O muži, jenž otevíral oči lidem na Východě i na Západě

24. března 2008
24 Bře
www.mfdnes.cz
22.03.2008
Kniha politologa MIROSLAVA NOVÁKA pomáhá vkročit do díla myslitele, který k naší minulosti i přítomnosti má stále co říct.

Kniha Mezi demokracií a totalitarismem profesora politologie Fakulty sociálních věd UK a rektora vysoké školy CEVRO Institut Miroslava Nováka je určena tomu, komu není lhostejný osud 20. století. Autor, který na sebe upozornil knihami o stranických systémech či o pražském jaru, zde řeší otázku: Byly komunistické režimy totalitní, anebo autoritářské?
   Francouzský politolog a sociolog Raymond Aron (1905-1983), jehož dílo bere Novák jako východisko svého zkoumání, byl pronikavým svědkem, analytikem a teoretikem 20. století. Aronovo dílo má důležitost pro naši zemi tím spíš, že zažila nacistickou okupaci, komunistický režim a dnes obnovenou demokracii.
   Aronova analýza politiky je pozoruhodná. Úředník je odborník, politik je amatér. Úředník je vybírán podle přesných pravidel, politik je volen. Západní demokracie tedy představují vládu odborníků řízených amatéry. Úředník nemá legitimitu, jeho úkolem je poslouchat příkazy, jež musí dostávat od politiků. Ti zase potřebují legitimitu, kterou jim občané delegují prostřednictvím svobodných voleb.
   Zatímco Marx postuloval teorii ekonomické základny, Aron na základě rozboru industriálních společností dospívá k tezi o primátu politiky. To, co odlišuje moderní průmyslové společnosti, je podle něj politického původu. Politika má primát ve smyslu lidském, humánním. Způsob, jakým jsou vybíráni vládci, odhaluje lidský nebo nelidský ráz celého systému.
Bolševická revoluce byla v zásadě politický fenomén. Hlavní rysy ekonomik sovětského typu vyplývaly z politických záměrů a ideologické orientace komunistických stran a jejich předáků. Pozoruhodný je názor Arona, že poválečné Československo by se možná vyhnulo sovětizaci, kdyby nekomunisté byli antikomunisty, to jest kdyby pochopili cíle a metody komunistů.
Aron má pravdu, když polemizuje s teorií konvergence, která hlásala sbližování mezi Východem a Západem: zatímco Východ se liberalizuje, Západ se socializuje. Odmítnout ideu konvergence je důležité, protože ta navozuje představu, že může existovat syntéza mezi komunistickým plánovaným hospodářstvím a západním liberálně demokratickým režimem.
Kde stála Husákova země Totalitarismus se podle Arona vyznačuje několika znaky. Existuje politický monopol jedné strany. Vládnoucí ideologie je absolutní autorita a oficiální pravda státu. Stát má k šíření této pravdy monopol na užití násilí, ale i kontrolu médií. Většina hospodářské i společenské aktivity je podřízena státu nerozlučně spjatému s oficiální ideologií a je touto ideologií proniknuta. Důsledkem je politizace, policejní a ideologický teror.
   Autoritářské režimy mohou pronásledovat své otevřené odpůrce, ale nenutí obyvatelstvo včetně školních dětí, aby svým znásilňovatelům a okupantům provolávalo slávu.
Ačkoli československý režim za normalizace plně neodpovídal ani totalitarismu, ani autoritářství, Novák argumentuje, že se více blížil totalitarismu. Československo se za normalizace pozdních sedmdesátých a počátkem osmdesátých let blížilo totalitárnímu pólu o poznání více než Maďarsko nebo Polsko.
Která jednota je podezřelá Aron varuje, že komunismus není pouhou degenerací marxismu. Právě naopak, je jeho možným výkladem, dokonce výkladem dosti opodstatněným, i když jen primitivním a částečným. Novák vysvětluje, že komunismus není teoretickou interpretací marxismu, nýbrž jeho praktickou aplikací - pokusem o uskutečnění marxistických idejí.
Zatímco liberální demokracie se podle Arona vyznačuje pluralitou, rozdělením moci a přirozeným konfliktem, totalitární režimy charakterizuje pokus o sjednocení vládnoucích kategorií. Jednota v politickém útvaru je vždy podezřelá. Proto komunistické režimy zásadně nemohou být demokratické. Mezi Marxovou naukou a komunistickým despotismem existuje zjevná souvislost. Marx nese odpovědnost na dvojím užívání svého myšlení: jednak jako ideologický základ totalitární despocie, jednak jako nesmiřitelná kritika liberální společnosti. Marxova odpovědnost spočívá ve spojení analýzy a odsouzení kapitalismu se socialistickou prorockou vizí a utopií. Není náhoda, že Lenin se dovolával svobody, dokud byl v opozici. Když se dostal k moci, svobodu radikálně zlikvidoval.
Stále aktuální je Aron v přístupu k evropským otázkám. Národní či nadnárodní stát se podle něho nevytvoří automaticky, potají nebo nahodile či jako důsledek hospodářské integrace. Vyžaduje dlouhodobou změnu hodnot a motivací. Podmínkou ekonomického pokroku je spíše otevření hranic a volný oběh zboží a kapitálu než bruselské předpisy, dodáváme my. To, že co tvoří specifičnost a originalitu Evropy, je pluralita národností a státních svrchovaností.
   Aronovy knihy pomohly řadě lidí na Západě i Východě otevřít oči. Český čtenář měl příležitost se seznámit kupříkladu s Esejem o svobodách (1992), s Demokracií a totalitarismem (1993) či s Opiem intelektuálů (2001). Novákova kniha nabízí hluboký vhled do díla tohoto významného francouzského myslitele. Měli bychom ji číst zrovna dnes, kdy diskutujeme o naší minulosti a o budoucnosti Evropy.

Bez iluzí Aron varuje, že komunismus není pouhou degenerací marxismu. Právě naopak, je jeho možným výkladem.

Marek Loužek, MF Dnes