Kritický pohled na Lisabonskou smlouvu
Již v současné době je v platných smlouvách zakódována postupná integrace a prostor pro expanzi evropské regulace a Lisabonská smlouva ji podstatně urychlí a rozšíří do nových oblastí. Odstranění pilířů spolu s prointegračním směřováním Evropského soudního dvora jen usnadní další harmonizaci práva včetně trestního.
Rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou dále omezuje vliv národní legislativy na řadu oblastí – energetika, azyl a migrace, policejní spolupráce. Bude jen otázkou času, kdy dojde k omezování daňové konkurence a samostatné hospodářské politiky pod heslem „nenarušování hospodářské soutěže“. Smlouva v řadě případů poskytuje volnou ruku k přijímání opatření nad rámec deklarovaných unijních kompetencí a dále umožňuje tzv. zjednodušený postup pro přijímání změn primárního unijního práva prostřednictvím exekutivního aktu Rady bez účasti národních parlamentů. EU bude postupně přebírat zahraniční a obrannou politiku členských států.
Koncept sdílených pravomocí otevírá další prostor k široké, předem obtížně identifikovatelné unijní normotvorbě. Spolu se zásadou přednosti unijního práva se bude přenášet řešení řady politických otázek, které patří do demokratické stranické soutěže, na technokratické rozhodování na nadnárodní úrovni.
Unie se vydává sociálně regulačním směrem. Pojetí vnitřního trhu je zestručněno na konstatování, že Unie vytvoří vnitřní trh, zatímco cíle sociální jsou vypočítávány podrobně.
Charta práv, zahrnutá do smlouvy, směšuje politické deklarace se závaznými součástmi evropského práva. Proklamativní a aspirační výroky nejsou vynutitelné, čímž bude hodnota práv občanských a politických degradována. Tímto mixem se také vytváří předpoklady k interpretačnímu chaosu.
Souhlasíte obecně s její ratifikací v ČR? Mám k ní vážné výhrady. Zvažuji ale také další okolnosti.
Mělo by se o ní rozhodovat v referendu? Nedoporučuji, většina není seznámena s obsahem smlouvy, bylo by to pocitové hlasování.