Kam sahá naděje? Váhavé zavádění reforem na Kubě
V legendárním madridském Café Gijón, kde se scházeli a scházejí nejslavnější španělští literáti a novináři, je plno. Čeká se na spisovatele a básníky, kteří mají rozhodnout o finalistech literární ceny. Soutěže se pravidelně účastní také literáti z Kuby, kteří nemohou kvůli cenzuře publikovat.
„Často nám příspěvky přicházejí místo v obálkách, o které je na Kubě nouze, zabalené do revolučních plakátů,“ vysvětluje Andrés Pereira, hlavní organizátor soutěže. Kubánští autoři tuto soutěž vyhrávají poměrně často a hlavní cena 400 eur je pro ně opravdovým jměním. Na Kubu však putuje tato částka pomocí prostředníků, aby se vůbec ke spisovatelům dostala.
Bony a hnojiva
Od příštího ročníku soutěže však budou moci Kubánci své povídky a básně místo zabalené do plakátů posílat možná i po mailu. Minulý týden se totiž na Kube skutečně začaly realizovat sice drobné, ale pro Kubánce nesmírně důležité hospodářské reformy. Mohou si teď např. v obchodech koupit počítač, elektrospotřebiče či DVD přehrávače. Budou však muset při nákupech použít tzv. „peso convertible“ tedy „směnitelné peso“, jednu ze dvou kubánských měn. „Směnitelné peso“, jež se dá vyměnit především za dolary, nebo eura, které posílají na Kubu příbuzní ze zahraničí, ze všeho nejvíce připomíná naše již dávno zapomenuté bony a je čtyřiadvacetkrát silnější měnou než tzv. „kubánské peso“ – měna v níž Kubánci dostávají výplaty a za které se na Kubě nakupují hlavně ovoce, zelenina, potraviny a drobné spotřební zboží, jehož je v zemi velký nedostatek. „Směnitelné peso“ je však dostupné pouze pro zhruba 40 % Kubánců. Od minulého týdne je také možné pro Kubánce přenocovat v hotelech na pobřeží, v nichž se donedávna mohli ubytovávat pouze zahraniční turisté.
Mnohem podstatnější jsou však změny, jež se týkají zemědělců. Ti dnes mohou nakupovat za „tvrdou měnu“, čili za dolary nebo eura zemědělskou techniku, hnojiva, nebo semena, věci, které byly dříve nedostatkové. Mohou také začít hospodařit na menších polích jež dnes leží ladem, nebo zarostlé tropickým křovím „marabú“. Toto uvolnění má přinést větší zemědělské výnosy, protože Kuba musí dnes díky katastrofální zemědělské politice komunistického režimu dovážet potraviny za více než miliardu a půl dolarů ročně. Půdu dříve vlastnila výhradně zemědělská družstva. Velmi špatně organizovaná, nevýkonná a především svázaná tisíci nesmyslných byrokratických předpisů a překážek.
Díky tomuto předchozímu uvolnění jsou dnes zemědělci, po vysokých komunistických funkcionářích a zejména příslušnících armády, jež vlastní většinu luxusních hotelů a nemovitostí na pobřeží, nejzámožnější vrstvou obyvatel. Mohou si tedy teď dovolit nakoupit stroje a hnojiva a zásobování obyvatel se díky tomuto opatření jistě zlepší.
Vězni si počítač nekoupí
Změny se mohly začít uskutečňovat zejména díky tomu, že se Fidel Castro na konci února vzdal svého podílu na moci a řekl, že nebude aspirovat na prezidentskou funkci. De facto tak předal moc svému jen o něco málo mladšímu bratrovi Raúlu Castrovi. Ten, když Fidel Castro před více než rokem těžce onemocněl, vyzval Kubánce k debatě o ekonomických reformách. Dlouho se však nic konkrétního nedělo a Raúl zřejmě se změnami vyčkával, dokud mu jeho bratr nedá skutečné politické požehnání a nepotvrdí jej v prezidentském úřadu.
Nicméně, Kubánce jistě nečekají žádné změny v oblastech, jež by se týkaly jakéhokoli demokratického uspořádání nebo práva na svobodné volby. Na Kubě bude nejspíše zlegalizována tzv. „asijská“ cesta. Bude tedy podporován dravý „komunistický kapitalismus“, jež na ostrově vládne desítky let a spočívá v nám dobře známé nedávné minulosti. Pokud má člověk konexe ve straně a v armádě, může si otevřít malý, nebo středně velký ochod, restauraci, nebo ubytovnu pro turisty. Pokud odvedeš pořádné spropitné vládním úředníkům, můžeš dokonce porazit i krávu a maso prodat na trhu za „tvrdou měnu“.
Dnes vládnoucí a nejbohatší armádní složky v čele s Raúlem Castrem se budou snažit uspokojit hlad Kubánců po spotřebním zboží a potravinách a zároveň se udržet u moci, podobně jako je tomu např. ve Vietnamu, nebo Číně.
Opozice však, stejně jako minulý týden česká lidskoprávní organizace Člověk v tísni poukazují na to, že v tropických kobkách a samotkách nadále pomalu umírají političtí vězni, jichž se povolené nákupy počítačů, ani zemědělské reformy netýkají.
