Qui bono, paní senátorko?
Zlínští politici i občané jsou v posledních dnech konfrontováni se snahou místní části Želechovice o osamostatnění a odtržení od Zlína.
K zastáncům tohoto kroku patří také sociálnědemokratická senátorka za zlínský obvod Alena Gajdůšková. Je dojemné, s jakou pečlivostí chce paní senátorka pečovat o blaho občanů okrajových zlínských částí, ale taky je flagrantně hloupé, s jakou razancí objíždí jednotlivé místní části a nabádá jejich obyvatele k tomu, aby se v otázce případného odtržení začali více angažovat. Zatímco všichni radniční politici usilují o maximální posílení pozice Zlína jakožto krajského města, paní senátorka chce Zlín vědomě oslabovat. Zatímco celý svět se kloní k integraci menších částí k větším celkům, paní senátorka by raději velký Zlín rozkrájela na části co nejmenší a hlavně úplně samostatné. Aktivity senátorky Gajdůškové, která vystupuje jako ochránkyně utlačovaných lidí před ošklivými politiky ze zlínské radnice, spějí k jisté schizofrenii, neboť paní Gajdůšková v pondělí podepíše petici o odtržení Želechovic a v úterý pláče, jak se nám město rozpadá.
Kladu si však jinou otázku. Kde byla paní senátorka během šesti let svého mandátu? Její přínos pro zlínský region je naprosto nulový a pro město Zlín snad ještě menší. Její angažmá v evropských otázkách či celostátní sociální politice je jistě záslužné, ale pro svůj volební obvod paní senátorka neudělala lautr nic. Ona sama to jistě tuší, proto mobilizuje. Končí jí totiž volební období a na podzim bude svůj mandát obhajovat. Proto je naprosto jasné, za koho paní senátorka svým aktivním vystupováním v problematice odtrhávání částí od Zlína bojuje. Za sebe.
