro vstup tehdejší Jugoslávie do NATO.

V čele proevropského proudu
Po převzetí DS se Tadićovi podařilo vrátit DS zpět do čela proevropského proudu, což dokázal při prezidentských volbách v roce 2004, kdy kolem sebe seskupil téměř celý proevropský tábor, a definitivně v letošních prezidentských a předčasných parlamentních volbách.
   Jeho úspěch se opírá o schopnou a progresivní strukturu DS a pragmatické postoje nejvlivnějších lidí z DS. V klíčových politických otázkách zkombinoval B. Tadić dva důležité prvky. V kritickém období, kdy se většina politických stran v Srbsku polarizovala na ose EU–Kosovo, se rozhodl pro kompromis mezi oběma volbami. Stejně jako nacionalisté, také Tadić a DS odmítají uznat Kosovo nebo vyměnit Kosovo za rychlý vstup Srbska do EU. Hlavní problém a hlavní příčina pádu předchozí vlády byl vztah Srbska k Bruselu. Tradicionalisté, respektive umírnění a radikální nacionalisté odmítají uvažovat o integraci Srbska do EU bez záruky z Bruselu, že Srbsko vstoupí do Unie ve svých mezinárodně uznaných hranicích, což znamená včetně Kosova.
   Na druhou stranu si je B. Tadić vědom, že současnou situaci ohledně postoje evropských zemí vůči Kosovu těžko může změnit a zároveň, že Srbsko nemůže odkládat svůj vstup do EU kvůli Kosovu. Přestože odmítá nezávislé Kosovo, rozhodl se nejdříve pro vstup do Unie, až poté pro řešení kosovského problému. Podobně pragmaticky se Tadić chová v zahraniční politice. Zatímco jsou nacionalisté jednoznačně orientováni na úzkou spolupráci s Ruskem, Tadić usiluje o rozvoj intenzivních vztahů jak s Bruselem, tak s Moskvou. Washington v zahraniční politice zůstává až na třetím místě.
   Po předčasných parlamentních volbách zůstává otevřená otázka, zda-li se Demokratické straně podaří sestavit vládu, respektive přesvědčit socialisty, aby vstoupili do proevropské koalice. Úspěch by především znamenal obrovský úspěch pro DS a hlavně pro Borise Tadiće, který by upevnil svou pozici nejen uvnitř DS, ale na celostátní úrovni.

Boris Tadič (nar. 1954)
• srbský prezident (od 2004)
• předseda Demokratické strany (od 2004)
• pragmatik, proevropské smýšlení