Liberálně konzervativní akademie - Cevro

Spolupráce dotčených zemí západního Balkánu s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii je nezbytným prvkem, bez něhož by Tribunál nemohl efektivně vykonávat svou činnost, a představuje také jedno z hodnotících kritérií integrace do euroatlantických struktur.

Tribunál by měl svou činností nejen přinést určitou satisfakci obětem, ale měl by také napomoci k nalézání pravdy o válečných událostech, a tím i k vyrovnání se s minulostí. Jeho snahy jsou však často ovlivňovány řadou negativních faktorů, přičemž mezi ty vnější lze řadit např. politickou neochotu, faktor času a nedostupnost či neexistenci důkazů. Tyto negativní faktory omezují možnosti Tribunálu projednat věci v žádoucím rozsahu a mnohdy vedou k negativnímu vnímání Tribunálu ze strany obětí i širší veřejnosti. Co se týče zmíněné politické neochoty, nejde jen o vůli politických představitelů zemí západního Balkánu, ale i jiných zemí, a to zejména těch, jejichž vojenské rozvědky monitorovaly válečné dění v Bosně a Hercegovině. Ke spolupráci s Tribunálem jsou však zavázány všechny země, které by v ideálním případě měly poskytnout všechny důkazy, včetně těch „nepříjemných“.

Stav žalob
Tribunál se má zabývat závažnými porušeními mezinárodního humanitárního práva, tedy zjednodušeně řečeno, porušeními pravidel ozbrojeného konfliktu. Má vyšetřovat a soudit nejzávažnější zločiny. Veřejnost v Tribunál vkládala naděje, že objasní i roli politických vůdců devadesátých let, tj. Slobodana Miloševiće, Franji Tuđmana a Aliji Izetbegoviće. Slobodan Milošević byl sice obžalován a soudní řízení proti němu bylo zahájeno, muselo však být zastaveno z důvodu Miloševićovy smrti. Soudní řízení, jímž se žalobci Tribunálu snažili prokázat zapletenost obžalovaného Miloševiće do války v Chorvatsku, v Bosně a Hercegovině a jeho odpovědnost za zločiny v Kosovu tak skončilo, aniž by přineslo potřebná rozřešení. Činnost chorvatského vůdce Franji Tuđmana, zejména pokud jde o válku v Bosně a Hercegovině, žalobci Tribunálu prověřovali rovněž, k podání obžaloby však nedošlo; v roce 1999 F. Tuđman zemřel. V mnohém rozporuplnou osobností byl i vůdce bosenských Muslimů Alija Izetbegović, jenž zemřel v roce 2003, dodnes není zcela jasná jeho úloha při angažování a řízení jednotek mudžahedinů na území Bosny. Obžalována a souzena byla a je však řada politických a vojenských špiček jak ze Srbska, tak i Chorvatska, z řad bosenských Chorvatů, Muslimů a Srbů, představitelů kosovské UÇK či Makedonie. Mnohé procesy jsou v běhu.

Spolupráce balkánských zemí
Jak již bylo uvedeno, Tribunál by se neobešel bez spolupráce jednotlivých zemí. Spolupráce Chorvatska je dnes hodnocena veskrze pozitivně. Hlavní problém představovalo zadržení a vydání generála Gotoviny, obžalovaného za zločiny při akci Bouře. K jeho vydání nakonec došlo v prosinci 2005. Do té doby byla spolupráce i v jiných oblastech mnohdy hodnocena jako pomalá a selektivní. Pozitivně je hodnocena také spolupráce Makedonie (FYROM), obdobně i Černé Hory, která svou akceschopnost potvrdila v případě zadržení a vydání uprchlého V. Đorđeviće obžalovaného pro válečné zločiny v Kosovu. Co se týče Bosny a Hercegoviny, problém rozdělení země na dvě autonomní entity se odráží i ve spolupráci země s Tribunálem. Zatímco spolupráci Federace Bosna a Hercegovina Tribunál hodnotí jako bezproblémovou, spolupráci druhé z entit,  Republiky srbské, v roce 2006 hodnotí jako nedostatečnou a i v roce 2007 shledává nedostatky zejména policejních operací proti síti pomahačů uprchlému R. Karadžičovi. Samostatnou kapitolu představuje Srbsko, které s Tribunálem postupně začalo spolupracovat až od roku 2000, tedy od změny politického režimu. Ochota ke spolupráci však značně oscilovala. K výraznému zlepšení došlo teprve v roce 2007, kdy zřejmě zapůsobilo i rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora v Haagu, jehož jeden z výroků konstatoval porušení povinnosti spolupracovat s Tribunálem, pokud jde o zadržení R. Karadžiče a R. Mladiće. Na spolupráci má i dnes vliv politická situace v zemi. Tou je ovlivňována i dynamika vyšetřování válečných zločinů místními orgány. Největším úkolem Srbska v této oblasti je dopadení a vydání čtyř obžalovaných.
   Splnění povinnosti spolupracovat s Tribunálem se očekává od Srbska a zlepšení je požadováno i od bosenskohercegovské entity Republika srbská. Plnění tohoto závazku a posilování demokratizačních procedur, včetně evropské orientace příslušných zemí, je v mnohém spojenými nádobami. Tribunál by měl ukončit svou činnost v roce 2010, na jeho činnost však již dnes vrhá stín to, že doposud před ním nestanuli někteří význační obžalovaní. Nejen z tohoto důvodu, ale i proto, že velký objem případů válečných zločinů musí vyšetřovat a soudit domácí orgány, je nutné je posilovat a motivovat k intenzivní činnosti a podporovat také regionální spolupráci ve věcech válečných zločinů, která se v posledních letech již podstatně zlepšila.