Regulační poplatky ve zdravotnictví

11. dubna 2008 - Pavel Sušický
11 Dub

Českem obchází „strašidlo“, vystupuje ze zdravotnictví a nazývá se regulační poplatky. Světe div se, v České republice někdo konečně přestal mlátit prázdnou slámu a začal se zabývat tím, že české zdravotnictví je nemocné (respektive bylo) absencí jakékoliv rozumné regulace. Schválením zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů byl zaveden regulační prvek ve formě poplatků za návštěvu lékaře, položku na receptu, pobyt v nemocnici a návštěvu pohotovostní služby. Průměrná čísla hovoří jasně pro toto zavedení, naši občané navštěvují lékaře nesrovnatelně častěji než v jiných státech Evropského společenství, které určitou regulaci mají. Myslím si ale, že Češi nejsou národem simulantů, ale jsou v řadě případů odbýváni, provede se jen část vyšetření a pacient se znovu a znovu zve za den, týden či měsíc na další pokračování vyšetření. Mnohdy se také nemocným nedostane od zdravotníků srozumitelného vysvětlení jejich potíží, a tak obcházejí další a další specialisty, nic jim v tom rovněž nebrání a zdravotní pojišťovny to zaplatí. Takto promrhané prostředky samozřejmě někde chybí.
   O tom, že zdravotní péče má být bezplatná a dostupná není pochyb. Zamezit ovšem musíme jejímu nadužívání a zneužívání. A k tomu právě slouží rozumně nastartované regulační poplatky. Kromě jiného by nám také měly připomenout, co je v životě skutečně důležité – lidské zdraví. Dle mého názoru (předesílám, že jsem stále praktikující lékař), jsou nastaveny rozumně a v naprosté většině nečiní nemocným výraznější potíže. Výběr poplatků probíhá v klidu a evidence je jednoduchá. Již nyní jsou některé skupiny od poplatků osvobozeny a potřebu dalších ukáže vyhodnocení po určitém časovém odstupu. Před přílišným rozšířením úlev bych ale varoval, došlo by k rozmělnění účinku a jejich regulační charakter by se tak vytratil. Už dopředu vidím, jak někteří poslanci a senátoři – tzv. zviditelňovači – přinášejí další a další náměty, kde jejich touha být ve zpravodajských relacích zcela potírá logiku věci.
   Samozřejmě, jen regulační poplatky české zdravotnictví nevyléčí. Musí se vydat směrem k menšímu plýtvání zdroji. Jsou ale prvním, důležitým krokem, který také lidem říká, že zdravotní péče není zadarmo a nabádá je, aby se více zajímali, co za své peníze (a teď myslím zdravotní pojištění) dostávají. Nenechme se od nastoupené reformní cesty odradit těmi, kteří mění své názory podle strany, ve které se momentálně vyskytují, či podle průzkumu veřejného mínění.