Úspěch pravice na Korejském poloostrově

30. ledna 2008 - Petr Bláha
30 Led

V jihokorejských prezidentských volbách zvítězil 19 . prosince kandidát Velké národní strany (VNS) I Mjong-bak. Jeho přesvědčivý výsledek (48,7 %) kalí fakt, že je vyšetřován v souvislosti se skandálem kolem vytunelované společnosti BBK.

Předpokládejme však, že 25. února usedne v Modrém domě a ukončí deset let vlády „pokrokových“ strůjců sluneční politiky. Jak s ní během svého pětiletého mandátu hodlá naložit?

Na půl cesty mezi pokrokáři a konzervativci
Reprezentant pokrokových sil a exministr sjednocení Čong Tong-jong varoval, že I Mjong-bak zničí výsledky desetiletého úsilí, jež začalo nést plody. Za ně zřejmě považoval další investice přislíbené prezidentem No Mu-hjonem během říjnové návštěvy Pchjongjangu, jež by Soul stály dalších 50 miliard dolarů, aniž by Sever ustoupil o píď. Summit proběhl rok poté, co severokorejský režim demonstroval „úspěch“ sluneční politiky provedením jaderného testu. Vzhledem k načasování a celkovému vyznění návštěvy ji nelze než interpretovat jako snahu vládního tábora ovlivnit výsledek voleb. Severokorejská karta nezabrala a Čong s velkým odstupem skončil druhý (26,1 %).
   I Hö-čchang naopak do prezidentského souboje vstoupil kvůli obavám, že I Mjong-bak bude pokračovat v appeasementu slunečního stylu, a pochybám o jeho bezúhonnosti. Bývalý soudce a jeden ze zakladatelů VNS, jenž v předchozích kláních jako její kandidát jen těsně podlehl Noovi i původci sluneční politiky Kim Tä-džungovi, se tentokrát rozhodl kandidovat jako nezávislý. Obavy, že rozštěpením pravicových hlasů umožní vítězství levice, se nenaplnily. I Hö-čchang se umístil jako třetí (15,1 %) a vzápětí oznámil, že založí novou stranu, jež má poskytnout voličům skutečně konzervativní ­al­ter­na­tivu.
   Dlouho avizovaný výsledek voleb, v nichž pravicoví kandidáti společně získali 64 % hlasů, byl zřejmým ortelem voličů nad dosavadním kurzem. V letošní kampani již vztah k Severu spíše unavoval. Hlavními lákadly se staly otázky ekonomické. I Mjong­-bak zaujal sliby o zdvojnásobení hospodářského výkonu či snížení nezaměstnanosti. Voliče si ale získal především díky tomu, že se dokázal prezentovat jakožto Noův protipól; schopný manažer firmy Hyundai, úspěšný starosta Soulu a li­be­rál­ně­-kon­zer­va­tiv­ní pragmatik. Další body mu zajistilo umné manévrování kolem severokorejské otázky a výrazný posun ke středu. Jako by se z dřívějšího kritika sluneční politiky měnil v jejího zastánce.

Realistická mračna nad sluneční politikou?
I Mjong-bak je pragmatik a nelze předpokládat radikální změnu kurzu. Novým vodítkem snad ale konečně bude princip něco za něco a koordinovaný postup s klíčovými spojenci. On i jeho strana budou nakonec hodnoceni nikoli za velká gesta a počet summitů, ale za to, do jaké míry se podaří mezikorejské vztahy proměnit v ekonomicky racionální a pro Jihokorejce výhodný projekt. Je dobře, že I Mjong-bak nemeškal s ujištěním, že zreviduje všechny body narychlo upečené říjnové dohody. Kromě seškrtání balíku hospodářské pomoci je pravděpodobné vyškrtnutí asi nejkontroverznějšího bodu: společné námořní zóny. Má totiž zasahovat na jih od demarkační linie ve Žlutém moři, kterou od konce korejské války Jih bedlivě střeží, zatímco Sever ji neuznává. Vznik zóny má ekonomický přínos pouze pro Sever, komplikuje obranu Soulu a v neposlední řadě by znamenal rezignaci Korejské republiky na de facto existující státní hranici.

Jižní Korea se opět stane solidním partnerem
Vztahy s Japonskem a Spojenými státy se za poslední dekádu propadly do těžko skrývané letargie, kdy klíčoví spojenci dokonce začali o Jižní Koreji uvažovat jako o páté koloně, minimálně komplikující jejich vyjednávací pozici. I Mjong-bak tedy považuje obnovení dobrých vztahů s tradičními spojenci za prvořadý úkol, ale signál Pchjongjangu již také vyslal. Pozvání severokorejského představitele, např. muže č. 2 Kim Jong-nama, na únorovou inauguraci, je čistý diplomatický krok. Naznačená ochota k setkání s Kim Čong-ilem však bude mít smysl jen v případě, že severokorejský vůdce přijede do Soulu až po dokončení druhé fáze denuklearizačního procesu. Úspěšné plnění třetí fáze je pak podmínkou pro poskytnutí hospodářské pomoci, což je ostatně pozice vítaná nejen Spojenými státy, ale i Japonskem, Čínou a Ruskem.
   I Mjong-bak dal rovněž jasně najevo, že se nebude vyhýbat kritice „nedostatků“ severokorejského režimu. Mezi ně bezpochyby patří flagrantní porušování práv severokorejských občanů, o němž dřívější představitelé na veřejnosti raději nemluvili. Obdobným problémem je i nevyjasněný osud na Severu držených cizích státních příslušníků, jenž brání normalizaci vztahů mezi KLDR a Japonskem. V tomto případě se Kim Čong-il již omluvil a zbývá vyjasnit osud několika osob, zatímco Jižní Korea se o tisícovku svých na Sever zavlečených občanů a zajatců z dob korejské války (1950–53) dosud prakticky nezajímala. Koordinace postupu s Japonskem bude jen logickým krokem, jenž dále utuží pošramocené ji­ho­ko­rej­sko­-ja­pon­ské partnerství.