ČR a země západního Balkánu
Region západního Balkánu patří dlouhodobě mezi priority české zahraniční politiky. ČR podporuje co nejrychlejší integraci všech zemí západního Balkánu do evropských a euroatlantických institucí jako nejlepší prostředek zajištění míru, dlouhodobé politické stability a hospodářské prosperity.
Z hlediska ČR má další rozšiřování EU a NATO o země západního Balkánu zásadní historický a strategický význam, neboť může dovnitř Unie a Aliance přinést nový proreformní náboj.
Aktuální situaci v regionu ovlivňují dva zdánlivě protichůdné procesy. Postupná integrace regionu do EU a NATO a řešení statusu Kosova. V současné době se zdá, že tyto procesy jsou stejně významné a že působí proti sobě, ve střednědobém časovém horizontu by však měl vliv vyhlášení nezávislosti Kosova postupně oslabovat a měly by zcela převládnout integrační impulsy.
Nezávislost Kosova začala vznikat po roce 1995
Nezávislost Kosova je realitou, která byla do značné míry předurčena vývojem v celém regionu po roce 1995. Dnes se nejedná ani tak o to, jak definovat status Kosova, jako spíše jak legalizovat situaci, která de facto existuje již od roce 1999. Je přitom zřejmé, že bez dořešení této otázky budou omezené síly politických a ekonomických elit obou stran dále vyčerpávány spory o otázky často dávné minulosti, nikoliv koncentrovány na budoucí výzvy spojené s evropskou a euroatlantickou integrací.
Všechny státy ZB mají přitom ambici, jakož i reálnou perspektivu, vstoupit do EU. Většina z nich usiluje rovněž o členství v Severoatlantické alianci. I když evropská a euroatlantická integrace nejsou vzájemně podmíněny, jejich hodnotová orientace na demokratické principy, dobré vládnutí a právní stát, z nich vytváří vzájemně se doplňující a posilující procesy.
Na summitu NATO v Bukurešti obdržely pozvánku k členství Chorvatsko a Albánie, Makedonie/FYROM bude pozvána ve chvíli, kdy se podaří vyřešit spor s Řeckem o jméno státu. Z hlediska EU jsou všechny země západního Balkánu (Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Makedonie/FYROM, Srbsko, Chorvatsko a Kosovo) označovány za kandidáty či potenciální kandidáty na členství v EU, neboť v souladu se závěry přijatými na summitu ve Feiře (2000) a zejména na zasedání Evropské rady v Soluni (2003) „je budoucnost zemí západního Balkánu uvnitř EU“.
EU pro integraci států západního Balkánu vytvořila specifický nástroj v podobě Stabilizačního a asociačního procesu (SAP), který by měl přerůstat do fáze přístupových jednání. Přechod od SAP k přístupovým jednáním je podmíněn splněním úkolů, které EK každý rok vyhodnocuje v pravidelných hodnotících zprávách. Následně v prosinci Rada EU přijímá rozhodnutí o dalším postupu.
Jednotlivé země regionu dosáhly v SAP různé výsledky. Chorvatsko zahájilo přístupová jednání, která by mohla být ukončena již v roce 2009. Po ratifikaci přístupové smlouvy ve všech členských zemích by se Chorvatsko mohlo stát plnoprávnou členskou zemí EU kolem roku 2010.
Makedonie/FYROM od získání kandidátského statutu v roce 2005 čeká na stanovení data zahájení přístupových jednání. Albánie v roce 2006 podepsala Stabilizační a asociační dohodu (SAD), v současné době probíhá proces její ratifikace, který by mohl být ukončen v roce 2008. Černá Hora podepsala SAD v říjnu 2007. Srbsko sice SAD podepsalo v dubnu 2008, ratifikace a aplikace dohody je však podmíněna dosažením plné spolupráce s Mezinárodním soudním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Bosna a Hercegovina přijala v dubnu 2008 zákony o policii, což otevírá prostor pro podpis SAD v červnu 2008. Jednání s Kosovem byla doposud vedena v rámci zvláštního režimu, který je po obsahové stránce velmi podobný SAP.
Perspektiva integrace přinese reformy
Česká republika je připravena napomáhat kandidátským zemím a dalším státům se zájmem o evropskou perspektivu v jejich reformním a integračním úsilí sdílením vlastních zkušeností i realizací konkrétních rozvojových a transformačních projektů. Vstřícný postoj vůči integrační perspektivě těchto států vychází rovněž z vlastní zkušenosti ČR s pozitivním vlivem této perspektivy na nezbytné domácí reformní procesy.
Důležitou součástí diskuse v rámci EU je otázka vízové liberalizace. Občané prakticky všech zemí vzniklých z bývalé Jugoslávie těžce nesou skutečnost, že zatímco v době vlády J. B. Tita mohli cestovat po celé Evropě bez omezení, dnes musejí žádat o víza do všech členských zemí EU, včetně Slovinska, Maďarska, či Rumunska a Bulharska. Proto je důležité, aby již v dohledné době došlo v této otázce k pokroku. Kromě usnadnění cestování je velmi důležité i zvýšení počtu stipendií, rozvoj vědeckých a kulturních vztahů, ale i budování dopravní infrastruktury a rozvoj ekonomického potenciálu zemí regionu.
Agenda českého předsednictví v Radě EU budou záviset jednak na rychlosti reforem v zemích západního Balkánu, jednak na vůli a připravenosti k dalšímu rozšiřování mezi členskými státy Unie. Jednou z nezbytných podmínek přitom zůstává dokončení institucionální reformy EU přijetím Lisabonské smlouvy.
