Disent a exil v období normalizace v ČSSR
Fenomén disentu patří k důležitým tématům při výzkumu opozičních hnutí v období normalizace v Československu. Klíčové místo zaujal disent v protikomunistické opozici jako forma opozice občanské již v období 70. let.
Programem disentu, nebo jeho podstatné části, se stala, i pod vlivem Helsinské konference konané v roce 1975, lidská a občanská práva. V tehdejším komunistickém státě to byl významný politický požadavek. V prostředí disentu vznikala od druhé poloviny 70. let a zejména v 80. letech řada důležitých nezávislých seskupení. Za nejvýznamnější a nejznámější seskupení je právem pokládána Charta 77, která působila v letech 1977–1992. Její vznik je datován k 1. lednu 1977 vydáním Prohlášení Charty 77 o utvoření neformálního a otevřeného společenství zastánců občanských a lidských práv. První dokument Charty podepsalo 243 signatářů, prvními třemi mluvčími Charty 77 se stali dramatik Václav Havel, filozof Jan Patočka a bývalý ministr zahraničí Jiří Hájek. Prohlášení Charty bylo podepisováno především v českých zemích. Na Slovensku jej podepsalo jen několik desítek občanů. Sociální složení signatářů odpovídalo době, kdy řada exkomunistů, kteří tvořili uvnitř Charty početnou skupinu, pracovala hlavně jako dělníci. Mezi signatáře Charty patřili však také vědci, spisovatelé a novináři, kněží a studenti. Charta 77 významně podnítila činnost disentu i vznik dalších nezávislých seskupení. V dubnu 1978 byl založen Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Jeho hlavním úkolem bylo dokumentování všech policejních a soudních represí vůči signatářům Charty 77, o nichž podával informace ve svých sděleních.
Mimořádný ohlas na Chartu
Také mezinárodní ohlas na vznik Charty 77 byl mimořádný. Význam Charty 77 byl často srovnáván s Pražským jarem 1968. Chartu 77 morálně podpořila řada veřejně známých osobností i značná část českého a slovenského exilu. 14. ledna 1977 byl založen v Paříži Mezinárodní výbor pro podporu Charty 77, v jehož čele stály přední osobnosti světového kulturního a uměleckého života. Za Chartu se postavila vrcholná organizace českého a československého exilu, Rada svobodného Československa, a další významné zahraniční organizace Čechů a Slováků: Společnost pro vědy a umění, Čs. poradní sbor v západní Evropě, Čs. národní sdružení v Kanadě aj. Společnou podporu Chartě vyjádřilo 17 českých a slovenských organizací a spolků v zahraničí v Petici 78, čítající asi čtvrt milionu lidí. Neocenitelnou pomoc Chartě poskytovaly zahraniční agentury a zejména české vysílání Hlasu Ameriky, Svobodné Evropy, BBC, Deutsche Welle aj. Všechny exilové noviny a časopisy přinášely zprávy z domova, zejména Listy Jiřího Pelikána v Římě a Svědectví Pavla Tigrida v Paříži publikovaly dokumenty o Chartě a komentáře o veškerém nezávislém hnutí v Československu. Historik Vilém Prečan založil Československé dokumentační středisko v německém Scheinfeldu, kde shromažďoval a distribuoval veškeré materiály Charty, početné samizdaty a exilovou zahraniční literaturu. Ve Stockholmu založil František Janouch Nadaci Charty 77, s jejíž pomocí byly především podporovány rodiny vězněných v Československu.
Za vrcholné období, kdy se v komunistickém Československu zvýšila občanská aktivita, lze pokládat léta 1988–1989. Svoji činnost tehdy zahájila řada dalších nezávislých iniciativ a občanských hnutí. Byly to například Demokratická iniciativa (1987), v roce 1988 Hnutí za občanskou svobodu, Nezávislé mírové sdružení, Obroda, České děti aj. V roce 1987 začínají vycházet samizdatové Lidové noviny. V únoru a březnu 1988 proběhly mohutné akce za náboženskou svobodu a za požadavky věřících. Vznikla petice nazvaná Podněty katolíků k řešení situace věřících, která byla masově podepisována v Čechách i na Slovensku. Byla uspořádána mohutná celonárodní pouť na Velehrad na počest Blahoslavené Anežky České. 25. března 1988 proběhla velká demonstrace v Bratislavě, tzv. „svíčková“. Poprvé se také podařilo uspořádat – 10. prosince 1988 – veřejnou manifestaci ke 40. výročí Všeobecné deklarace lidských práv na Škroupově náměstí v Praze.
Palachův týden, zatýkání a konec komunismu
V lednu 1989 proběhl v Praze u příležitosti 20. výročí upálení Jana Palacha „Palachův týden“. Na Václavském náměstí se konaly demonstrace provázené policejní razií proti účastníkům a zakončené trestním stíháním řady z nich. 22. ledna 1989 vydala Charta 77 Prohlášení k lednovým událostem. Dále podporovala všechny akce za propuštění vězňů, za petiční právo a zejména za Několik vět, akci vyhlášenou v červnu 1989. Také všechny významné dokumenty vydávala již v té době Charta 77 společně s ostatními občanskými iniciativami. Po 17. listopadu 1989 pak vyšli z prostředí disentu a Charty 77 i jednotliví představitelé v čele s V. Havlem do orgánu listopadové revoluce – Občanského fóra – a řada z nich zaujala významné politické funkce v novém demokratickém státě.
